Přes překážky (Sklizeno v nejteplejším dni…)

rubrika: Pel-mel


Zdá se být marnou snahou zjistit, jestli v životě vědců bylo (a je) něco společného, co by je předurčilo k vědecké dráze završené uznáním a slávou. Talent a schopnosti si prostě budoucí vědci přinesli na svět a buď měli štěstí, že jim někdo v pravý čas poskytl podnět k přemýšlení a probudil jejich ctižádost, nebo jim nedala pokoje touha přijít věcem na kloub. Životní cesty mnohých z nich byly složité a plné překážek. O idyle se dá hovořit jen v několika málo případech, jakým je např. Alexander von Humboldt (dnes z nepochopitelných důvodů málo všeobecně známý). Jediná vědkyně nezkažená slávou, jak o Marii Curie-Skłodowské říkal Einstein, za studií omdlévala hlady i vyčerpáním ze zimy. Ale nenapadlo ji vzdát se možnosti poznání.

 

Stella


O Marii Curie-Skłodowské bylo mnoho napsáno a ještě mnoho napsáno bude. Nositelka jedné Nobelovy ceny za fyziku a druhé za chemii vyrůstala od deseti let bez matky. Vzdělaný a kultivovaný otec usiloval o to, aby se dcerám dostalo nejvyššího možného vzdělání, přestože z politických důvodů byla finanční situace rodiny velmi neutěšená. Marie se tak dostala na vysněná studia matematiky, fyziky a chemie až ve 24 letech, protože až do té doby podporovala ze svého platu vychovatelky na studiích sestru.

 

Kromě velkých starostí měla Marie životě také mimořádné štěstí. Osud jí dopřál dva vynikající muže: osvíceného otce a solidárního, pracovitého a nadaného manžela. Manželství ovšem ukončila tragická mužova nehoda. Když Pierre Curie zemřel, jejich druhé dítě ještě nemělo dva roky. Marie svou vědeckou práci nevzdala. A, jak to bývá, teprve když slavná Polka dostávala v zahraničí jednu cenu za druhou, začali jí věnovat náležitou pozornost také v jejím druhém domově, ve Francii. Následovala Nobelova cena pro dceru i pro zetě… Dav na velké vědkyni ovšem shledával stále něco nedobrého: podezírali ji z toho, že je Židovka (jsme na samém počátku 20. století), podezírali ji, že má jako vdova poměr se svobodným kolegou… Lůza se nestyděla dávat průchod svému rozhořčení před jejím domem.

 

Usilovná práce, nezměrná trpělivost, skromnost, péče o rodinu, sebeobětování i smysl pro konkrétní situaci (angažovanost za první světové války), to vše se málokdy sejde v jedné osobnosti. Jakkoli stojí psáno, že Marie Curie-Skłodowská nikdy neřešila ženskou otázku, přesto se s faktem, že je žena, musela ve své profesi nesčetněkrát vyrovnávat.

 

Ale dvacáté století bylo dvacáté století. To Keplerovu tetu kdysi upálili jako čarodějnici, protože znala hvězdy a uměla léčit. Svou matku obviněnou počátkem 17. století z čarodějnictví musel Johannes Kepler obhajovat v dlouhém procesu. Vyvázla s vězením. Kepler sám měl nemalé problémy s inkvizicí. Přitom k jeho původní profesi okresního matematika patřilo nejen sestavování kalendáře, ale také vytváření astrologických předpovědí.

 

Muži to zkrátka dlouho měli mnohem lehčí. Ale byl by takový Antoine-Laurent de Lavoisier stejně úspěšný, kdyby mu po boku nestála žena, která se vedle něj naučila jazyky, rozuměla chemii, asistovala u pokusů, překládala, ilustrovala manželovy knihy, vedla vzornou domácnost, a to nemluvím o velkém věnu…? Leč, gilotině zabránit nemohla.

 

Krásná žena Nielse Bohra dala mužovi pět synů, z nichž jeden získal Nobelovu cenu – jako tatínek. A manželka chemika, dvojnásobného nobelisty Linuse Carla Paulinga měla úplně stejný podíl na mírovém hnutí (druhá Nobelova cena pro Paulinga) jako její muž, ale nebyla navržena…

 

Když už jsme u Lavoisiera. Byl popraven jako výběrčí nepřímých daní, spolu s dalšími dvaceti sedmi výběrčími. Je vůbec zajímavé, že povolání účetního nebo výběrčího daní se u vědců objevuje vícekrát. Typickým příkladem je molekulární fyzik a teoretik světla Chandrasekhara Venkata Raman. Jeho synovec, fyzik, měl už větší štěstí, ač pocházel z Pákistánu, z deseti dětí…

 

Oba rodiče Jamese Deweye Watsona, jednoho z objevitelů struktury DNA, pracovali jako účetní. Práce s čísly, smysl pro přesnost, systematičnost – nic divného, když syn schopnosti zdědí. Ale pokud je tatínek bohatým bankéřem v Budapešti, jako v případě tvůrce elektronického počítače Johna von Neumanna, tím lépe. (A ostatně: Newton byl velmi aktivním správcem mincovny!)

