Smrt nebo život po životě (Zákon reinkarnace)

rubrika: Pel-mel


Na úvod bych chtěl říci, že v poetickém pojednání O ptácích jsem v perexu prohlásil, že červen bude věnován především poetičnosti a jiným podobným nepříliš duchovně náročným záměrům. Jenže tu máš čerte kropáč! Ne, ze svého záměru neustoupím, ale díky Stelle, která hned vzápětí nastoupila s tím, že Bez TABU to nejde…, kde v poslední fázi zařadila tabuizovanou smrt, jsem nucen udělat malý úkrok stranou. Není první, jelikož jsem vás již v tomto měsíci oblažil kupříkladu Antroposofickým pojetím reinkarnace. Nemusíte se však obávat, že vás tímto antroposofickým zdrojem budu ještě obhospodařovat. Narazil jsem v něm totiž na něco, co mě přesvědčilo, že už s tím nechci mít nic společného. Mnohem zajímavější mi přišel zdroj Sálu tisíce zrcadel, jelikož jsem v něm nalezl nesmrtelnou návaznost na poslední Stellin příspěvek.

 

Lucifer


Koncept znovuzrození v jiném těle je pevnou součástí východních náboženství již více než deset tisíc let. Méně se už ví, že převtělování bylo až do roku 533 n. l. též součástí křesťanské věrouky. Teprve v této době sezval východořímský císař Justinián I. takzvaný druhý konstantinopolský koncil, na němž byl vydán edikt, zakazující učení o minulých životech (reinkarnaci). Císař při této příležitosti údajně vyřkl větu: „Budiž proklet každý, kdo učí o neskutečné preexistenci duší a příšerném vzkříšení!“

 

Neblahé následky tohoto ortelu můžeme v západním světě pozorovat dodnes. Smrt je tabu a místo ní se propaguje kult mládí. Kromě toho je v našem „civilizovaném světě“ hluboce zakořeněn strach ze smrti, který byl vedle hamižnosti příčinou mnoha válek. Není přitom náhodou, že po ztrátě umění zemřít nevyhnutelně následuje i ztráta umění žít.

 

Zákon zachování energie říká, že energie se nikdy neztrácí, pouze přechází do jiné formy. Kvůli století starým vzorcům myšlení, převládajícím v našem kulturním prostoru, je většina lidí západního světa přesvědčena o tom, že na člověka se tato přirozená zákonitost nevztahuje. Všechno v přírodě však funguje v cyklech. Po dni přichází noc a po noci opět nový den. Všude můžeme vidět věčný koloběh zrodu, růstu, chřadnutí a smrti. Na jaře vyrazí na větvích pupeny, a z nich jako na povel mladé lístky. Můžeme sledovat, jak rostou, a dokonce v této fázi cítit energii růstu. Na podzim listy zhnědnou, zmizí z nich míza a vítr je strhne ze stromu. Spadnou na zem, po čase zetlí a stanou se půdou. Na místě, odkud list odpadl, je už ale připraven nový zárodek života – pupenu, který na jaře opět vyrazí a nechá pokračovat věčnému koloběhu růstu a úpadku.

 

Johann Wolfgang Goethe kdysi řekl:

 

Důkaz nesmrtelnosti si v sobě musí nést každý sám, jinak jej nelze předat. Pravda, vše v přírodě se mění, ale za těmito změnami tkví cosi věčného.

 

Staroindický výraz pro slovo zní samsára. Tento výraz ale znamená také „kolo“ či „neustálé putování“. Toto kolo je neustále v pohybu, stejně jako vše ostatní na světě. Místo, kde se kolo dotýká země, považují buddhisté za přítomný okamžik, to jediné skutečné a to jediné pravdivé, jediný moment, v němž je možné nalézt blaženost. My lidé ze západního světa jsme však jen zřídkakdy na svém kole (ve svých myšlenkách) v kontaktu se zemí. Spíše se pohybujeme v minulosti nebo budoucnosti.

