Důvody mezilidských konfliktů, boj a strach

rubrika: Pel-mel


Pro první zářijový víkend jsem přichystal tři propletené úvahy od Heiko Schranga, jež se nachází v kratší a poklidnější druhé části jeho knížky Lži století …, z jejíž první části jsem zde naposledy vyzobal údernou informaci: Jak se dělají peníze z ničeho. Žádnou poznámku jsem k tomu nepřipojil, jelikož se něco takového již nachází v mém přetlumočení tohoto Schrangova mudrlantského tripletu. Každý si z něho vyzobněte, čeho jest vám zapotřebí. A nezapomeňte se do tváře nastupujícího září patřičně usmát.

 

Lucifer


Náš život i naše hodnoty a očekávání určují naše myšlenky a pocity. Rozhodující přitom je, že v našich hodnotách se odrážejí vlivy našich rodičů a společnosti. Tak máme zpravidla převzatý a ustrnulý obrázek světa, který se snažíme bránit za jakékoli situace.

 

Ve světě kolem nás přijímá obvykle jen minimum lidí ostatní takové, jací skutečně jsou. Pod vlivem vlastních hodnot předpokládáme, že ostatní budou splňovat naše očekávání. Když tomu tak není, potom automaticky očekáváme, že se přizpůsobí našim představám. Přitom zapomínáme, že náš protějšek na nehmotné rovině vnímá, co si o něm myslíme. Vědomě či podvědomě vstřebává energii vysílanou ve formě sympatií nebo antipatií. Odmítavé myšlenky pak mají velkou šanci stát se základním kamenem budoucích konfliktů. Vedle lačnosti, závisti a nenávisti je právě tohle jednou z hlavních příčin mezilidských konfliktů na Zemi. Přitom snadno přehlédneme, že každý člověk, ať už je nám sebenesympatičtější, má vlastnosti, které jsou chvályhodné a příjemné.

 

Kdybychom se soustředili více na to, co nás spojuje, než na to, co nás rozděluje, konflikty a války by ztratily svou příčinu. Místo na rozdělování a ničení nasměrujme svou pozornost raději na přijímání a usmíření. Je na čase začít společně ladit nástroje k tomu, abychom konečně mohli zahrát hromadnou symfonii. Ve skutečnosti se však většinou velmi rychle ozve naše ego-mysl a začne nás přesvědčovat, že s člověkem, který se nám nezamlouvá, nemáme vůbec nic společného. Čistě fyzikálně nás ale s ostatními pojí mnohem víc, než si myslíme.

 

Když něco bezprostředně ohrožuje naše zdraví či přímo existenci, popřípadě zdraví či existenci našich bližních, a neexistuje způsob, jak se tomu postavit jinak než čelem, pak je bezpochyby nutné s tímto nebezpečím bojovat. Jakémukoli akutnímu nebezpečí a všeobecně jakémukoli zlu je třeba zaujmout patřičné obranné postavení. Je však mnoho situací, kdy použití silových prostředků je kontraproduktivní. Když s něčím takovým bojujete a myslíte si, že to můžete přemoci silou, je to podobné jako snažit se uhasit oheň kyslíkem.

 

To, s čím bojujeme, se v určitou chvíli stane součástí naší zkušenosti. Ti, kteří sami sebe vnímají jako morální instanci a dali si do znaku boj s terorem, pravicovým radikalismem, AIDS, drogami nebo jinými nešvary, ve skutečnosti jen napomáhají zlu, proti kterému tak vehementně brojí. Když proti něčemu bojujete, zaměřujete svou plnou pozornost na to, s čím je podle vašeho názoru třeba bojovat. Pokud se však něčeho chcete opravdu zbavit, musíte naopak tomu přestat věnovat pozornost.

 

Každý zahradník ví, že čím bohatší a košatější má strom být, tím více se musí prořezávat. V našem životě se to má podobně. Jen s tím rozdílem, že větve, které odřezáváme, jsou rakovina, války, AIDS, chudoba, korupce, drogy, nezaměstnanost, terorismus a podobně. Ať už odřízneme cokoli, vždy se nám to vrátí trojnásob silně. A tak odřezáváme další a další větvičky, ale na jejich místě vyrůstají stále nové a ve větším počtu.

