Maso s čistým svědomím

rubrika: Pel-mel


Smím vám nabídnout svá játra? Jistě jsou teď hutná a křehká, vždyť jsem tu na výkrm už celé roky.

Jídlo dne v Milliways

No bezva. Masové setkání s masem.

Zafod Beeblebrox

 

Těmito volně formulovanými citáty z knížky Stopařův průvodce Galaxií od D. Adamse uvádí Michael Hanlon ve své knížce (posledně z ní zde byla Existence Boha) kapitolu, která se zaobírá etickými zákrutami konzumace produktů masného průmyslu. Je opravdu nutné někdy i velmi krutým způsobem týrat a zabíjet zvířata, abychom se nakrmili a ukojili své kulinářské potřeby jejich masem? Jaký je rozdíl mezi psem a krávou? Třeba v Indii je kráva posvátná, v Evropě či v Americe je „posvátný" pes, z krávy se dělají burgery či steaky, v Číně si zase ugrilují psa. Jedněm se dělá špatně z požírání psa, jiným zase z požírání krávy. Nebylo by možné vyrábět maso, pokud se tedy bez něho fakt nemůžeme obejít (s výjimkou vegetariánů a veganů), aniž by přitom trpělo jakékoli zvíře? Zdá se, že by to možné bylo.

 

Lucifer


Od chovu zvířete, které chce, aby bylo snědeno, a navíc je ještě schopné vám to jasně a přímo říct, jsme ještě daleko. I tak však vzrůstá neklid ohledně našich zásahů do vlastní potravy, jak názorně ukazují ponuré historky o geneticky modifikovaných (GM) zvířatech, jež na nás křičí z titulků bulvárních novin. Nárůst obliby, aspoň v rámci Evropy, organického masa z volně pasoucího se dobytka je znakem, že již máme dost monstrózností, kterými si musejí procházet statkářská zvířata ve jménu zvýšených výsledků a omezených nákladů. I bez genetické modifikace již máme krávy s dvojnásobkem svalů a ovce s extra jemným masem. Vychovali jsme krocany tak groteskně obrovské, že nebyli schopni se rozmnožovat (čímž vznikla poptávka po novém zaměstnání – profesionální krocaní masturbátor) a kuřata, které dospělé váhy dosáhnou během pár týdnů od narození.

 

Ve Spojených státech, domovu patrně nejpokleslejšího stolování na planetě, se dosud proti geneticky modifikovanému jídlu vzneslo jen málo námitek. Američané se při četbě novinových článků o „GM“ z Evropy nejspíš ptají, co zas mají Evropané za problém s General Motors? Což možná ani není překvapivé, vzhledem k tomu, že i běžná americká potrava s neporušenou DNA je opravdu mizerná. Je to země obřích nablýskaných červených jablek, která chutnají po surové bavlně, odporných růžových steaků, které nedostaly ani chvilku na to, aby se v nich rozvinula jakákoli chuť a samozřejmě hrůzy jménem „light“. Umělými pomazánkami a oleji, sýry a sladkostmi je každý supermarket napěchován od sklepa po střechu. Všechny tyto potraviny mají sice nižší obsah tuku než jejich přírodní protějšky, ovšem obvykle v nich je coby náhrada mnohem více cukru a soli, což se celkem očividně podepisuje na obvodu pasu současné Ameriky

 

Ve většině Evropy to však vypadá jinak. Britské jídlo stále dokáže být otřesné jako americké, avšak i zde došlo k širokému odmítnutí transgenických živočišných produktů napříč společností. Situace na evropském kontinentu je ještě žhavější. Ve Francii již došlo k tělesným útokům na nosiče americké kultury stravování, včetně bombových útoků na restaurace McDonald's. V Itálii zažívá rozmach hnutí „pomalého jídla“ coby odmítnutí odporné transatlantické kuchyně a ještě něčeho podstatnějšího – představy, že jídlo je pouhým pohonem, futráží, kterou je v pořádku požírat za pochodu namísto kolem jídelního stolu. Evropská reakce je vedena jednak proti celému americkému étosu tvrdé práce, jakož i pocitem strachu z toho, že pokrmy generované v kádích nás dříve či později zabijí.

