Vyšší humanita, nebo totalita?

rubrika: Pel-mel


Když jsem včera vyrazil na krátkou obhlídku obchodního centra Galerie Butovice, abych skromným způsobem doplnil zásoby poživatin a tekutin, a míjel prodejnu knihkupectví Kosmas, kde jsem zmíněné zásoby rozhodně neměl v úmyslu vyhledat, tak nějak zčistajasna mě napadlo, že bych mohl na chvíli odložit zde již dvakrát zde reklamovanou knížku od Paula Watzlawicka, a poohlédnout se po něčem takříkajíc z jiného soudku. Vzhledem k tomu, že se ze mne postupně stává takový šetřílek, tak jsem při obzírání knižních regálů pragmaticky dospěl k závěru, že by ta knížka nemusela být až tak drahá. Tu pojednou se mé oči zastavily v přímém pohledu na dvě tlusté knížky, mezi nimž se choulil velmi útlý brožovaný svazeček. Vyndal jsem ho ze spárů těch otylých spisků, nejdříve kouknul na cenu, sto padesát českých korun, to by šlo, a pak si nalistoval Předmluvu. Po několika větách jsem téměř doslova a do písmene zcepeněl v jakési skulptuře, za kterou by se nestyděl ani David Černý. Ten skromný svazeček, který má dva autory, přičemž tím prvním je svérázný katolický filosof Jiří Fuchs, totiž zcela synchronisticky navazuje na druhý příděl od Paula Watzlawicka Všechno dobré je k něčemu zlé. Posuďte sami.

 

Lucifer


Na úvod předkládám výňatek z Předmluvy od Václava Melouna:

 

Pojem totalita, zavedený politology po zkušenostech se dvěma nelidskými režimy 20. století, komunismem a fašismem, se v předloženém textu stává předmětem zkoumání, které vede k pro mnohé jistě překvapivým závěrům. Patrně málokdo si např. uvědomuje, že brutalita nemusí být nutným průvodním znakem totality. Totalita je charakteristická především masivním zasahováním státní moci do klíčových sfér lidských životů. Při současném technologickém pokroku není tak nepředstavitelné, že by ono zasahování nemuselo být prováděno jen primitivním mocenským vynucováním. Daleko pravděpodobnější je, a z taktického hlediska má mnohem větší šanci na úspěch, použití sofistikovaných forem manipulace a názorového ovlivňování.

 

A nyní několik výstřižků ze zhruba první poloviny útlého brožovaného výtisku knížky:

 

S nástupem migrační krize se ve veřejném diskurzu začala množit srovnání bruselského centra EU s někdejším sovětským politbyrem. Už předtím sice bylo slyšet hlasy, že se za fasádou demokratických struktur a hlučné rétoriky o svobodě, o lidských právech či humanitě skrývá plíživá totalita, ale byly většinou dotčeně odmítány jako hysterické výlevy extremistů.

 

Lidé jsou neustále přesvědčováni, že bruselský režim nemá nic společného s totalitou, protože v něm fungují demokratická pravidla. Je přitom poukazováno na svobodu projevu, svobodné volby, možnost legálního odporu či nikoli kruté, estébácké popř. kágébácké zacházení s politickými odpůrci. Na druhou stranu jsou tu však přece jen nápadné podobnosti s totalitními režimy. Pasivním konzumentům mainstreamových médií sice pořád ještě uniká, že se na Západě etablovala nesnášenlivá ideologie, která politikům v celé šíři pravolevého spektra diktuje jednotný, naprogramovaný kurz, a která občanům předpisuje i v nepolitických otázkách to jediné správné smýšlení. Ale také mezi těmito oběťmi mediálních manipulací se už najdou mnozí, k nimž pomalu doléhají signály všudypřítomné diktatury politické korektnosti.

 

Lidé na Západě jsou už docela dobře vycvičeni v nasazování náhubku korektního myšlení a vyjadřování. Čím vyšší postavení, tím větší náhubek. Kdo ho odloží, riskuje postih, který v lepším případě znamená pád do společenské bezvýznamnosti. Není divu, že kritici mluví o politické korektnosti jako o novodobé inkvizici. Politická korektnost tlačí média i občany k soustavnému veřejnému lhaní. Politicky korektní lež je vždy z nějakých vyšších důvodů nadřazována pravdě, a tedy i realitě. A co je ještě horší: ideologicky fundované absurdity politické korektnosti zvolna přecházejí do legislativ. Něco podobného známe z dob komunismu. Tehdy byly gumové paragrafy na antisocialistické živly, dnes je máme na xenofoby, homofoby, islamofoby…

 

Tehdy se kádrovalo podle třídního původu, dnes se zase podle ideologického klíče zvýhodňují vybrané menšiny – stejně nedotknutelné a nekritizovatelné jako druhdy komunisté. Dříve byly humanitní obory monopolizovány marxismem (či marx-leninismem). Dnes se v nich se stejnou vlezlostí roztahují toxické programy multikulturalismu a genderového feminismu, což jsou nadmíru úspěšné varianty neomarxistické ideologie.