 

Zdroj životní síly se neukrývá ve větvích, které odřezáváme, ale v jeho kořenech. U nás lidí jej pak nalezneme hluboko v našem nitru; u většiny bývá však překryt nánosy duševní „suti“ a nelze se k němu dostat. Nebojujte proti válce. Raději se snažte nastolit mír ve svém nitru. Právě v tom totiž spočívá skutečná moudrost.

 

Na lidi, kteří jsou sami se sebou v míru, kteří vyzařují lásku a spokojenost – jak uvnitř, tak navenek –, v běžném bulvárním či mediálním prostoru zpravidla nenarazíte. Věřte však, že existují, jen je možná zatím nevidíte, protože s nimi nejste v rezonanci. Když se ale sami změníte a místo poučování druhých si začnete zametat před vlastním prahem, potom některé z nich dříve či později zcela jistě potkáte. Určitě na tyto moudré lidi ale nenatrefíte na žádném benefičním galavečeru pořádaném některým z řady egem motivovaných pozérů.

 

Ten, kdo má strach, žije v neustálé nejistotě. Oporu a bezpečí v takové situaci hledáme venku, zatímco naše myšlenky v nás posilují pocit nejistoty. Při všech bezpečnostních opatřeních, které dnes máme k dispozici, by si člověk mohl myslet, že strach musí zmizet. Jenomže opak je pravdou. Právě proto najdeme v naší společnosti bezpočet organizací a zařízení, které mají nabízet domnělou bezpečnost. Dobře patrné je to na příkladu pojišťoven, bank, armády, policie a podobných institucí, jež mají uspokojovat potřebu bezpečí vsugerovanou nám médii. Ze strachu před eventuálními budoucími událostmi jakéhokoli druhu jsme postupně začali být ochotni vyměnit svobodu za totální diktaturu popisovanou Georgem Orwellem. Výsledkem je stát, který nás sleduje na každém kroku, a „průhledný“ člověk.

 

Většinu válek rozpoutali lidé trpící komplexem méněcennosti; lidé, kteří se ve svém nitru cítili slabí a nešťastní. Takoví si neustále potřebují něco dokazovat a touží po co největším utvrzení z vnějšku. Chtějí celému světu dokázat, že vůbec nejsou slabí. Ve skutečnosti ale neustále bojují sami se sebou. Tento typ lidí obvykle stojí ve světle reflektorů a v podstatě je jen produktem kolektivního vědomí lidí, kteří vyzařují strach a nejistotu.

 

Zaměřte se na sebe, na svůj vnitřní hlas – a ne na to, k čemu se vaši pozornost snaží směřovat média nebo nějací politici. |Skutky těchto lidí často spočívají v klamu a zkreslování pravého smyslu života. Jeden z nejmoudřejších duchovních učitelů 20. století Džiddú Krišnamúrti řekl: „Tvá touha po jistotě je zdrojem strachu a právě tento strach se sklání před útlakem autorit. Strach ti neříká, jak máš myslet, ale co si máš myslet. Jen když se od strachu osvobodíš, můžeš si myslet pravdu.“

 

Lidé, kteří sami najdou to, co hledali, představují nebezpečí jak pro církve, tak i politiky. Najednou totiž sebou už nenechají manipulovat. Další směřování svého života si určují sami, přestali být listem, který podzimní vítr odfoukne jednou tam a podruhé onam. Touto zkušeností si museli projít velikáni jako Sokrates, Ježíš nebo Gándhí. Žili uvědoměle mezi slepými a měli oči, aby viděli. Tím představovali nebezpečí pro mocné své doby.

 

V románu Umberta Eca Jméno růže se Vilém z Baskervillu ptá slepého opata, co jej tak znepokojuje na tom, když se lidé smějí. Opat mu odvětí: „Smích zabíjí strach, a když zmizí strach, víra ztrácí smysl. Protože beze strachu z Ďábla není zapotřebí Boha.“

 

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017


komentářů: 20         



Komentáře (20)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
23
Stella 05.09.2017, 09:29:24
Přece dříve slušná venkovská hospoda shromažďovala uvedený produkt z důvodu máčení lnu! Nic nepřišlo nazmar. Kde jsou ty časy.