 

Kromě toho, že podle všeobecně přijímané představy jsou přírodovědci jednostranně zaměření rozcuchaní pomatenci vyžadující velkou shovívavost (zvlášť když se ohánějí racionalitou), jsou mezi nimi někteří neobyčejně všestranně nadaní. Zájem o umění byl žádoucí a samozřejmý zvlášť v době romantismu.

 

Tak např. Alexander von Humboldt ve svém díle Kosmos dokazuje, že hvězdy, planety, Země a živé systémy tvoří jeden celek. Příroda a historie spolu souvisí a tuto vzájemnou propojenost podpoří budoucí lidstvo vědou, výtvarným uměním a poezií. Je těžké říci, kým Humboldt vlastně byl – tak široký byl okruh jeho zájmů. Zdá se, že pro dnešek má největší význam jako zakladatel ekologie, zakladatel moderního oboru zvaného Earth system science. (Humboldt prý měl také velký smysl pro humor. Vždyť ostatně patřil k té slavné optimistické generaci – viz Óda na radost…)

 

Široký záběr měl také James Clerk Maxwell. Známe ho jako autora prací o elektromagnetické povaze světla a záření, ale Maxwell studoval do hloubky vedle přírodních věd také logiku, metafyziku, teologii i rétoriku. Obdivoval německou romantickou poezii. Byl výborný v geometrii a vynikl také jako kreslíř a básník.

 

Když zůstaneme doma, nabízí se nám jako příklad všestrannosti tvůrce české vědecké terminologie, Jan Evangelista Purkyně byl nejenom neurovědec, zakladatel prvního fyziologického ústavu na světě, ale také filozof, básník, který psal pro děti, a překladatel (Torquatto Tasso). Kromě toho miloval fotografii a výtvarné umění. Když zemřel jeho syn, talentovaný realistický malíř Karel Purkyně, vědec Purkyně se velmi prakticky staral o pozůstalou rodinu. Rozsah jeho zájmů dokazuje jak studium vztahů v nervovém systému a způsob komunikace uvnitř něho, ale také např. využití praktických názorných pomůcek. Patří k nim i kinesiskop, jím sestavený. (Připomeňme, že Purkyně předešel Freuda ve studiu snů…) Proč asi podobné osobnosti nepřecházejí do všeobecného povědomí?

 

Mnoho z důležitých vědeckých objevů vzniklo, jak se říká, na koleně. Za velmi skromných podmínek i za nepříznivého osobního osudu. Nějak lépe se kdysi dokázali naivní, ale ne infantilní lidé vyrovnávat se životem. Asi měli více odvahy, trpělivosti a pokory. A možná, že dobře věděli, že život je příliš krátký na otálení. Zdá se, že k těm vědcům z minulého času patří i onen chudý petrohradský matematik, který odmítl peníze za Nobelovu cenu. Ostatně, při studiu vědcovy povahy nemusíme vůbec chodit daleko od tohoto blogu!

 

Zdroj: Vědci (Cesty objevů), sestavil Andrew Robinson, Slovart, 2013


komentářů: 28         



Komentáře (28)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
28
Stella 04.08.2017, 09:18:17
Já zase mám lidovky ráda, jen mi některé úpravy hodně vadí. O provedení z 23 se dá najít hodně nadšených recenzí. Ale přiznám se, že jsem to neskousla, chybí mi ta jednoduchá (nebo jednoznačná?) melodická linka. Pro mne se ztratila. Uznávám, že to je pohled člověka v hudbě totálně ignorantského, nepoučeného.
Chlapi většinou nedělají takové práce, u kterých
se dá písnička do hloubky prožít!
Nemyslím zvukaře. Mrkající
Oni tak ještě to bubnování, s čímž předchozí souvisí.

27 To Stella [23]
Starý kocour (neregistrovaný) 04.08.2017, 08:55:44
Podobný pocit, jako když se čeští chlapci pokoušejí zpívat indické (nebo indiánské) písně. Venkovní podoba. Ozvláštnění...
Tradiční hudba je tradiční proto, že dodržuje tradice.
Nemám lidovky rád. (Ale Jarmilu Šulákovou jsem oplakal.) Ale když je mám poslouchat, tak prosím "echt"*. Ne beatové či jiné úpravy. Ať si ti lidé vymyslí svoje vlastní melodie.

