Patend na absolutní jistotu

rubrika: Pel-mel


Po předchozím patendu na rozum v podobě sebevražedného konečného řešení za zvuků ponuré cikánské melodie Smutná neděle přicházím konečně s patendem, kterým se zabývá první kapitola zdrojové knížky od Paula Watzlawicka. Je o tom, jak člověk, který žil vcelku šťastně a spokojeně, započal pojednou dumat nad tím, zda existují nějaká pravidla, na jejichž základě by mu svět mohl poskytovat absolutní jistotu. Ačkoli až do tohoto okamžiku žil v jakési přirozené jistotě, někdy až naivně dětské, tak ve chvíli, kdy ji cílevědomě začal hledat, začal ji ztrácet. Důvod, proč jsem z výčtu Watzlawickových patendů až dosud vynechával hned ten první, spočívá v tom, že jsem se v tom tak trochu našel. Takže jsem tento patend na rozum, jak mám v podobných případech či situacích ve zvyku, zasklil do sklepa nevědomí. Jenže to skončilo v podvědomí, nenápadně dozrávalo a až teprve teď to konečně dorazilo do plného vědomí.

 

Lucifer


Byl jednou jeden muž, žil šťastně a spokojeně, dokud si jednoho dne, možná ze zbytečné zvědavosti, možná z čiré lehkomyslnosti, nepoložil otázku, jestli se život řídí nějakými pravidly. Nezajímala ho pravidla, která jedni lidé vymýšlejí pro druhé, jako třeba že říhnutí po jídle platí v mnoha krajích za nevychovanost a v jiných za poklonu autorovi naservírované krmi atp., ale zda má život svá vlastní pravidla nezávisle na lidech.

 

Kdyby si raději tuto nešťastnou otázku nikdy nepoložil, neboť s ní přišel o štěstí a spokojenost! Od té doby se mu vedlo podobně jako známé stonožce, které se ve vší nevinnosti zeptal šváb, jak prý dokáže tak elegantně a harmonicky pohybovat tolika nohama. Stonožka se zamyslela – a od té chvíle neudělala krok. Anebo jako svatému Petrovi, který vystoupil z lodi a pospíchal za Kristem kráčejícím po hladině – dokud ho nenapadlo, že takový zázrak není možný. V tom okamžiku začal tonout a málem se utopil. (Rybáři a námořníci jsou, jak známo, často neplavci.)

 

Náš člověk byl od přírody myslitel – což bylo součástí jeho problému. Usoudil, že otázka po uspořádanosti světa je zároveň otázkou, zda svět skýtá jistotu, a že odpověď má znít buď „ano“, nebo „ne“. Kdyby zněla „ne“ – už tady se však zarazil. Svět bez pravidel, život, který nemá řád? Jak až dosud žil, podle čeho se rozhodoval? Poklidná jistota jeho dosavadního života a činění byly tedy něčím absurdním a neskutečným. Poznal však je to, že nic nezná. Neponořil se do vod jezera Galilejského, nýbrž se propadl dírou do sklepa, z níž už před ním řečnil Dostojevského antihrdina, popuzený naším příliš světlým světem vezdejším:

 

Pánové, zapřísahám vás, že znát příliš mnoho je nemoc, opravdová, skutečná nemoc. […] Neboť přímým, zákonitým a bezprostředním plodem poznání je zahálka, tedy že uvědoměle složíte ruce v klín.

 

Náš člověk však nechtěl ve sklepě zahálet, jelikož chtěl stále ještě přijít věcem na kloub. Protože nemohl přijmout „ne“ jako odpověď na svou otázku, rozhodl se, že bude pátrat po důkazech, které potvrzují „ano“. Aby si byl zcela jist, chtěl toto „ano“ slyšet z úst nejpovolanějších, chtěl, aby mu to řekl představitel královské vědní disciplíny.

 

Šel tedy za matematikem. Kéž by to raději nedělal! Jejich dlouhý rozhovor nemá smysl do puntíku reprodukovat; už jenom proto, že matematik, tak jako většina zástupců této nad slunce jasné vědy, se domníval, že mluví těmi nejjednoduššími a nejsrozumitelnějšími slovy, aniž mu docházelo, že mu náš člověk vůbec nerozumí. Muž učence tudíž několikrát zdvořile přerušil s tím, že mu nejde ani tak o to, že prokazatelně existuje nekonečné množství prvočísel atp., jako spíš o to, zda matematika dává jasná a jednoznačná pravidla, jak se správně rozhodovat v otázkách života, a jestli vytyčuje spolehlivé zákony pro předvídání situací příštích. Matematikovi nakonec docvaklo, na co se ho ten člověk vlastně ptá.

 

Ale samozřejmě! Na takové otázky dává jasné odpovědi jedno matematické odvětví, totiž teorie pravděpodobnosti a z ní vyplývající statistika. Tak například na základě statistiky z několika desetiletí lze stanovit pravděpodobnost hraničící s jistotou, že 99.92 % pasažérů letadel svůj let přežije a že s 0.08 % pasažérů se letadlo zřítí. Když chtěl náš člověk vědět, ke které skupině patří, ztratil matematik trpělivost a muže vyhodil.