22 ad močovody
Starý kocour (neregistrovaný) 05.09.2017, 01:18:17
Jedna ze života:
Když jsme se na vojně ráno vraceli z hospody dole ve vsi, bývalo v kasárnách už po budíčku. No a to si všichni vojcli jdou nejdřív ulevit. Když si najednou uleví cca 2 000 vojáků (a kasárna nemají čističku - rok 1969!) tak se potůček, který vede soutěskou pod kasárnami stane náhle veletokem. Od té doby vím, jak vypadá povodňová vlna. I když říkat tomu povodňová je eufemismus.
Úžasný

21
Zuzana (neregistrovaný) 04.09.2017, 15:55:59
Ropovod druzba - od toho ten mocovod, kdy, udajne, (nebyla jsem u toho) vznikl ten napad s 'mocovodem' v bohemske hospode kde tekutiny tekly proudem a nechtelo se jim asi stale odbihat na WC ;)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ropovod_Dru%C5%BEba

17
Zuzana (neregistrovaný) 04.09.2017, 03:42:32
Sochar zemrel v 65ti letech - vysvetlivka. Nekdy kratce pred sametem.

16
Zuzana (neregistrovaný) 03.09.2017, 20:22:59
Jj. Byla to jen asociace na totalitni humor, onekdu drsny, sorry..;) A taky jsem to napul zertem minila.
Ale napadlo mne, ze napr. britska skupina Sensation verila, ze by jejich vystava neobehla cely svet, nebyt toho, ze vystavu delali 'v gangu'. Meli nejspis pavdu, skupina docili vic nez jednotlivec, vetsinou.
Mozna pro nektere! je to prave 'posilovaci' motiv.

15
Starý kocour (neregistrovaný) 03.09.2017, 18:30:10
Kocoura netěší všechno, co vidí kolem.

Ale: Chlubení se tady bylo vždy. Jen se změnily prostředky. Ksichtokniha, Twitter. Možnost sdělit "celému světu" jaká mě napadla geniální myšlenka když jsem dnes ráno seděl "na trůně"...
Ta sebeuvzatost, sebestřednost (nějaký nový druh narcisismu) se dokonce už v dětech pěstuje od školy. Takoví mladí lidé pak nejsou schopni pochopit, že svět je, aby se zcela nerozpadl, řízen hierarchicky a pomocí zákonů. Ať už těch psaných nebo neopsaných, tradičních, přírodních.
Náraz na realitu pak bývá destruující pro sebevědomí a vede buď k pasivní zlomenosti nebo k výbuchům vzteku na celý svět nebo, nejčastěji k úniku do světa, kde se dá napsat téměř vše. Na internet. Všimněte si, že se diskuze pod mnoha články na webu už nedají číst, Je to jeden výkřik vedle druhého. Nikdo už nepřemýšlí, jen se snaží zaujmout svou (zcela neoriginální) sprostotou. A protože tam nakonec zbudou jen takoví tak jejich výkřiky ani nikdo doopravdy nečte.
(Youtubeři - vlastně podobné téma. Zaujmout "svět" svou hloupostí nebo agresivitou.)

K focení: Většinou to jsou "selfie". JÁ před klecí tygra, JÁ pod Eifelovou věží, JÁ - vlastně kdekoliv. A když to není selfie, tak stejně fotí, místo aby se dívali vlastníma očima. Snad se podívají potom, až se vrátí domů - ale spíš to jen vystaví na netu. Aby ostatní čubrněli. Jak ta alba, trapná povinnost při každé každé návštěvě. (Pamatuji.)

