Právě skončený víkend byl nádherný v tom smyslu, že jsem už dlouho nic ošklivějšího nepoznal. Byl to vlastně už takový předvánoční nášup, abychom se přichystali na nákup vánočních dárků v jednotném družstvu vítězného volebního lídra. Proč si nezavzpomínat na Staré dobré časy, že? Koneckonců všichni to s námi myslí dobře, a pokud ne, tak my to s nimi myslíme též velmi dobře. Vítězové našich parlamentních voleb jsou už od pohledu altruisti, my koneckonců též, jinak bychom si je nezvolili, takže už nám nezbývá nic jiného, než cestu do pekla ruku v ruce začít dláždit.
Lucifer
Volební hlasy již byly sakumprásk sečteny, když jsem v těžkém depresivním stavu vyrazil do nedělní Butovické Galerie učinit skromný nákup. Po cestě jsem si vzpomněl na jednu scénu, jež se odehrála ještě za totáče. Navštěvoval jsem opavský gympl a v posledních dvou ročnících občas navštěvoval po odchodu z gymplu jednu starobylou hospůdku u Bílého koníčka na dnes Dolním náměstí. Setkával jsem se tam s nejrůznějšími kamarády stoprocentně nerežimního typu. Mezi nás občas zavítal jeden Ukrajinec VV, který měl českou manželku a působil jako odborník v jakémsi úřadu pro sociální záležitosti.
Jednou jsme takhle seděli tři u Bílého koníčka. Já, jistý ZS a VV. Přemítali jsme nad půllitry o všem možném, když VV začal blahořečit altruismu. ZS, těžký undergroundový typ s dlouhými vlasy a vousy téměř do pasu, začal VV oponovat, čemuž jsem se snažil jen nesměle přizvukovat na obě strany. VV byl posedlý altruismem, ačkoli možná netušil, o co v podstatě jde a jeho duše, ovlivněná nejrůznějšími ideologickými žvásty, se vznášela v oblacích. ZS byl pevně zakořeněn v zemi a já jsem postupně začal chápat, že altruistické plky VV velmi vycizelovaným způsobem anihiloval.
VV působil poměrně uhlazeným dojmem a do jaké míry či jestli vůbec byl infikován KGB, netuším a v podstatě mě to ani nezajímá. Byli jsme kamarádi a zmíněná debata na tom nic neubrala na všechny tři strany. ZS uhlazeným dojmem rozhodně nepůsobil. Lidé, kteří ho dobře neznali, z něho měli strach. Jenže pod těmi ohromnými vousy, uhrančivým pohledem a břitkým projevem se skrýval velmi citlivý a přirozený humanista. Ne naprogramovaný altruista.
V Butovické Galerii jsem do skromného nákupu přibalil knížku od Františka Koukolíka, která se jmenuje Rozhodování. Bylo tomu tak, že jsem nejdříve navštívil prodejnu knihkupectví Kosmas, kde mi ta knížka okamžitě padla do ruky. Chvíli jsem v ní listoval, ale k její koupi jsem se nemohl rozhodnout. A tak jsem ji vložil zpět do regálu a vyrazil do Alberta pro ten drobný nákup. Když jsem Alberta opouštěl, napadlo mě, že by mi v tom rozhodování mohla pomoci ta knížka od Koukolíka. Vrátil jsem se tudíž do Kosmase a přibalil ji do tašky.
Zde je první část kapitoly Dláždění na cestě dobrých úmyslů:
V šeru si snadno spleteme pokroucenou větev s hadem. Obrázky, které jsou zcela jistě statické, a přesto vzbuzují dojem, že pulzují a kypí, zná většina lidí. Lidský zrakový systém je svým způsobem dokonalý, a přesto dokáže šálit. Empatie, schopnost vcítit se do druhých lidí, dokáže šálit podobně, zejména propojí-li se s potřebou, aby nás někdo měl rád, s emoční infekcí, různými druhy předpojatostí, případně s egoistickým přesvědčením, že přesně víme, co je pro druhého člověka nejlepší. Empatie může lidi zavést do pořádných potíží.
Dobré úmysly nás někdy dokáží oslepit natolik, že nevidíme jejich mizerné, někdy zhoubné důsledky. Subjektivně prosociální čin je v tomto případě objektivně antisociální. Samozřejmě že existuje více úhlů pohledu, které samy sebe považují za objektivní. Teroristický čin subjektivně prožívaný jako boj za svatou víru bývá jedním úhlem pohledu nazírán jako nejvyšší možná oběť ve prospěch víry, práva, spravedlnosti. Jiným úhlem pohledu je chápán jako odporná masová vražda nevinných lidí.
Jakákoli rozhodnutí, včetně rozhodnutí altruistických, vyžadují pokud možno nejúplnější přístup k relevantním informacím, které umožňují uvážlivé rozhodnutí. Kromě přístupu k takovým informacím je nutná schopnost jejich správného zpracování. Jsou to nejrozmanitější psychologické, náboženské, sociální a filosofické předpojatosti, které mohou vést jak jedince, tak celou lidskou skupinu k jejich mylnému výkladu.
Takovým omylem je patologický altruismus, jehož důsledky se obracejí jak proti tomuto typu altruisty, tak proti jedinci nebo skupině, jimž se snažil pomoci. Patologicky altruistické chování může být výsledkem příčin náhodných a/nebo nevědomých stejně jako úmyslu. V této souvislosti je altruismus chápán jako dobře míněné chování, jehož cílem je někomu prospět. Pojem „patologický“ je zde užit ve smyslu krajní, abnormální, chybný. O klinickou diagnózu nejde.
Jednoduchým příkladem patologického altruisty může být rodič, který chodí do školy vyhrožovat učitelům za špatné známky, které si jeho potomek nezaslouží. Nebo rodič, který odmítne očkování svého dítěte v úmyslu chránit je před (málo pravděpodobnými) zápornými důsledky očkování, díky čemuž dítě onemocní spalničkami s velmi těžkým průběhem a trvalými následky. Patologický altruismus je druhem poznávací slepoty. Psycholog Jonathan Haidt k tomu poznamenal: „Morálka váže i oslepuje“. Patologickými altruisty mohou být lidé zcela normální, dále lidé s vyšší než běžnou mírou empatie, ale zrovna tak i narcistické osobnosti soustředěné jen na sebe.
Zdroj: František Koukolík, Rozhodování (Eseje), Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2016
23.10.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12