 

S genetickou modifikací (dosud hlavně u ovoce a zeleniny) se tyto dvě kultury stravování střetly jako protichůdné vlny – a způsobily pěnivou srážku kontroverzí a celé moře zmatků. Ať už odpůrci tvrdí cokoli, nemáme důkazy pro to, že by genetická modifikace byla zdraví škodlivá. Odrůdy obohacené vitamíny či obsahující očkovací látky mohou být prospěšné, druhy odolné vůči suchu či soli dokonce zcela nezbytné. Co se dopadu GM na životní prostředí týká, zde už jsou závěry smíšenější. Nedávná studie zadaná vládou Velké Británie zkoumající GM obilí přinesla dosti matoucí výsledky. Pokud jde o květenu a zvířenu, některé obiloviny, zdá se, biodiverzitě napomáhaly, jiné ji zase omezovaly.

 

Dosud největším příběhem o anti-GM je ten z roku 1998, kdy Arpád Pusztai, maďarský emigrant pracující v Rowettově institutu poblíž Aberdeenu provedl řadu pokusů, v nichž skupině laboratorních krys podával jako potravu brambory obsahující geny sněženky. Když zjistil, že řada krys onemocněla, vzbudilo to velký poprask a nakonec v říjnu 1999 jeho výsledky otiskl The Lancet, jeden z nejuznávanějších lékařských čaopisů. Pusztaiovi kritici – stoupenci GM potravy – se do něj s vervou pustili a tvrdili, že jeho článek je prošpikován vážnými statistickými chybami a že ohledně vztahu mezi transgenickou zeleninou a zdravím nepoukazuje na zhola nic zajímavého.

 

Od té doby rozpory ohledně GM potravy uvízly na mrtvém bodě. Koneckonců hovoříme zde o polích s pšenicí a kukuřicí. Nikoho nic nezranilo, ani nezabilo. Klidně tomu jídlu přezdívejte Frankenfood, ale ani jahoda s rybími geny dosud z talíře nevstala a nezačal hromy a blesky strašit nebohé vesničany. Opravdové Frankenfood musíme hledat v (blízké) budoucnosti.

 

Bude patrně nemožné, neřku-li nevhodné, abychom vychovali zvíře schopné vyslovit touhu po tom být snědeno. Ale co takové, kterému snězení nevadí? Dokonce i ti nejzarputilejší masožravci nepopřou, že požívání masa se neobejde bez stupně utrpení. Výsledek od brojlerů z velkochovu po foie gras může být chutný, ale někde během výroby za váš požitek nějaký ubohý tvoreček zaplatí opravdu mizernou chvilkou. Dá se tomu nějak vyhnout? Bude možnou jednou jíst maso se zcela čistým svědomím?

 

A což takhle vyrobit či vypěstovat umělé maso v laboratorních podmínkách? Této myšlenky se chopil Morris Benjaminson, který se v rámci projektu sponzorovaném NASA zahájil pokusy vyrobit maso v laboratorní zkumavce. Podnětem je poskytnout chutnou a výživnou stravu pro astronauty na dalekých vesmírných misích bez času, prostoru a úsilí vynaložených na chov kuřat či ryb na palubě.