S tím se nedá nic dělat. Chlubí se i opice, hodně je fotím a vím to na 99.9%. A taky se opice "opičí", stejně jako mladí po svých "celebritách". Ale zase - nic nového. Není to odsouzeníhodné, žijeme s tím snad už tisíce let. Musíme si zvyknout, vzít to na vědomí a nepřisuzovat tomu žádný větší význam. Mrkající

14
Zuzana (neregistrovaný) 03.09.2017, 16:09:05
Jeden sochar (†65) navrhoval kdysi v hospode, kam za totality chodili denne stamgasti jeho druhu, aby si tam zavedli 'močovod druzby'.
Nejak mne to pripomnela j projizdka facebookem. Proc potrebuje kazdy drzkoknize mit evidovan na facebooku seznam tzv. 'pratel'? Jedna se o seznamku, nebo o dukaz svetu kolik ten dotycny tech tzv. pratel ma, ('oj se, mej kuzi husi) nebo o business ? Clovek ma v zivote stezi dva, tri pratele za zivot, myslim ty skutecne. . Chapu ty, kteri se chteji podelit I pochlubit se svymi cestami tam ci onam, ukazat jaci jsme zdatni fotografove a jak pekne jsme ty vylety konzumovali. Na to jsou taky blogy - tam jsou (na mnohych) ta alba, ktera driv lidi ukazovali navstevam. Takhle je to vetsi vzruso, cumi na to celej svet ze svyho ponča. A taky novy zpusob, jak se stati celebritou. ;)

A tech lidi na pohrbu, pak...uvazte.


Lidi zrejme zivot na otravenem vzduchu, ktery si otravujou sami, nebavi, na internetu si nasli vyhovujici? nahradu. Nebo je to jen nahrada za hospody, proto mi ten 'močovod' pripada jako primer k tomuto zpusobu soucasne lidske komunikace. Je to ale furt stejny, jen technika je sofistikovanejsi, takze i zpusob chluveni se 'alby', vylety do 'cizich' krajin ma vlastne vetsi puvab kvuli tem cumilum za monitory, nez vnimat tyto veci sam pro sebe. Zaprve takove soukrome vnimani vam nikdo nezavidi, nikdo necurbni, jaci jsme pasaci, zkratka internet je takovska obrovska 'samozerbuch', ale zaroven strkana do krku zvedavym I nekdy zavistivym cumilum. Kde jinde by se lidi dovedeli, kde si ten pan(soudruh) ci pani soudruzka opekali zadni cast, nebo fotili tamejsi pozoruhodnosti. Kdyz to poslou soukrome svym tzv. pratelum, ti to dylitnou a hlavne o tom pred ostatnimi pomlci. Takhle je mozno strcit to do krku cele zemeguli. ;) Jsou tam ale i ruzni hobbyisti, sdelujici si s dalsimi kuchareni, sberatelstvi vseho druhu, rybareni, a domaci kutilove. Ti maji kouzlo. Jinak jsem se na kazdem z tech drzknizek dovedela prevratne noviny, jakoze zemrel major Zeman (dejzmukrisna vecnou slavu), 'senzace' okopirovane ve svetovem tisku,z novinek jako kde zachytili vedci v Cali zvuky z jine planety, nebo kde tancila Vondrackova s Kornem.

A kdyz hlave statu rupne v bedne, bezi to rict celemu Twitteru. Bez kouzla.

Nesouvisi s clankem jen castecne. ;) A St. Kocour ma pravdu, neni co dodat!



Stella
13
Stella 02.09.2017, 19:07:18
Ale přesně toto, Starý Kocoure, považuji za natolik absurdní, že to nemůže mít dlouhého trvání!
Snad jde pouze o jednotlivce, jimž média věnují neoprávněnou pozornost. Nebudou společensky příznivě přijímáni - to je otázka času, než to přestane být módou.
Doufám pevně, že se mýlím. Že naopak nepůjde o výhodné alibi pro různé výhody.



12 Ženský princip...
Starý kocour (neregistrovaný) 02.09.2017, 15:03:12
A co k tomu říkají ti, kteří do kolonky pohlaví píší to "X"? Je to jenom o tom řízečku a bramborách? Bojím se, že ty výstřelky jsou někdy podobné kvedlání pojistkou granátu. Taky o nic nejde, je to jenom takový drátek... Mlčící Ahoj

Stella
11
Stella 02.09.2017, 10:18:16
Jako Poutník ve hře Ze života hmyzu?
Myslím ale, že všechny pošetilosti a krajnosti uvedené v 10 jsou jen výstřelky doby. Každá epocha má svoj úchylnosti, ale přírodu a přirozenost neobelžeš.
Kyvadlo se vrátí.

