Ještě s podzimem

rubrika: Pel-mel


Jejda, váš panel právě spadl, zanaříkal můj počítač a já se rychle ohlédla. Když jsem se vzpamatovala, napadlo mě: Jak je na tom můj PC vůbec s orientací? Takový soucitný tón! To abych nemusela myslet na orientaci jiného druhu – na svoji mizernou adaptaci na svět čidel, ovladačů a světelných tabulí, tlačítek u vagonových dveří a nových názorů na staré věci a na Určitě a Mohu pro vás ještě něco udělat (pořád nechápu, že už jsme domluvili) a Mohu vám pomoci a Krásný den a Zdravím! Naučit se s modernějším mobilem, který řve barvami – to přímo bolí!

 

Stella


Takové potíže podle všeho určitě nemá stařík, který měl rezervované místo (já se o to ani nepokouším) v pražském rychlíku. Podivuhodná, nepřehlédnutelná postava. Dlouhé bílé vlasy, hustý bílý plnovous. Ušmudlaná bílá košile, červená kravata, kalhoty skoro po bradu. Na nohou zoufalé černé pantofle, nejméně o pět centimetrů delší, než by měly být. Však v nich také nebyl schopen chůze – šoural se zvolna, v neuvěřitelně sešlém kabátě, který podle materiálu i střihu pamatoval úspěchy první pětiletky.

 

S vystupováním a nastupováním mu vždycky někdo pomohl. Ale že by šlo o starého pobudu, na něhož při prvním pohledu vypadal, to ani náhodou. Během hodinové cesty neodložil mobil a zvučným, kultivovaným hlasem diskutoval s někým na druhé straně o právních krocích, o tom, co bude nutné ve smlouvě změnit, a jak se oba musí dohodnout na stejné argumentaci, protože XY hrozí žalobou. Byl to prostě člověk zevnějšku zanedbaného, ale ducha smělého a suverénního. Nikdo, koho by ze všeho nejvíc zajímalo, jestli mu na pohřbu má znít Largo nebo Až mě andělé.

 

Slavní básníci minulých dob naříkali nad uprchlým mládím a nad trpkým životem, když jim bylo mezi dvaceti a třiceti. Plakali a ženy jim padaly k nohám, protože smutek a trpkost zdánlivě znamenají něco hlubšího než radost a elán. Básník těžce poznamenaný osudem (svět byl jiný, než on chtěl) zdál se být mimořádnou, tedy žádoucí osobností. A správně tušil, že tady na světě dlouho nepobude, ať z těch, či oněch důvodů. O to víc si nakonec vážil svých lásek i chmur – byly jen pro jednou.

 

Stojíme před jevem, který tu historicky zřejmě ještě nebyl: nedojde-li k světové válce, počet starých lidí bude narůstat velmi rychle. Tato tendence se už projevila i v současné literatuře. Jak v samotném tématu stáří (jinak než jako vyprávění o nevděčných dětech), tak v tom, že knihy o své poslední životní etapě píší sami senioři. Politologických a medicínských titulů o stárnutí samozřejmě také vychází stále víc. V uplynulých dvou týdnech přineslo příspěvky o stáří hned několik časopisů. Téma se vskutku stává aktuálním… A přání Ať žiješ do sta let! přestává být nadsázkou.

 

Stáří samo o sobě nepředstavuje tak velký problém, jakým je jeden z jeho možných projevů: demence. Nemá cenu si něco namlouvat: člověk, který nepoznává své nejbližší, který se stal agresivním a ztratil veškeré základní návyky, je někým jiným, než byl dosud. Zaslouží si soucit, úctu i péči – ale je to péče o člověka, jehož duše odešla. (Nebo „jen“ onemocněla?) V žádném případě se ovšem člověk nestává věcí (o svou minulost nepřišel) a je tedy s podivem, jak o svých klientech před nimi mluví ošetřující personál (nebo příbuzní o svých blízkých u jejich lože). Jako kdyby tam ten starý člověk vůbec nebyl. Ba, i ze zdravých seniorů jako by se stali nějací „oni“ nebo „ono“. Neutrální a neutralizované bytosti, neboť se v ústavech zpravidla dostává stejné péče zasloužilému vědci i poslednímu recidivistovi.