 

Východní teologické nauky vycházejí z toho, že veškerý život je nesmrtelný a směřuje ke stále vyšším stupňům vědomí. To znamená, že každý si s sebou do nového života přináší stupeň zralosti dosažený během životů předchozích a pokračuje v cestě za poznáním. Lidé vyznávající západní způsob myšlení mívají ze smrti obavy především kvůli přesvědčení, že po ní ztratí vše, na čem jim záleží. Tato představa pramení z našeho omezeného chápání sebe samého, které nás neustále nutí strachovat se ze ztrát jakéhokoliv druhu. Jsme přesvědčeni, že naše identita je tvořena tím, co smrtí ztrácíme.

 

Už jste se někdy zamýšleli nad tím, kdo je člověk dívající se vašima očima? Nebo jinak řečeno, koho vlastně vidíme, když hledíme do zrcadla? Většina lidí by odpověděla ve stylu: „Přece JÁ.“ Jenomže kdo to „já“ opravdu je? Udělejte si chvíli času a zamyslete se nad tím.

 

Když některý z vašich milovaných přátel zemře, řekneme: „Chybí mi!“ Co vám v takové situaci ale vlastně chybí? Co z něj dělalo člověka, kterým byl? Z čistě hmotného, fyzického hlediska se ještě krátce po smrti nic nemění. Dotyčný má všechno, co měl i dříve; nic nechybí. A přesto byste nepochybně řekli, že není stejný jako zaživa. To, co z něj skutečně dělalo člověka, kterým byl, soubor jeho povahových rysů, které byly součástí jeho vědomí, to vše je pryč. Zůstala o něm jen prázdná skořápka jménem tělo. Opravdu?

 

Duše přichází jako duševní bytost ze sféry bez času a hranic a vtělí se do hmotné schránky, která dostane jméno, a sbírá v něm lidské zkušenosti. Tělo je dům, kde duše bydlí. Dřív nebo později ten dům zchátrá. Nějakou dobu sice můžete závady na vašem dočasném domě opravovat, někdy dokonce i s jistým vylepšením, ale ne donekonečna. Každý hmotný statek má vymezený čas svého užití. I přes veškeré opravy a záplaty se z něho dřív či později stane ruina nevhodná k dalšímu použití. Neživá skořápka jménem tělo se pohřbí pod zem. Její obyvatel se musí přestěhovat do nového domu.

 

Homér prý kdysi prohlásil, že spánek je malým bratříčkem smrti. Při tomto pohledu tedy každý večer tak trochu umíráme. Rozum bdělého člověka, který se identifikuje s jeho jménem, tělem a společenskou pozicí, během spánku mizí. Smrt není nic jiného než přechod do jiné formy bytí.

 

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017

 


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8
Zuz (neregistrovaný) 27.06.2017, 22:48:41
Jeste stesti ze nejsem čtenářka a Pepo, neblbni... Ospalý

Lucifer
7
Lucifer * 27.06.2017, 21:12:02
Zádumčivosti se meze nekladou. Jen bych doporučoval používat Pe-Po

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pe-Po

S vyplazeným jazykem

6
Zuzana (neregistrovaný) 27.06.2017, 20:58:44
Je zádumčivý...;)

Jsou zádumčiví.

Drze se přiznali vsichni.

Mrkající

Stella
5
Stella 27.06.2017, 19:05:19
Ano, přesně takto, 4, jsou zádumčiví.
Drze se přiznal... Ten můj koníček... Ustalovač.

Lucifer
4
Lucifer * 27.06.2017, 15:51:21
Je zádumčivý...
http://eldar.cz/cimrman/cimr_krim.htm
Úžasný

3
Zuzana (neregistrovaný) 27.06.2017, 12:45:12
Jedna zadumciva otazka.;)

Jsou Cesi zadumcivi melancholici?


Stella
2
Stella 26.06.2017, 21:21:56
Kdoví, kde jsme ve spánku! Duše si odlétá na skok domů, možná na galaktický mejdan.
Ten obraz kola je velice výstižný! Hluboký. Usmívající se


Lucifer
1
Lucifer * 26.06.2017, 00:19:31
Vlasta Redl, Jiří Pavlica - Smrti

https://www.youtube.com/watch?v=ZPtiluMJbbQ

Nevinný

«     1     »