 

Dosud zaznamenal tento projekt jen skrovné výsledky. Benjaminsonův newyorský tým vzal kousky svaloviny zlaté rybky (čerstvě zabité) a přesvědčil je, aby v talířku výživného séra vyrostly v minifilety zvíci asi tři cm na délku. Když tento fígl vyzkoušeli na kuřeti, vyrostlo „maso“ o 14 %. Přestalo růst (a začalo hnít) tehdy, když se oblast dělivých buněk příliš vzdálila od zásoby výživy, kterou masem šířily cévy. V pokusu se zlatou rybkou byl výsledek rychle omyt a namočen v olivovém oleji, citronu s česnekem a másle. Poté ho smažili a ukázali kolegům z ostatních oddělení. Vypadalo a vonělo to jako maso, avšak zdravotní a bezpečnostní omezení (jak aspoň tvrdili) jim zabránila v tom, aby zjistili, zda to jako maso také chutná. Abychom vypěstovali kus flákoty velký natolik, aby nasytil hladového astronauta, bude nutné vymyslet, jak posílit růst cév a obsahu svaloviny. Současné snažení se ubírá cestou stimulace kapilár pomocí elektřiny.

 

S alternativou vůči laboratornímu pěstění vláknité tkáně se všemi otravnými potížemi se zásobováním, které obnášejí, přišel tkáňový inženýr Vladimir Mironov z Univerzity Jižní Karolíny. Domnívá se, že může být jednodušší vytvořit živočišnou bílkovinu v amorfních hrudkách, a poté tuto bílkovinnou rašelinu zpracovat v umělé maso – něco jako kuřecí nuggety. Nejjednodušším masem pro umělou výrobu je rybina, ale jak říká, „kuřecí maso by také bodlo“. Sní o tom, že jednoho dne budeme schopni si vypěstovat a uvařit čerstvý párek přes noc ve stroji podobném peci na chleba.

 

Pěstování steaků ve zkumavce bude vždy obtížné. Vytvořit umělou bílkovinu je jedna věc; něco zcela jiného je replikovat složení a chuť opravdového steaku. Zahryznete-li se např. do kuřecího stehýnka, pochutnáte si na tisících elastických svalových vláknech, jejichž předchozím úkolem bylo pohánět kuřecí nohy a umožňovat mu volný pohyb. Čím volnější a divočejší zvíře, čím víc toho za život naběhalo, tím lépe chutná jeho maso. Proto kuře z volného výběhu chutná jako kuře, kdežto kuře z velkochovu chutná po umělé hmotě a nuggety z rekonstruovaného mechanicky složeného kuřete chutnají po stoce. Dokážeme tedy replikovat chuť opravdového masa, a přesto se vyhnout krutosti?

 

Zkusme se na to podívat z druhé strany. Třeba bude jednoho dne možné geneticky vyrábět či vypěstovat určité druhy dobytka tak, aby i nadále dávaly tradiční maso, ale netrpěly žádnou bolestí, stresem či úzkostí během chovu či porážky. K tomu bychom potřebovali vytvořit zvíře vlastně bez mozku – nebo bez mozkových laloků ovládajících vědomí, bolest atd. Spolu s genetickým výzkumem embryonálního vývoje bolesti a paměti můžeme snad vytvořit nový druh zvířete, které se pohybuje, stravuje a vyměšuje jako běžná kráva, a přesto nemá vědomé ponětí o světě či vlastní existenci. Někteří navrhli, že bychom mohli chovat dobytek bez jakéhokoli cítění, jen s „primitivním“ mozkovým kmenem, který by ovládal základní motorické funkce, hlad a tak podobně.

 

I ten nejzarytější masožravec asi připustí, že na střílení plně rozumného zvířete, které posléze rozřežete a jehož hýždě poté pozřete, je cosi vnitřně odpuzujícího. Většina z nás prostě pokrčí rameny a nějak se s tím sžije. Zvířata se vzájemně zabíjejí a požírají od chvíle, co jsou zvířaty. Ale steak vypěstovaný v laboratoři? Dokonce takový, který s vámi hovořit nedokáže? To už je snad lepší i ten bohem zapomenutý salát.