 

Autor deníku z domova pro seniory, Hendrik Groen, o přístupu okolí říká:

 

Pondělí 14. září

Lucebert pronesl hezká slova: „Vše hodnotné je bezbranné,“ ale jsou lidé, kteří to berou jinak. Jejich pojetí světa se blíží spíš: „Vše, co je bezbranné, je bezcenné.“ Člověk se někdy cítí – zvláště ve společnosti mladých lidí – pro svou pomalost a neužitečnost méněcenný, i když nahlas to bývá vysloveno málokdy. Ta blahosklonnost, se kterou bývá se starými lidmi někdy zacházeno, mě dokáže neskutečně vytočit. Když se o tom člověk zmíní, vyvolá to často agresivní reakce. Děsí mě to, protože jsem tak bezbranný. Nedokážu už udělat rychlý krok vzad, aniž bych u toho nespadl. K ukončení každé hádky stačí i malé žďuchnutí.

 

Z domova důchodců utekl oknem stoletý stařík. V domově důchodů žije vypravěč v Novém tajném deníku Hendrika Groena (85 let). Nedělá si iluze o životě a o budoucnosti už vůbec ne. Ale nenaříká ani nebilancuje, pouze sděluje. Dnes bylo to a to. Denní zážitky doplňuje o skutečné nové události z rozhlasu a televize.

 

Středa 2. září

… Paní De Beerová, kde jste přišla k té kosmetické taštičce?“ zeptala se polekaně. Paní De Beerová neměla tušení, ale rozzlobila se, když jí sestra zabavila její hračky. Z rudě namalovaných úst vyletěla pěkná řádka překvapivě srozumitelných nadávek. Sestra šla sehnat někoho, kdo by jí pomohl paní De Beerovou odlíčit. Ani dvěma sestrám se ale nepovedlo smýt všechen make-up, protože paní De Beerová se dost bránila.

 

Neděle 13. září:

Anglická královna se minulý týden stala dosud nejdéle vládnoucím anglickým panovníkem: na trůnu sedí už třiašedesát let a sedm měsíců. Chudák její syn Charles je už léta nejdéle čekajícím následníkem trůnu. Ve věku, kdy lidé v Nizozemsku v současnosti odcházejí do důchodu, on stále čeká na svou první práci. …  Evert pokračoval a vyslovil domněnku, že Alžběta je vlastně už dávno mrtvá, ale že ji po smrti vycpali a strčili do ní motorek.

 

Středa 23. září

Po dva dny starém zážitku se serrano šunkou teď častěji čtu etikety výrobců. Například tu na „bohatě plněných lasagních“, které jsem koupil v Albertu. Inu, právem si říkají bohatě plněné. Skoro padesát přísad! Představujete si toho kuchaře, plně zaměstnaného padesáti hrníčky, pytlíčky a tubami? „Ochutnáme… Ještě špetku E339 a čajovou lžičku malto-dextrinu. Možná pár kapek syřidla? Trošku moc bambusové vlákniny, škoda.“

 

Neděle 10. května

Ještě donedávna jsem si myslel, že nošením plen dosáhne člověk dna a že tím pádem už nemůže být řeč o důstojném životě. Důvod začít vážně uvažovat o skončení života. Teď už to bude skoro rok, co nosím pleny. Nezvykl jsem si, ale určil jsem si nové hranice. Tak to většinou chodí: s každým novým zdravotním problémem přijde po určité době i smíření. Člověk se pak více upne k radostem, které mu stále zbývají.