 

Slovo totalita se spojilo s určitým politickým režimem asi pro jeho nárok na ovládnutí celého člověka a celé společnosti. Tento celostní nárok je také obsahem základní intuice, která v prvním přiblížení identifikuje totalitní režimy. Sama ale nestačí, potřebujeme obsahově diferencované rozvinutí a zpřesňování. Prvním krokem na cestě k adekvátní definici totality může být otázka, kde se takový ambiciózní nárok totalitního režimu bere. Ptejme se tedy:

a) Proč si člověk nemůže být v totalitním režimu jistý v žádném aspektu osobního života před brutálním vpádem režimu do soukromí?

b) Proč si společnost zotročená totalitním režimem nemůže být v žádné oblasti jistá, že ji neznásilní diktát totalitní moci?

 

Je tady ještě jeden esenciální znak, který spoluvytváří identitu totality, a který je také obsažen v počáteční intuici totality: radikální, až na kořen jdoucí kolize s mravním řádem lidského života. Totalita je z podstaty a do hloubky nemravná. Tou podstatou je bytostná vazba na totalitní ideologii, která směřuje společnost k nelidským, zvrhlým cílům. Totalitním se stává každý režim – ať už existuje v rámci jakéhokoli formálně strukturního politického uspořádání –, pokud kontinuálně a programově realizuje politickou mocí nějakou totalitní ideologii.

 

Nelidskost totalitního režimu je tedy naprogramována v totalitní ideologii; totalitní režim je jen jejím nástrojem. Solženicyn to pochopil, když říkal, že Shakespearovi zločinci se zmohli jen na desítky mrtvých, protože neměli ideologii. Na druhé straně z toho ale neplyne, že by totalitní režim musel vždy páchat masové vraždění.

 

Každá ideologie je relativně uceleným programem společensko-politického života. Svou povahou tedy tíhne k formování společnosti podle nějaké finální vize. Taková vize může být střízlivá, může být v souladu s přirozeným určením člověka a společnosti, ale také nemusí. V představách architektů totalitní ideologie o finální dokonalosti údajně lepší společnosti je ale všechno zpřeházeno a předimenzováno. Nejde v nich o nic menšího než o radikální změnu společnosti, o její zásadní očištění, obnovení, ne-li rovnou znovustvoření podle silně neadekvátních a svým způsobem šílených novověkých představ o člověku.

 

Totalitní ideologie se tak vlastně stává odpovědí na moderní potřebu vytvořit a prakticky uživotnit jednotný obraz světa a člověka, který má představovat vývojově vyspělejší, sekulární alternativu náboženství. Totalitní ideologové tedy mají sen o lepší společnosti a mají vůli ho uskutečnit. Kromě filosofických zkratů bývá na jeho počátku i hluboká frustrace z přítomného stavu společnosti a z celé historie, která k němu vedla.

 

Na snění o lepší společnosti ještě nemusí být nic špatného. Vše záleží na tom, jaké mají ti samozvaní napravovatelé společnosti charaktery, a pak také na tom, jak jsou sehraní s pravdou o člověku i s pravdou historickou. Intuitivně signalizovaná i zkušenostně zakoušená nelidskost totalitních ideologií prozrazuje, že ani dobrý charakter, ani životní moudrost, ani dobrá filosofie nepatřily mezi přednosti jejich architektů. Především antropologické a etické předpoklady myšlení totalitních ideologů jsou vesměs souborem základních omylů o lidské realitě, které vrcholí v extrémech materialismu a etického relativismu.

 

Cílová představa totalitních ideologů o radikálně nové, lepší společnosti vysvětluje i makro-rozměry jejich mocenských ambicí. Radikálně nová společnost totiž předpokládá radikálně nového člověka. Ten má být převychován a zformován podle zcela nového a vývojem prý posvěceného a tedy jednoznačně pokrokového chápání humanity. Tím se stává srozumitelným i první znak totality: nárok na relativně všestranné ovládání soukromí občanů a na relativně všeobsáhlé, celoplošné ovládnutí společnosti. Jen takový absolutistický nárok odpovídá utopickému mesianismu totalitních ideologů.