 

Zdroj: Michael Hanlon, Stopařův průvodce Galaxií a věda, MatfyzPress, nakladatelství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2016 (The Science of the Hitchhiker’s Guide to the Galaxy, 2005)

 

Luciferovy poznámky:

 

Nejdříve bych chtěl upozornit, že originál Zdroje vyšel v roce 2005 a situace se mohla poněkud změnit. Použil jsem tedy vyhledávač Google a zběžně zabrouzdal po internetu. Na dotaz „uměle vypěstované maso“ jsem dostal dost početnou řadu odkazů. Pro ukázku jsem vybral dva relativně nejnovější. První článek „Vědci už umí vyrobit maso v laboratořích. Chutná však jinak a je drahé“ je z roku 2017 a působí ještě poněkud pesimisticky. Druhý „Maso vypěstované v laboratoři může být v restauracích za tři roky“ je už mnohem optimističtější, ačkoli vyšel jen rok po tom prvním.

 

Podrobně jsem tyto či jiné články nestudoval, takže si nejsem až tak jistý, do jaké míry se už podařilo vylepšit chuť umělého masa. Domnívám se nicméně, že rozdíl mezi chutí přírodního a umělého masa by neměl být nepřekonatelným problémem. Naše chuťové pohárky se po celá tisíciletí evolučně vyvíjely tak, aby nám chutnala potrava, kterou si umíme přirozeně opatřit lovem zvěře či sběrem ovoce a zeleniny popřípadě upečením chleba z obilí. Předpokládám, že v umělém mase blízké budoucnosti mohou být přítomny všechny potřebné živiny jako v tom přírodním a možná i ještě něco víc. Stačí jen poupravit či modifikovat naše chuťové pohárky. Při dnešní biomedicíně by to nemuselo trvat až tak dlouho.


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
7
Lucifer * 25.08.2018, 21:17:48
Stopařův průvodce Galaxií - Vogonská poezie

https://www.youtube.com/watch?v=Tqh5Y8Zaz_g

Úžasný

Lucifer
6
Lucifer * 25.08.2018, 21:12:35
Stopařův průvodce Galaxií - Odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec

https://www.youtube.com/watch?v=QkttuCQizRQ

Mrkající

Astra3
5 To je maso!
Astra3 24.08.2018, 09:13:02
Pazderková byla jedinečná, škoda, že toho už nechala. Připomněla jsem si následující příhodu.

Moje kamarádka utrpěla pozvání do Irska. Žije tam její spolužák a srdečně ji pozval na pár dní,ať to tam zkoukne, že je u nich krásně a tak. Tedy odletěla s představou o nádherné zvláštní zemi, kterou na chvíli mohla poznávat.
Ukázalo se, že spolužák bydlí nedaleko jatek, kde se jako vyučený řezník účastní všeho, co se musí odehrávat, než se řízeček dostane na náš stoleček.

Nebudu to detailně pojmenovávat, vypsala bych se z podoby a bylo by mi šoufl. Od té doby, co jsem slyšela kamarádčino líčení - zdá se mi, že se ze mě stává vegetariánka.
Už aby bylo syntetické maso Nerozhodný S vyplazeným jazykem Překvapený

4 K predchozimu
Z. (neregistrovaný) 23.08.2018, 21:47:24
http://www.brownpoliticalreview.org/2018/04/lab-table-promising-future-artificial-meat/

Omluva za anglictinu, zrovna jsem narazila na tento (zajimavy) NC clanek 'Maso s cistym svedomim a specham.

3 A zde pisou:
Z. (neregistrovaný) 23.08.2018, 21:42:09
Now is not the time to mince words: The worldwide meat addiction is having disastrous effects on health, the environment, and the economy. Artificial meats are a new and surprisingly palatable solution to meat overconsumption. The government should spur its research and development to beef up a new era of ethical, healthy, and sustainable consumption.

Photo


Lucifer
1
Lucifer * 23.08.2018, 21:18:10
Blondýna vaří kuřecí polévku - Iva Pazderková

https://www.youtube.com/watch?v=Z3-QKXGw4MI

Mrkající

«     1     »