Zmanipulovaný systém odměňování v lidském mozku

rubrika: Populárně naučný koutek


Přicházím s posledním letošním pondělním vizionářským rozjímáním. V předchozím s názvem Internetová manipulace a kyberzločin jsem naznačil, že s pomocí nejnovějšího Spitzerova Zdroje rozeberu příčinu toho, proč lidé na internetových sítích o sobě dobrovolně vydávají všechny možné informace. Důvod je prostý. Systém odměňování v jejich mozku se nedokázal adaptovat na novodobý způsob, jak být zneužíván ku prospěchu ziskuchtivých manipulantů. K této problematice se jistě ještě vrátím napřesrok; po zbytek tohoto roku se však zde budu věnovat nejspíš zcela jiným věcem. Jakým? Uvidíme.devil

 

Lucifer


Systém odměňování v lidském mozku propůjčuje našim zkušenostem zvláštní význam – význačnost – tím, že jim přiřazuje hodnocení. Poletující částečky hmoty a energie samy o sobě totiž žádný význam nemají, ten jim dává až naše prožívání, a tím je vyzdvihuje z plynulého proudu zážitků. Událost v psychologickém slova smyslu vzniká přísně vzato teprve skrze svou „význačnost“, protože až tím se vyzdvihne z proudu našich prožitků a uloží do paměti jako událost. Díky takovému výběrovému hodnocení vznikají naše vzpomínky, které nám pomáhají orientovat se ve světě a rozlišovat, co je pro nás dobré a co zlé. V literatuře se tento systém označuje podle úhlu pohledu a badatelského zájmu i jako systém libosti, závislosti či motivace nebo jako systém odměňování.

 

Systém odměňování v lidském mozku pracuje s neurotransmiterem dopaminem, který v hipokampu urychluje učení a v prefrontální mozkové kůře zvyšuje kapacitu zpracování informací. Mimoto dopamin aktivuje neurony v oblasti nucleus accumbens, které uvolňují endorfiny v čelních mozkových lalocích, což je provázeno pozitivními emocemi.

 

Jestli se něco vyzdvihne a uloží jako jednotlivá událost, to záleží na „procesu přidělování význačnosti!, a ten zase lze přibližně chápat jako součet právě přítomných emocí. Tak jako u všech tělesných a duševních znaků se i u této funkce vyskytují (geneticky a prostředím podmíněné) rozdíly, jež vedou k tomu, že události lidi víceméně „naplňují starostmi“ nebo zvědavostí. V oblasti psychiatrie dokonce existují choroby zasahující tento systém a neurotransmiter dopamin, se kterým pracuje, takže všechno nabývá buď příliš velkého významu, nebo naopak vůbec žádného.

 

Stejně jako úkolem kostí není způsobovat zlomeniny, funkce systému odměňování nespočívá – jak by se mohlo zdát zbrklému čtenáři učebnic psychiatrie – ve vyvolávání psychických poruch (jako jsou závislosti, schizofrenie nebo deprese). K jeho zcela běžnému fungování jednoduše patří přidělování význačnosti a tím podpora ukládání zvláštností do paměti.

 

Zvláštní význam přitom získává příjem potravy, protože nás zásobuje životně důležitou energií. Příjem potravy je akt podmíněný libostí a potrava působí jako odměna nejen při pokusech se zvířaty, ale i u lidí. Potrava (vedle rozmnožování) patří k nejdůležitějším přirozeným podnětům, které systém od

měňování aktivují. Za jistých okolností může tato aktivace k nepřiměřenému a nezdravému příjmu potravy. V tomto ohledu existují paralely mezi patologickým stravovacím chováním a konzumací návykových látek, které rovněž aktivují systém odměňování a vyvolávají tím příjemné pocity.

 

Mnohé studie jak na zvířecích modelech, tak na lidech již ukázaly, že aktivace systému odměňování během příjmu potravy souvisí z radosti z jídla a že u lidí s nadváhou je tato aktivace nižší. Musí proto jíst více, aby dosáhli stejného efektu odměny. Nejinak je tomu u chorobných závislostí: i zde je systém odměňování méně aktivovaný, takže postižené osoby sahají k látkám, které působí silněji. Nadváha se tak co do mechanismů, které ji způsobují, velmi blíží závislosti.