 

„Věčná štafeta“ – lidstvo – to je přece řetěz. Přicházející generace se zde nezjevila jen tak. Na něco navazuje. Nemějme jí za zlé, že se zpozdila a ještě ve čtyřiceti žije v domnění, že párty prostě musí být a letní večery jsou určeny ke grilování, proto nám neberte letní čas. Doma tak často říkali: Já v tvým věku jsem nemoh nic, koukej si ho užít! Dětství se tak poněkud protáhlo…

 

Pondělí 21. prosince

Narodil jsem se v době, kdy nebyla televize. V naší ulici byl jeden jediný člověk, který měl telefon. Když bylo potřeba, mohli jste od něj zavolat doktora. Nikdy jsem nebyl na dovolené. Žádný člověk, kterého jsem znal, nikdy neletěl letadlem. … Mí rodiče měli bibli a jednu starou encyklopedii… Lidé mé generace zažili tolik „pokroku“, že už se to ani nedá pojmout. V posledních deseti patnácti letech mi svět začal pomalu, ale nenávratně protékat mezi prsty. Pozoruji ho teď z uctivé vzdálenosti a s lehkým údivem. Mládež také nestíhá sledovat, co všechno se kolem ní děje, ale netrápí ji to. Myslí, že svět je prostě takový, jaký je, a stěží si všímají, že všechno se kolem nich neustále mění. Dnešní puberťák se bude v roce 2090 za svým životem nejspíš ohlížet podobným způsobem.

 

Proč měl onen pán ve vlaku ty podivné, široké škrpály a uválený kabát? Je to jednoduché: když starý člověk zůstane sám a už se ani nedokáže předklonit, aby si obul boty, musí vzít zavděk tím, co je. Už si nedojde ani koupit kus oblečení. Jen on ví, jaké úžasné výsady nedoceňujeme, dokud ještě na podobné věci nemusíme ani pomyslet. Ale teoretizovat se dá ještě vždycky:

 

Středa 26. srpna

„Progresivní nebo liberální muži často mívají sex i po osmdesátce, čtu tady v novinách,“ zahlásil Evert a rozhlédl se po okolních dámách a pánech, kteří si kultivovaně máčeli sušenky v čaji.

„Kdo z vás ještě někdy mívá sex?“

Paní Van Diemenové zaskočila sušenka a mohutně se rozkašlala.

„Můžu ten kašel považovat za upřímné ano?“ zeptal se Evert.

Van Diemenová mocně kroutila svou zrudlou hlavou, jako že ne.

„Sex po šedesátce je vždycky tak trochu tabu, že?“ povzdychl si Evert.

Rozpaky u stolu teď nabraly enormních rozměrů.

„Já jsem četla, že lidé s červenýma kalhotama často vlastní lodě,“ obrátila paní Bergmannová chytře a radikálně.

„Ano, a lidé, kteří nosí boty do špičky, jsou častěji hudebníci,“ přidal pan Verlaat.

„Možná prostě nejsou místní chlapi progresivní nebo liberální,“ uzavřel Evert tuto fascinující konverzaci.

„Kdo si dá ještě šálek čaje?“ zeptala se sestra.

 

Zdroj: Nový tajný deník Hendrika Groena, 85 let, Dokud se žije, NAKLADATELSTVÍ XYZ,

Praha 2018


komentářů: 15         



Komentáře (15)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

17
Gogo (neregistrovaný) 15.10.2018, 12:37:43
[12] Jakápa kravina, mi vyšlo bodů jak ve staré zásufce, což značí 25±4,19, tágže tó máme, móment, jó eště 49,1 let do průmňerného pánského.
Dožití.
Zčehoš vyplývá že na NČ budu ve 4,19 kránu, strašit do 149 let...
Nejlepčí(prý)roky přetsebou, juchy juch, já se ale mám...
Dětku!
[13] Máš prafdu, i ve lži
[14] Souhlasím i s tím nevyřčeným
[15] Což příbjech pana nakladetele Kavendyše( v knize, a o to víc ve ww sesterském filmu plně nekoresponduje s příbjehem Ívrtovým?

Léčba probjehla invazivně lízáním vrbové kůry, pokapané citronovou štávou, žáden syntetyckej bajern, na to su pes.
[16] Využijte služeb CK Až do hrobu...
GA, písk

https://xman.idnes.cz/slofikprospiva-vykon-mozku-rozhodovani-fpa-/xman-styl.aspx?c=A181012_161912_xman-styl_fro


16
xxx (neregistrovaný) 14.10.2018, 20:19:31
8
Pro cestování je tento podzim naprosto ideální.
Klidný čas, příroda je krásná. A krásně je i na hřbitovech...

