Pro druhý červencový (červotvorný) víkend jsem připravil další úvahu ze zdroje, z něhož jsem zde posledně čerpal v příspěvku Smrt nebo život po životě (Zákon reinkarnace). Tentokrát se netýká reinkarnačního života po smrti, ale intuitivního života v přítomném okamžiku.
Lucifer
Pod pojmem intuice si zpravidla představujeme instinktivní vnuknutí (poznání), jak se správně rozhodnout, aniž bychom k tomu dospěli jakýmkoli vědomým uvažováním (přemýšlením). Někdy se také hovoří o „šestém smyslu“. Vědecký výzkum z poslední doby jasně prokázal, že většinu rozhodnutí děláme intuitivně, a teprve následně si je rozumově zdůvodňujeme, tedy racionalizujeme.
Už Albert Einstein tvrdil, že „intuice je jediné, co se opravdu počítá“. Sám přiznával, že speciální teorii relativity vypracoval čistě intuitivně. To však rozhodně není výsada, která by příslušela jen vědcům nebo umělcům. Většina z nás také jedná intuitivně, jen málokdo si to ale uvědomuje. Klavírista například může hrát i 30 not za sekundu, tedy mnohem rychleji, než je schopen je myšlenkově vnímat a zpracovávat.
Tajemství intuice v sobě do té či oné míry nese každý živý tvor, a svým způsobem i rostlina. Jen u nás lidí bývá částečně pohřbeno pod povrchem, který je v područí rozumu – podobně jako blyštivý diamant, ukrývající se pod obří horou písku. Zejména během posledních dvou tisíciletí byla intuice pod vlivem společnosti zatlačována čím dál více do pozadí spolu s tím, jak jsme větší a větší kompetence vyhrazovali rozumu. Na rozdíl od intuice je však rozum velmi snadno manipulovatelný. Kdyby lidé naslouchali své intuici, byly by debaty na téma dobro a zlo zbytečné. Intuice je tichý hlas našeho nitra, který pro nás chce jen to nejlepší a pomáhá nám při plnění našeho životního poslání.
Politici, média a průmysl cílí především na náš rozum, abyste si mysleli, co si myslet máte. Hromada písku, která zakrývá vaši intuici (váš diamant), vlivem všeho toho rozumově orientovaného rozptylování v podání televize, novin, mobilů, internetu, neustálé dosažitelnosti a dostupnosti online pořád roste. Ten tichý hlas našeho nitra k nám však stále promlouvá. Záleží pouze na tom, jestli mu nasloucháme, když se nám snaží něco říct.
Je třeba se odpoutat od bezbřehé vřavy, která současného rádoby moderního člověka obklopuje. Ze všech stran se do vaší hlavy sypou informace, které se vás snaží tvárným způsobem manipulovat. A do toho pomatený štěkot psů vyšlechtěných v takzvané domácí mazlíčky, rachot sekaček na trávu, neustálé opravy, úpravy a demolice či výstavba nejen budov, vrčení vrtaček, hučení automobilů, jekot sirén sanitek a policejních vozů jedoucích k automobilům, které zahučely do jiného automobilu či do škarpy nebo se omotaly kolem stromu… Je třeba přesunout pozornost z vnějšku do svého nitra.
Například procházka o samotě temným lesem bez baterky dokáže hotové zázraky, protože vědomým vnímáním nádechů a výdechů začne pomalu polevovat dominance rozumu. Hezké na celé věci je, že váš zrak si na temnotu postupně zvykne a vy se nutně budete muset soustředit na přítomný okamžik – cestu, která se před vámi prostírá. Einstein si toto tajemství velmi dobře uvědomoval a vyjádřil ho slovy: „Dívej se opravdu hluboko do přírody a začneš všemu rozumět mnohem lépe.“
Vaše smysly začnou být mnohem ostřejší a můžete navázat kontakt se svým vnitřním hlasem, který dokážete vědomě vnímat. Přestanete být tak snadno manipulovatelní a v budoucnu se budete schopni rozhodovat s pomocí své intuice. Zjistíte, že váš život nabere zcela jiný směr a pocítíte svobodu, štěstí a spokojenost.
Nemusíte však kráčet jen temným lesem. Někdy stačí jím kráčet i za bílého dne v místech, kde se nebude potulovat příliš moc hlučných lidí. Soustřeďte se přitom na své nitro a všechny příjemné, zajímavé či inspirativní podněty z vnějšku vnímejte jako ve snu. Nikam nespěchejte a ničím se nenechte rušit. Pokud máte s hlasem svého nitra vybudovaný dostatečně silný kontakt, zvládnete se odpojit od okolní hlučné vřavy i na rušné ulici. To je však výsada jen opravdových mistrů niterního vhledu.
Jako začátečníci to zkuste nejdřív v temném lese, baterku si strčte pro jistotu do kapsy. Anebo se zavřete do pokoje, zatáhněte závěsy, na uši si nasaďte obrovská hluchátka, na oči slepecké brýle, a vrhněte se do hlubin svého duševního potenciálu. Tam naleznete všechno, co jste kdysi ztratili, i to, co jste ještě nehledali, ačkoli toho bylo třeba.
Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017
Poznámka: Výše uvedený text je jen částečnou reprodukcí zdroje. Nezanedbatelnou část jsem stvořil svým vlastním intuitivním způsobem.
08.07.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6