 

Subjektivně vzato pochází totalita ze sebepřeceňující pýchy profesionálních revolucionářů, z jejich pohrdání člověkem a přirozeným řádem věcí. Na západní společnost ji vrhli šílení megalomani, kteří si vsugerovali, že jsou povoláni uvést lidstvo do pozemského ráje, vyprojektovaného podle svých utopických představ. Proto má totalita s racionalitou společného akorát to, že byla nejen umožněna, ale přímo perfektně připravena vyšinutou racionalitou moderních filosofů.

 

Státní moc ve službách totalitní ideologie z principu a koncepčně nepodléhá žádné nadřazené instanci. Politici v souladu legislativně ordinují pseudomorálku ve dvou liniích:

a) v samotném výkonu moci čili v bezohledném prosazování své ideologicky usměrněné vůle, kde nedotknutelný účel posvěcuje jakékoli prostředky;

b) ve specificky mravních deviacích, jakými jsou například morálky třídní, rasové, multikulturní či genderové, které vyplývají z obsahových určitostí či specifikací utopických vizí totalitních ideologů.

 

Všemocní inženýři totality a jim oddaní politici si tedy jaksi z povahy věci přivlastňují ambici být doslova pány nad životy a smrtí svých poddaných. Taková omnipotence je zrůdná a děsivá.

 

Zdroj: Jiří Fuchs, Marie Tejklová: Vyšší humanita, nebo totalita? – Rozhovor o politice EU, Academia Bohemica, o.p.s., Praha 2017


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 19.10.2018, 12:14:18
Neviditelný pes, Václav Vlk st. - EVROPA: Bůh a císař

http://jdem.cz/eh7sp5

Gg
5
Gg 19.10.2018, 05:28:20
Pjekné poudání, dík.
Až nastanou dlouhé podzimní večery »

https://youtu.be/Vgep51fvHjw

GM

Lucifer
4
Lucifer * 18.10.2018, 13:51:40
Léta letí k andělům - Jiří Fuchs

https://www.youtube.com/watch?v=KDSD7_N6b_M

Lucifer
3
Lucifer * 18.10.2018, 12:37:12
To není z principu proti EU, ale proti bruselské totalitní byrokracii. Tvůj první komentář, Stello, popisuje skutečně reálný stav, ale naruby. Těmi praštěnci jsou bruselští byrokrati. Ti se pokoušejí, zřejmě v důsledku nějaké psychické padoucnice, udělat z původně velmi skvělého projektu, jakým bezpochyby EU je, šíleně prokletou žumpu. Oni se nám snaží vnutit představu, že to s námi myslí dobře, způsobem, jaký popisuje Paul Watzlawick v předchozím příspěvku zmíněném v perexu. To oni odvádějí propagandistickým způsobem, založeným na totalitní ideologii, pozornost davu.

Nekorektně o islámu, imigrantech, EU - Alexander Tomský
https://www.youtube.com/watch?v=EJr5N2luvrc&t=43s

Svědectví z infiltrace do mešity na Černém Mostě v Praze
https://www.youtube.com/watch?v=m3_eXJUe398

2
xxx (neregistrovaný) 18.10.2018, 07:52:40
Před prezidentskými volbami mi denně přicházelo několik tematicky zaměřených "zaručených" zpráv a mailů. Pak nastalo ticho. Dovolená? A tento týden pomalu začínají přicházet opět. Trochu jinak zaměřené, ale evidentně ze stejného zdroje.
Styl nezapřeš.

Stella
1
Stella 18.10.2018, 07:48:25
Mně se zdá, Světlonoši, že všechno, co jde proti EU, se hodí. Stačí zabalit to do filozofické úvahy a uvěří tomu každý, protože to říkají chytří.
Jenomže ti se mohou mýlit, a to klidně ve všem.
Kdo pamatuje časy skutečné totality, potvrdí, že v součanosti se hraje o něco jiného. Nefalšovaná až krutá totalita se všemi typickými charakteristikami naplno nastupuje v Číně.

V čem vidím problém podobných debat?
V nerozlišování! V zaměření na detail.
V nedostatku odstupu. V chytlavých tématech,
z nichž uděláme téma kardinální: oblíbené jsou debaty o skupinkách různých praštěnců. Je to krásný způsob propagandistického odvádění pozornosti davu.
Neboli: To my to s vámi myslíme dobře, takže:
Šup z té prokleté EU!A už vás máme!
Dobře nám tak.

«     1     »