*/ Zajímavý zážitek jsem měl v roce 1969 na východě Slovenska - skoro u hranic s CCCP. Narazil jsem na klasický cikánský tábor, putovní, na vozech tažených koňmi, se kterými i obchodovali. Taky hrnce spravovali a sekyrky a nože brousili. Pozvali mě, vojáka, k ohni. Strávil jsem s Cikány noc plnou muziky, opékané slaniny a (asi ukradených) králíků. Nádherný, neopakovatelný hudební i lidský zážitek. Ale to je spíš na článek a asi si ho nechám na svůj blog.

26
Olbram Zoubek niže (neregistrovaný) 03.08.2017, 22:49:34
https://en.wikipedia.org/wiki/Memorial_to_the_Victims_of_Communism#/media/File:Prag10

25
Zuzana (neregistrovaný) 03.08.2017, 19:24:53
\"O svém povolání Světlonoš vícekrát psal a vím, že každý ví...\"

Ja taky, jen jsem smajlikovala. :)


\" Dodatek: docela určitě se šéfredaktor nebrání tomu, aby sem přispívali ještě - a znovu - další autoři. Dokonce přesně naopak! Uvítal by to nejen on.\"

Pokud jde o mne, zatim si davam s clanky pohov. Zato pisu hodne do komentaru, coz je taky pro blog = je tam vic, nez bych napsala do pripraveneho clanku. Jestli neco poslu, tak kvuli \'nejen on\'. ;)


\" Chválit maskulinum je riziko pokaždé, ale jako poskytnutí kyslíkové bomby nutné! Jak jinak by tento skomírající druh přežil? Mrkající \"

Urcite Pravda! bhuzel, tento druh je neprezitelny. Nutno osetrovat jako druh pouzitelny ;)
Mne k pochvalam neinspiruje nikdo, kdo je nedava sam. To jsou počty zname i kvantovym fyzikum. ;)


A jinak, nekoho inspiruje k poezii i navsteva hradniho businessu Kraus. Vidno, ze i dnesni konzumni spolecnost se da zpoetizovat. Zvlast kdyz tam business postavi Zoubka. ;)

St. Kocoure: kupte cihlu a dejte vedet. Mrkající Mrkající
Ale nehodte mi ji na hlavu, please,:) ta uz ma dost ;)

Stella
24
Stella 03.08.2017, 19:06:03
22
V Litomyšli ty sochy krásně zdobí zeleň u zámku.
A v suterénu zámku jsou ještě zajímavější.
V množství připomínajícím Kuks.

Stella
23
Stella 03.08.2017, 19:03:29
21
Nestěžuji si, ale ono nebylo z čeho spořit. Zato bylo kam dávat. Vážně.
Vystačím i tak.
To já bych se nechala za naspořené peníze zkrášlit. Otesat, přitesat, uhladit.
Zlatou cihličku bych nekupovala, i když je to prý nejjistější investice. Vlastně vůbec nevím, co bych
s majetkem dělala!

Nejen pro mistra zvuku:
https://vltava.rozhlas.cz/slyset-pradedecek-zabil-vas-radikalni-verze-moravske-hudby-sokuje-5916375

Lucifer
22
Lucifer * 03.08.2017, 17:39:07
Sochy Olbrama Zoubka se vyskytly tady:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/poeticky-koutek/1861-pozde-v-noci-k-ranu.html

21
Starý kocour (neregistrovaný) 03.08.2017, 10:35:06
Asi jsem divný - ale asi tak od pětačtyřiceti jsem začal myslet na zadní kolečka. Ne moc, ale trošku jsme si naspořil. A teď mám problém, kam to uložit, aby o to odspoda neužírala inflace.
Koupit zlatou cihličku?

Stella
20
Stella 03.08.2017, 10:07:22
Starý Kocoure, živili jsme se... Moc se dnes divím, kolik práce obnášela běžná profese a za jakých podmínek. Musela tedy těšit rozhodně něčím jiným než penězi.
Co mi hodně vadí, je, že bez vážného (a vůbec jakéhokoli) důvodu celoživotně nepracující člověk má na stará kolena srovnatelné i stejné podmínky než člověk, který se nezastavil. Nemluvě o opotřebovanosti.
Ale musíme myslet na to dobré! A - to bylo.

Mimochodem, v současnosti bych také profesi vystřídala: měnit zaměstnání je věc diskutabilní, ale pro život opravdu obohacující.
A nakonec - všude jsme nahraditelní!

Stella
19
Stella 03.08.2017, 09:57:20
O svém povolání Světlonoš vícekrát psal a vím, že každý ví...
Dodatek: docela určitě se šéfredaktor nebrání tomu, aby sem přispívali ještě - a znovu - další autoři. Dokonce přesně naopak! Uvítal by to nejen on.
Chválit maskulinum je riziko pokaždé, ale jako poskytnutí kyslíkové bomby nutné! Jak jinak by tento skomírající druh přežil? Mrkající

«     1    2  3   »