 

Zajímavé je, že systém odměňování je ve své zmanipulované či zdegenerované podobě zodpovědný, proč lidé o sobě dobrovolně vydávají všechny možné informace v internetových sociálních sítích. Jedna americká studie ukázala, že u zdravých pokusných osob působí vydání soukromých informací na toho, kdo to dělá, jako odměna. Proč? Z jiné studie zkoumající 3 379 náhodně vybraných zpráv od stejně náhodně vybraných uživatelů Twitteru vyplynulo, že 80 procent uživatelů vypovídalo především o sobě. Jelikož se takové chování u jiných živočichů nevyskytuje, je nasnadě, že se tu jedná o specificky lidský rys sociálního chování (s extrémním sklonem k vytváření skupin). Zatímco primáti žijící v malých skupinách mohou podporovat soudržnost skupiny tím, že si vzájemně vybírají vši, u lidí tuto funkci převzala jazyková komunikace: podstatnou část našeho lidského bytí tvoří výpovědi o prožitcích, drby a klepy o problematických vztazích i vyprávění příběhů (a poučení z nich).

 

Psychologové z Harvardovy univerzity provedli řadu experimentů pomocí funkční magnetické rezonanční tomografie (fMRT) se zapojením většího počtu pokusných osob a mohli tak prokázat, že na rozdíl od popisování osobnostních vlastností jiných lidí aktivuje prozrazování vlastních osobnostních vlastností „centra odměny“ v mozku. Tyto experimenty velmi zřetelně ukazují, že tak jako potravinářský průmysl nemusí lidi přesvědčovat o tom, že jídlo drží pohromadě tělo a duši, tak ani Facebook a Twitter nemusejí lidi přesvědčovat, aby mluvili o sobě. Lidé to tak jako tak dělají neustále, protože to dělají rádi! Při mluvení o sobě se aktivují stejné oblasti mozku jako u pozitivních emocí až po extrémní extázi pod vlivem drog a jako při chatování na Facebooku. A právě na tom se zakládá úspěch internetových sociálních sítí.

 

Vývoj lidského mozku však nepředvídal vznik Facebooku a Twitteru, stejně jako nebyl připravený na drogy nebo nezdravé potraviny (respektive na reklamy na ně). I ony aktivizují systém odměňování, mají však pro organismus jednoznačně negativní důsledky: drogy jen předstírají štěstí a ve střední a dlouhodobé perspektivě vedou k odlidštění, a dokonce až k předčasné smrti; cukr zase předstírá výživné jídlo, obsahuje však jen prázdné kalorie. Obdobně internetové sociální sítě dávají člověku pocit, že pěstuje skutečné sociální kontakty; chatování se tedy má k reálným vztahům jako cukr k celozrnnému chlebu! Tento „cukřík“ má však za úkol shromažďovat vaše soukromé informace, aby je poskytl tomu či onomu Velkému bratrovi v zájmu ziskuchtivé či mocichtivé manipulace s vámi.

 

Zdroj: Manfred Spitzer, Kybernemoc! – Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2 Něco velmi povedeného
Starý kocour (neregistrovaný) 21.12.2016, 00:24:38
po hudební i vizuální stránce.
Ne zcela od věci.
https://www.youtube.com/watch?v=BgAlQuqzl8o

1
Starý kocour (neregistrovaný) 19.12.2016, 22:59:06
Jistě je to většinová pravda.
Ale za to nemohou jen počítače. Mě osobně fascinuje ta šílená stádnost. Téměř ve všem.
Třeba takové selfie.
Proboha - co normálně myslícího člověka nutí se vyfotit: pod Eifelovkou, u Niagarských vodopádů nebo doma v koupelně ve spodním prádle či dokonce bez? A ještě přitom do foťáku dělat podivné "vtipné" nebo "luzné" škleby a pak to zveřejňovat na Facebooku? Závidí snad "celebritám" pronásledovaným paparazzi? Proč se dobrovolně ztrapňuji? Primátorka hlavního města se fotí v autě jak špulí do mobilu rty a dělá cosi, že čemu se prý říká "kachní zobák"?
Primátorka?! Nebo snad blbka?!
A takových jsou miliony. Fascinace vlastním tělem, osobou. Mají pocity své nepatrnosti? Inu selfie jim v tom nepomůže. Dělají je skoro všichni. Ale doopravdy se na ně nedívá skoro nikdo.

«     1     »