Jak se dělají peníze z ničeho

rubrika: Pel-mel


Víkend odvanul do pozdních srpnových dálek, před námi se skví poslední celý srpnový víkend, špačci z kmene meteorologů na svých bidýlcích štěbetají, že léto je v prachu, už je tu prý podzim, asi je třeba nakupovat vánoční dárky, popřípadě atakdále. Inu, léto ještě v prachu sněhu není, jen někteří jedinci, jejichž počet narůstá geometrickou řadou, mají pocit, že je třeba neustále předbíhat dobu, sebe samého. Nedokáží chvíli stát na místě, které tu zrovna je, ale musí se sápat na místo, které je ještě někde v dáli, jelikož prostě či spíš neprostě se potřebují zakousnout vpředu do vlastního ocasu, který mají vzadu. Ti pomatenci zapomněli, že nás čeká ještě babí léto, a že podzim je fakt ještě někde v prachu. Jenže i prachy jsou někdy v prachu či spíše z prachu tedy z ničeho. A tak jsem se rozhodl, že začátek tohohle posledního celého srpnového týdne zahájím mnou nastíněným pojednáním ze zde již mnohokráte zmíněného zdroje, abychom si vyjasnili, kdo jsou skuteční vládci světa.

 

Lucifer


Centrální bankou či spíše centrálním bankovním systémem Spojených států amerických je Federální rezervní systém (FED, někdy též Fed). Oficiálně se považuje za jakousi neziskovou společnost, která není nikým formálně vlastněna. Heiko Schrang se domnívá (na základě svých podrobných rešerší), že se jedná o čistě soukromou instituci založenou v roce 1913.

 

Celý plán vznikl v roce 1910 na ostrově Jekyll v americkém státě Georgia. Návrh zákona předložený soukromými bankéři (tzv. Aldrichův plán) počítal se zřízením centrální banky – Federální rezervy. Pod vedením obou velkých finančních skupin Rothschildů a Rockefellerů se podařilo vytvořit centrální banku s právem vydávat vlastní měnu, která se stala zákonným platidlem a za kterou se z počátku ještě musela zaručit americká vláda.

 

Při zrodu FEDu patřily k největším akcionářům následující instituce:

  • pařížské a londýnské bankovní domy Rothschildů;
  • newyorská Rockefellers Chase Manhattan Bank;
  • newyorská Goldman Sachs bank;
  • pařížská Lazard Brothers Bank;
  • Warburg Bank v Amsterdamu a Hamburku;
  • newyorská Lehman bank;
  • newyorská Kuhn & Co. Bank.

 

Je přitom velmi možné, že celý tento záměr byl od samého počátku v rozporu s americkou ústavou. Její článek 1, odstavce 1 a 8 totiž naprosto jednoznačně říkají, že jediný, kdo má právo tisknout peníze, je stát! Založením FEDu však tehdejší americká politická garnitura v roli přisluhovačů předala svou moc do rukou konsorcia mezinárodních bankéřů.

 

Roku 1913 byl také přijat 16. dodatek k americké ústavě, který vládě dával možnost zatěžovat soukromý majetek občanů USA daněmi. Tím si mezinárodní bankéři zajistili nepřímý přístup k osobnímu vlastnictví amerických občanů. FED funguje na velmi jednoduchém principu. Produkuje tzv. „federální rezervní bankovky“, které pak dává k dispozici vládě USA výměnou za obligace (dluhopisy), jež FEDu slouží jako záruka. Tyto obligace zůstávají majetkem FEDu, který z nich běžným způsobem získává roční úrok. Částka úroků hrazených americkými daňovými poplatníky neustále roste – FED přitom americké vládě pouze půjčil peníze a inkasuje za to pohádkové částky.