A hajzlík hajzlíkem zůstane za všech okolností, a kdyby si nás mimozemšťani grilovali k obědu, bude nás pilně obracet.
Tím chci říci, že jdu vařit, neboť jsou věci opravdu důležité Mrkající - a to je ten ženský princip. Zachovávat a zajišťovat to podstatné. Usmívající se



10 black hole
Starý kocour (neregistrovaný) 02.09.2017, 00:30:53
Ať je to raději nějaký zvláštní pulsar nebo neutronová hvězda. Seznámení s cizí inteligencí bychom nemuseli přežit. Tedy asi bychom nepřežili.
Ale věřím, že kdyby to bylo blíže, našli by se u nás takoví, kteří by se snažili přitřít k příchozím s nadějí, že získají moc nad ostatními pozemšťany.
Opravdu si myslím, že jsme takoví.

Fa Lidl vymazává ve Photoshopu kříže na pravoslavných kostelích ve svých reklamách. Kanaďané zase zavedli pohlaví "X" pro ty, kteří nevědí, jestli se mají cítit jako žena nebo muž.
Víra v budoucnost? Být o krok napřed? Nebo krysy, opouštějící loď?

https://www.novinky.cz/veda-skoly/447925-z-dalekeho-vesmiru-prislo-patnact-opakovanych-signalu-mohou-mit-umely-puvod.html

9 2 Zuzana:
Starý kocour (neregistrovaný) 02.09.2017, 00:20:49
Podle mých zkušeností je ten odstup možno získat. Jednoduše tím, že klidně, bez hysterie, odmítneme spoluúčast v davu.
Moje krédo bylo dívat se na okolní svět přes sklo - třeba nahrávací režie. Nebo hledáček kamery. Vidím, slyším, ale jen registruji, zaznamenávám, neúčastním se. Když emoce za sklem přestoupí míru, kterou jsem si určil, zhasnu červenou a nahlásím do interkomu STOP! Konec frekvence vážení, jde se domů.
Přes to sklo je dobře vidět, kdo hraje poctivě svou roli, svůj part a kdo dělá vlny nebo jinak podvádí. A zase - nesoudím, jen registruji.

Jenže - nejde to udělat se vším, co se děje okolo.

Momentálně chystám záznamy z roku 1989 - vznik Občanského fóra. Bude se vzpomínat, bude se odsuzovat nebo naopak adorovat, mnozí se budou bušit do prsou, jací tehdy byli kabrňáci.
Docela se bavím sám nad sebou jak jsem byl zapálený pro "demokracii".
I prd. Byla to jenom neschopnost odhadnout lidskou povahu v delším časovém horizontu. Odstraníte jednoho strašáka a hned se na jeho místo postaví jiný, v jiném kabátě.
===
Jako školáci jsme hrávali hru "na hrady". Byly to kopečky hlíny, jak je tam navozily náklaďáky na stavbu a králem se stal ten, kdo první vylezl nahoru a vydržel co nejdéle odrážet útoky ostatních, kteří se chtěli dostat na vrchol, shodit současného krále a postavit se na jeho místo.
Primitivní hra. Ale lidi ji hrají pořád.

8
k textu niz (neregistrovaný) 01.09.2017, 16:49:33
ehmm..voda zkresluje..

7
Zuzana (neregistrovaný) 01.09.2017, 16:47:13
Chce to urcity druh abstraktniho mysleni. Divat se i za povrch toho, mit v tom mysleni koncept. Kdyz chcete chytit rybu do ruky, nechytite ji, protoze voda zkresuje.
Kreslit tvare vyzaduje divat se pod povrch, videt konstru te hlavy.

6
Zuzana (neregistrovaný) 01.09.2017, 15:27:58
Ve vete niz to je, cituji z clanku:

"Náš život i naše hodnoty a očekávání určují naše myšlenky a pocity. Rozhodující přitom je, že v našich hodnotách se odrážejí vlivy našich rodičů a společnosti. Tak máme zpravidla převzatý a ustrnulý obrázek světa, který se snažíme bránit za jakékoli situace."

«     1    2   »