 

Nemá cenu popisovat dlouhou a draze vykoupenou křížovou cestu, kterou muž podnikl a na jejichž zastaveních se seznámil s filosofií, logikou, sociologií, teologií, několika kulty a dalšími, již podružnějšími pojetí světa. Pokaždé se zdálo, že daný vědní obor poskytne skutečné řešení; pokaždé ale zničehonic vyšel najevo nějaký háček nebo se objevily komplikace, které odsunuly už téměř nabitou jistotu, aby se znovu ukázala takřka v nedohlednu – odložily ji například až na sám konec času nebo odkazovaly na dosažení určitého mimořádného duševního stavu či na předpoklady, které ale bohužel platily jen tehdy, když skutečně nastaly.

 

Jediným hmatatelným výsledkem tohoto hledání jistoty bylo něco, co jemu samotnému už ani nepřišlo nápadné a čeho si u něj povšimlo spíše okolí. Žil-li dříve v naivní důvěře a dětinské nevinnosti, stal se nyní hledáním jistoty přímo posedlý. Někdy se ptal sám sebe, jak vůbec mohl žít tak dlouho s pocitem jistoty a být spokojený, aniž přemítal a o nepochybné jistotě, a proč se teď cítí čím dál nejistější, když přece kromě svých zkoumání činí i konkrétní opatření, aby zažehnal stále častější nebezpečí. Právě tato opatření byla tím, čeho si okolí začalo všímat.

 

Jednalo se o určité způsoby chování přesahující pověrčivé postupy, jež ve skutečnosti nedovedou obávanou událost spolehlivě zažehnat. Domníval se však, že plní žádoucí ochrannou funkci vždy a všude, i když nebezpečí, kterému se chtěl vyhnout, vůbec neexistovalo, jako třeba malárie v Grónsku nebo sloni v evropských lesích. Ze známé anekdoty víme, že divoké evropské slony nikdy nespatříme, budeme-li pravidelně tleskat rukama: Tím je zaplašíme.

 

Takto ovšem zažehnáme právě jedno a možná ani ne to nejbližší nebezpečí. A nejen to – náš člověk zjistil, že lidé se vůči němu chovají nějak divně, začal s nimi mít problémy, a to tím víc, čím víc přispíval ke všeobecné jistotě na světě. Začali se mu vyhýbat, matky před ním chránily děti, lidé se mu smáli a za zády si o něm šeptali. Takové chování druhých mu naznačovalo, aby se před nimi měl na pozoru. A čím více se měl před nimi na pozoru, tím více důvodů nacházel, aby se před nimi měl skutečně na pozoru!

 

Jednou ráno si u snídaně přečetl, že dnes si má dávat obzvlášť velký pozor, protože osoby narozené v jeho znamení (zhruba 500 milionů lidí) potká nehoda. Nejprve se lekl tak, že se pobryndal kávou. Protože to však podle něj nebyla dostatečně vážná nehoda na to, aby mu už na světě nehrozilo žádné nebezpečí, rozhodl se, že dnes nepojede do práce autobusem, nýbrž půjde pěšky. Chůze je sice jistější než jízda, ale, jak známo, minimálně každý třináctý krok je nebezpečný, o třináctém schodu raději nemluvě. Když se při sestupu do podchodu přiblížil ke třináctému schodu a chtěl ho přeskočit, zakopl a odřel si koleno. Horoskop měl tedy pravdu.

 

Protože náš člověk pracoval jako technik, nedostalo se mu klasického humanitního vzdělání. Proto nevěděl, že už měl kdysi slavného předchůdce: krále Oidipa, jehož rodičům věštkyně předpověděla, že jejich syn zvraždí svého otce a ožení se s matkou. Všechno, co rodiče i sám Oidipus podnikali, aby unikli kletbě, neúprosně vedlo právě k naplnění proroctví.

 

Uběhly roky a problém našeho člověka nejenže nezmizel, ale stával se komplikovanějším a ovládal ho stále víc. Onen hledač absolutní jistoty v podobě jednoznačně definovaného přírodního řádu si však v tomto stadiu zasloužil i respekt. Dávno mu už totiž nešlo o pouhou banální jistotu, nýbrž o celkový postoj ke světu a k životu; o touhu, kterou si muž jen nejasně pojmenovával jako štěstí, harmonii, souhru, řešení; nebo kterou zažíval v podivuhodných okamžicích nepochopitelného pohnutí způsobeného hudbou nebo i zdánlivě triviálními událostmi.

 

Zdroj: Paul Watzlawick, Všechno dobré je k něčemu zlé aneb řešení paní Hekate, Portál, s.r.o., Praha 2015 (Vom Schlechten des Guten oder Hekates Lösungen, PIPER Verlag GmbH, München 1993)


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
1
Lucifer * 07.12.2018, 22:06:21
Pink Floyd with Syd Barrett - Astronomy Domine

https://www.youtube.com/watch?v=pJh9OLlXenM

«     1     »