 

O zpětné zrušení platnosti zákona o federálním rezervním systému se snažila řada soudních žalob, prozatím však bez jakéhokoli efektu. První, kdo se v tomto směru pokusil jednat, byl prezident John F. Kennedy. Krátce před svým zavražděním rukou údajného šílence jednajícího na vlastní pěst hodlal položit základní kámen k tomu, aby americká vláda mohla znovu vydávat vlastní peníze nezatížené dluhy. Dne 4. července 1963 podepsal prezidentské nařízení označované jako Executive Order Number 11110. Rušil jím platnost dřívějšího nařízení číslo 10289, které 23. prosince 1913 stálo za zrodem FEDu. Měl v úmyslu pravomoc vydávat bankovky znovu svěřit americkému Kongresu a státní peníze dostat do oběhu a pro blaho všech amerických občanů. Zabránil mu v tom opravdu jenom jakýsi náhodně se kolem zrovna motající šílenec?

 

Dostupné indicie ukazují, že prvním oficiálním rozhodnutím Kennedyho nástupce Lyndona B. Johnsona, které podepsal ještě v prezidentském letadle během návratu z Dallasu do Washingtonu, bylo právě zrušení Executive Order Number 11110.

 

Aktivity FEDu zašly v poslední době až tak daleko, že i jeho někdejší guvernér Alan Greenspan prohlásil: „Americký bankovní systém je plný podvodů a potřebuje proti nim mnohem přísnější zákony. Děly se věci, které byly nepochybně nezákonné, a v některých případech dokonce trestné. Podvody jsou holým faktem. Na konkurenčních trzích přitom podobné podvody vytvářejí velkou nestabilitu.“ Tím jen potvrdil to, co na adresu FEDu již před mnoha lety konstatoval poslanec amerického Kongresu Ron Paul: „Je to instituce zcela nemorální, protože jsme tajnůstkářské instituci dali privilegium vytvářet peníze z ‚ničeho‘. Kdybychom něco takového dělali vy nebo já, hned bychom byli označeni za padělatele. Tak proč jsme legalizovali padělání?“

 

V dřívějších dobách politici po svých chybných rozhodnutích obvykle projevovali lítost – i když třeba opožděně a mnohdy až krátce před smrtí. Výjimkou v tomto směru nebyl ani prezident Woodrow Wilson, s jehož pomocí byl Federální rezervní systém zaveden. Tohoto kroku později hluboce litoval: „Náš velký průmyslový národ je kvůli svému úvěrovému systému držen v šachu. Růst národa a veškeré záležitosti jsou v rukou několika málo mužů.“ Krátce před svou smrtí pak údajně prohlásil: „Byl jsem oklamán a podvedl jsem svou zemi.“

 

Poroba diktovaná úvěrovým systémem, o němž Wilson hovořil, je založena na teorii úroků z úroků, tzv. složeném úročení, a tedy exponenciálním růstu množství peněz z ničeho.

 

Luciferova poznámka:

 

Heiko Schrang je Němec. Dle mého soudu takový, jakého si představuji. Mám v genech, a víc pak mí synové, germánské geny. Též třeba maďarské, slovenské a kdoví ještě jaké, a samozřejmě české – v každém případě smíšené středoevropské. Když se v první světovou válkou finančně porobeném Německu dostal k moci jakýsi týpek jménem Hitler, tak to bylo mimo jiné také tím, že jeho krajinu opanovali židovští lichváři. Proto židy po převzetí moci začal sáčkovat do koncentračních táborů, aby je ubezdušil v plynových komorách. Zajímavé je, že v zájmu zakotvení Třetí říše byl při budování válečného průmyslu až téměř do Jaltské dohody financován nadnárodními finančními uskupeními, v jejichž čele byl povětšinou bankéř židovského původu.

 

Hodně jsem nad těmihle historickými i současnými na první pohled totálně absurdními zádrhely již mnohokrát přemýšlel. V čem je ten problém. V čem? V kom? V nás všech? Nemám problém s přemýšlením a paměť mám perfektní. Proč se běžný člověk chová, jako by neměl ani jedno z obou? Mraky komentátorů na internetu oslavují „zlaté komunisty“. V čele s nejhromadnějším vrahem a úchylem Stalinem? Chápu ten zmarněný pocit, že z dříve vládnoucích tzv. komoušů se vykutali současní komouši téhož typu, týpci, kteří vám vědrem do hlavy lijí jakési vyblité ideologické žvásty, mimo jiné třeba islám, a okrádají vás ještě hůř než židovští lichváři mezi dvěma světovými válkami. Dokážete být zcela přirozenými rozumnými bytostmi? Mám pocit, že asi ne. Kdybyste toho byli schopni, tak nějaká parazitická verbež – ačkoli se tváří, že má všechny páky světa v rukou – by byla okamžitě pacifikována.