15
xxx (neregistrovaný) 14.10.2018, 20:17:43
Tak se zdá, G, že jsi zdráv a vesel! Ke všemu ti ale pořád nedá spát Atlas mraků... Čím ses kurýroval? Ahoj

Lucifer
12
Lucifer * 14.10.2018, 18:57:13
[9] Test jsem absolvoval a mentální věk mi vyšel na 50 a více, což zhruba odpovídá mému biologickému věku. Takže jsem zdárně dospěl. Ovšem tomuto faktu téměř doslova a do písmene neodpovídá slovní hodnocení. Takže je to kravina S vyplazeným jazykem

Gg
11
Gg 14.10.2018, 18:44:18
https://youtu.be/QXckoxHM14o

GN

Gg
10
Gg 14.10.2018, 18:41:25
https://youtu.be/l8K_r0yeg7A

Gg
9
Gg 14.10.2018, 18:29:12
https://youtu.be/19cLVgc9xK0

GE, bobříci

8
Zuzana (neregistrovaný) 14.10.2018, 14:06:38
Jsem pro nehazeni flinty do zita. Usmívající se
Starousky jsem zminila, neb jsem byla na hrbitove ve stredu, tj. v pracovnim dni. Mladsi pracovali, nebylo mozne si tedy nevsimnout, ze na hrbitove je v tu dobu hlavne starsi generace.
Po dlouhatanskem lete krasny indiansky podzim, nac se trapit chmurami.
Gg to napsal pekne. Zdravim i jeho, opatrujte se, lidi a uzivejte si to.


Gg
7
Gg 14.10.2018, 13:02:27
Sem línej i přemejšlet, taktumáte "Sonmi 451: Žít znamená být vnímán. Poznat sami sebe proto můžeme pouze očima druhého. Podstata našich nesmrtelných životů spočívá v následcích našich slov a činů, jež přetrvávají a prostupují věčností. Naše životy nepatří jen nám. Od kolébky do hrobu jsme spojeni s ostatními, svázáni minulostí i přítomností, a každým zločinem a každou laskavostí dáváme vzniknout vlastní budoucnosti!!!

GSA

Stary kocour
6 2 XXX
Stary kocour 12.10.2018, 10:50:36
Říká se tomu "neházet flintu do žita".
Druhá možnost totiž je se s každým omezením smířit a spořádaně čekat (obvykle se skuhráním) na smrt. Šlápnul vedle

5
xxx (neregistrovaný) 12.10.2018, 10:11:25
Zvláštnost vyššího věku (?): pořád se ujišťovat, že člověk ještě není tak starý, aby.

Stella
4
Stella 12.10.2018, 10:09:45
Vy jste dnes všichni hodní! Mrkající
Já sem nechci opakovaně zanášet toto téma, ale - co je v knihovně právě vystavené, beru a utíkám
(šourám se pryč).
V létě mě zaujalo, jak se soused, vždycky velký frajer, přestal stydět za pleny. Relativně mladý, je vážně a beznadějně nemocný. Nechci soudit.
Ty, Světlonoši, neznáš ještě věcí! Pokud budeš chodit v šortkách za mrazu...

Potkalo mě v životě hned čtyřikrát pečování o blízkého - to je na romány. Jednou z nejhorších věcí (kromě totální spánkové deprivace apod.) je obviňování, že chcete dotyčného okrást, děláte mu podrazy... Byt ovšemže stále schválně přestavujete. Viz StK..

Věřím, že kdyby práce personálu v pečovatelských zařízeních nebyla hrubě společensky podceňována, bylo by lépe.

Evert, který mluví v ukázce, měl nastřádané prášky, aby vyřešil svůj konec. Blízcí a přátelé tomu rozuměli.