 

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
4
Stella 26.08.2017, 11:47:24
Odsun ze Sudet je někdy vítaný, St. Kocoure. Mrkající

Věřte nevěřte, ráno jsem přemýšlela o tom, že jsme v současnosti příliš početní a jsme příliš veliký lidský houf - tlačenice, jaká nikdy nebyla.
Také díky médiím. Jedno obrovské, hašteřivé tržiště. Jeden přelézá přes druhého.
St. Kocour to vyjadřuje kultivovaněji a v potřebné souvislosti.

3 Es..., ono...
Starý kocour (neregistrovaný) 26.08.2017, 08:54:19
Peníze, které ztratí reálnou hodnotu - tedy jako poukázka na zboží nebo službu - jsou najednou nesmyslnými papírky.

A teď nastává druhá fáze - převést peníze do virtuální podoby - konta, platební karty atd.
To je možná pokus jak vrátit finance do rukou státu. Protože ten bude mít tu moc třeba devalvovat měnu jedním centrálním příkazem pro všechny bankovní počítače.

Jen mě napadá, jestli stát je tím správným správcem měny. Vlády i parlamenty se ve čtyřletých intervalech střídají. Zdá se, že nastává pravidelný kyvadlovitý pohyb, jakým byl mnohá desetiletí v Británii docela klidný způsob spravování věcí veřejných v rytmu "umožnit vydělávat" ""utrácet ve jménu sociální spravedlnosti".

Ani kdybychom se vrátili k výměnnému obchodu nedojdeme ke stabilitě. Vzhledem k informačnímu propojení se budou některé komodity zdát tu naprosto nezbytné, tu zase téměř nepotřebné.

Inu ta naše současná tlupa, kmen, kde se všichni tak nějak znají (a respektují) je dneska vlivem komunikačních kanálů příliš rozsáhlá. Informace jsou často zkreslené, podvržené a pravdy (reality) se nedá solidně dobrat.

Navíc: infokanály mají různý dosah, akční rádius, protože každý člověk je napojený jen na určité "vlnové délky" (aka "komnaty ozvěn"). Jednak je pro něho informace, se kterou může souhlasit příjemnější, než ty jiné, jednak nikdo není schopen sledovat všechny a porovnávat je.
Princip "šmejdů" a je jich více, než ti, kteří tak začali být nazývání. Dobrý nákup je také o informacích. O cenách o kvalitě. Aby si člověk nenaběhl na "šmejda" (i menšího) musí mít poměrně rozsáhlý přehled. Což nelze mít ve všech oborech. A tady zase narážím na přílišnou velikost lidské populace jako celku. Umím-li koupit fotoaparát, počítač nebo mikrofon tak už nedokážu koupit třeba automobil, oblek nebo léky.

(Omlouvám se, že jsem odběhl od tématu. Ale mám už takový pádivý způsob myšlení...)

Stella
1
Stella 21.08.2017, 09:38:05
Ještě, že finance a jejich svět jdou zcela a úplně mimo mně.
Jak by vypadalo rázné zpacifikování? Rozumnými?
Moc opatrná jsem, pokud jde o otázky původu kohokoli, ať ve světě byznysu, nebo jiném. Úplně jinou úroveň má každá aktivita v závislosti na délce historického vývoje, na tradici. Kde žili v zemnicích nebo kočovali, tam sotva mohli a mohou ovládat finesy obchodování, které už jiní půl druhého tisíciletí pilovali.

Sobotní LN: paralelní polis. Je to legrační - existovat uvnitř státu, v rámci jeho zákonů, využívat byznys (dokonce se zdůvodněním, u něhož to pokaždé bez diskuze končí: Byznys je byznys.) Neboli, nakonec je dobrý každý, kdo mi ty peníze poskytne.
Pryč!


«     1     »