Stary kocour
3 O předposledních věcech
Stary kocour 12.10.2018, 09:00:03
Velmi podzimní téma - bez ohledu na roční dobu. Je těžké si připustit, že léto života už nenávratně končí. Ale nezměníš to. A většinou ani nezměníš, jak. Jestli se staneš žlučovitým staříkem, který bude permanentně rozčilený, protože se na něj obracejí lidé, kteří tvrdí, že ho znají a on je nikdy neviděl, stále mu přestavují byt, tam kde byl záchod je teď špajz - a nemůže si vzpomenout, jak se říká "tomu" co je přidělané na "těch", aby šlo vyjít z pokoje.
Nebo mít vývod, být na vozíku a mít zcela jasnou hlavu. Stále si uvědomovat to, že páchnou a bez cizí pomoci se nedostanou ani do tramvaje, natož aby se sami okoupali. Že jsou prostě na obtíž.
=====
Co člověk dokáže postrádat? To, co se rozhodne eliminovat ze svého života dobrovolně. Žiju si bez chytrého telefonu a mám tak čas koukat klem sebe. Nejsem na žádné sociální síti a tak mi nikdo nenadává nebo mě nepomlouvá a pokud ano, nevím o tom. Existuji spokojeně bez dovolených v exotických destinacích - nemusím se prodírat spolutrpiteli (hlavně Japonci, Američany nebo Rusy) a dívat se na "herce v turistickém průmyslu".
V Německu či snad Dánsku je vesnice z počátku minulého století. Skanzen, kde najatí herci předstírají život. Teď se to snažíme realizovat v Českém Krumlově tuším. Stádnost zabíjí autenticitu jakéhokoliv zážitku.
=====
Na začátku léta 2019 se chci na týden podívat do Petrohradu. "Bílé noci". Ale sám, abych mohl chodit kam chci a kdy chci, neposlouchat naučené pindy průvodkyně a fotit v chumlu fotografů, kteří všichni fotí totéž.

Být se Sankt Petěrburkem na rande sám. Mrkající
====
Ale to jsem trochu uhnul od tématu. Proč? Já nevím - asi se mi o konci ještě nechce přemýšlet. Byl bych rád, kdyby vyšla prognóza mého kardiologa, který mi pravil, že jednou odpoledne se budu cítit unavený, tak se půjdu natáhnout na pohovku - a pak se mnou bude mít moje žena problém. Já už ne.

Doufám, ten kardiolog je profesionál. Úžasný

2
Zuzana (neregistrovaný) 12.10.2018, 08:51:24
Aneb " o zivote pres kukatko'.

Get life. I na hrbitove navstevuji sve blizke starci a starenky o holich, opiraji se o ne statecne a jeste staci trimat kytku nebo venec. J Byla jsem tam pred dvema dny (nastesti ne o holich, s Dala jsem rec s damou od vedlejsi hrobky a shodly se, ze lidi co jsou v nasichh hrobkach pohrbeni, tam vlastne nejsou.
Jsme to my, zivi a mame je sebou.
Kulturni typ na tyden Dom umeni krizovnicka skola cisteho humru bez vtipu, Honza Steklik pijici pivni kyticku.
a mame zaroven indianske leto, pojdme si ho uzit I s kytkama v pivu.
Vas sophisticated traveler.

Jeste napisu, jak jsem se pred Batou seznamila s vtipnou cikankou - ale to napisu nekdy jindy.
Pozdrav vsem, Stellinu hezkemu clanku a sefredaktorovi bez plinek. Úžasný Usmívající se

Lucifer
1 Synchronicita
Lucifer * 12.10.2018, 00:40:45
Tenhle skvělý příspěvek od Stelly jsem si podrobně přečetl až teď. Před jeho vypuštěním na NČ jsem se zabýval pouze jeho vypuštěním, tj. redaktorskou činností. Zajímavé je, že právě včera jsem spatřil, tuším poprvé v životě, reklamu na něco jako pleny pro seniory. Zaujalo mě to. Něco jako tohle:

http://www.levnepleny.cz/Pleny-pro-dospele-c8_0_1.htm

Možná bych se měl zamyslet, jestli něco takového nebudu v brzké době potřebovat.

Ale jinak se cítím stále ještě fajn. Včera jsem byl venku v kraťasech se slipama bez plen Úžasný

«     1     »