Smutná neděle

rubrika: Pel-mel


Přicházím s dalším exponátem konečného řešení ze sbírky patendu na rozum od Paula Watzlawicka. Poslední zde uvedený exponát se skrýval pod názvem Humanita, divinita, bestialita, ten dnešní má cedulku Smutná neděle. Proč zrovna tento na první pohled poněkud matoucí název, to se dozvíte hned na začátku níže přetlumočeného textu Zdroje. Jedná se o nejjednodušší konečné řešení, ke kterému se může člověk v rámci neoblomného skepticismu dopídit. Sebevražda. Máte-li k dispozici krátkou střelnou zbraň, stačí přiložit její hlaveň k vaší hlavě a zmáčknout kohoutek. Nesmíte samozřejmě zapomenout ji předtím nabít nějakou koulí. Pokud budete mít pocit, že můj předchozí příspěvek Odpojení s tím má něco společného, ba přímo že přestavuje jakéhosi předskokana k tomuto pojednání, tak ho okamžitě ze všech koutů své hlavy vyžeňte. Vyzmizíkujte. Možná že má, ale pojal jsem ho příliš osobně a poněkud jsem si zalaškoval s jeho stylizací, což mělo za následek, že se mnou už nemluví ani můj odraz v zrcadle.

 

Lucifer


Jistý János Jankó z jednoho maďarského městečka nebyl sice vysloveným filantropem, ale přece jen patřil mezi ony vzácné lidi, kteří prakticky nemají nepřátele. Na vlastní kůži prožil všechny katastrofy své země od třicátých let. V roce 1956 se mu podařilo vycestovat a v následujících letech se velmi dobře zabydlel v nové zemi, do níž ho to zaválo. Přesněji řečeno, abychom použili poněkud rozporuplný výraz, žil zde desítky let v komfortní osamělosti.

 

To se zásadně změnilo, když se probudil ráno v den svých 55. narozenin a – pravděpodobně se mu to prolnulo ze snu do bdělého stavu – v uších mu zněla zádumčivá cikánská melodie Smutná neděle a on se jí nemohl celé hodiny zbavit. Tato melancholická píseň v dobách Jankóova mládí vyvolala údajně v jeho rodné vlasti vlnu sebevražd – v zemi, která má ke konečnému řešení odedávna sklon a kde byla píseň nakonec úředně zakázána. Dovedete si jistě představit, že takové opatření proslavilo Smutnou neděli ještě více.

 

Těžko říct, jestli to bylo jenom onou melodií, nebo jestli Jankó toho rána, kdy měl narozeniny (a ještě k tomu v neděli), dostal chuť udělat ve svém životě inventuru. Každopádně výsledkem bylo, že si najednou nedokázal vystačit sám. Bylo mu, jako by jeho vnitřní klid byl celou dobu jen klidem před bouřkou, jako kdyby v něm pod povrchem vždycky bobtnal konflikt, který teď explodoval. Kdyby do něj někdo uměl zvenčí nahlédnout, udělalo by to na dotyčného možná dojem perverzního konfliktu mezi dvěma osobnostmi: krutým, středověkým vladařem a jeho bezmocnou obětí, kterou drží v zajetí a ustavičném ohrožení, kterou moří hlady a nenechá ji vyspat. János Jankó to tak neviděl. V sobě měl jenom pocit prázdnoty. Pociťoval sílící nenávist vůči sobě samému, nenávist, jakou v takové intenzitě nikdy v životě nepocítil vůči nikomu jinému. To, že se cítil jaksi neurčitě ohrožen, že zhubl a nemohl spát, považoval jen za nevysvětlitelné vedlejší příznaky. Každopádně u něj lékař nezjistil žádné somatické příčiny.

 

Přešlo několik měsíců, nepřešel však pocit chladu a prázdnoty na tomto světě. Přitom – znovu a znovu si to připomínal – měl všechno, co potřeboval (neboli, jak se říká, byly naplněny všechny jeho skrovné materiální potřeby), navíc byl zdravý a svým způsobem vlastně i spokojený s okolnostmi, za kterých žil. A přesto to bylo k nevydržení. Když nemá život žádný smysl, jaký má potom smysl žít?

 

V tomto rozpoložení si po letech znovu vzpomněl – stejně neočekávaně jako na Smutnou neděli – na Dostojevského Běsy, především na scénu, v níž Kirillov vysvětluje, že smrt Krista dokazuje nesmyslnost světa:

 

Poslouchej! Onen člověk byl to nejvyšší na celé Zemi, byl tím, proč je Zemi žít. Celá planeta, se vším, co je na ní, je bez toho člověka jen šílenstvím. Ani před ním, ani po něm nebylo takového člověka, nikdy, je to až zázrak. Zázrak je právě v tom, že takový člověk nikdy předtím nebyl a už nebude. Je-li tomu tak, jestliže zákony přírody se neslitovaly ani na tímto, neslitovaly se ani nad vlastním zázrakem a donutily i jeho, aby žil uprostřed lži a umřel za lež, pak tedy je celá planeta lží a stojí na lži a hloupém výsměchu. Pak tedy jsou samy zákony planety lží a fraškou ďáblovou. Proč má člověk žít, odpověz, jsi-li člověk?

 

Možná že nějaký fyzik by k tomu dodal, že Kirillov neviděl nic jiného než entropii veškerého dění na světě. A to samé by se nejspíš dalo říct i o Jánosi Jankóovi. V každém případě se rozhodl. Řešením pro něj byla smrt, stejně jako pro Kirillova, smrt zastřelením. Tak to alespoň vnímal on. Ten, kdo by do něho viděl, by nejspíše řekl, že vladař se rozhodl vykonat exekuci nad svou obětí. Ať už to bylo jakkoli, rozhodující bylo, že Jankó se ve svém postoji utvrdil, a tu mu bylo, jako by se již samo jeho rozpoložení stalo skutkem. Avšak teprve teď si náhle uvědomil, že se v životě podobně octl na prahu smrti již dvakrát.

 

Především tu byl zážitek z doby před několika lety, jenž pro něj znamenal nezapomenutelnou lekci, kterou mu uštědřila neznámá moc. Jenou, když neměl co na práci a jen tak nečinně přemítal nad stářím a nad smrtí, dospěl, tak jako mnozí z nás, k pevnému rozhodnutí (a byl za ně na sebe hrdý), že v případě nevyléčitelné choroby ji statečně přijme, z úcty k vlastnímu životu se podrobí léčbě, která mu bude připadat rozumná, vyhrazuje si však právo, že jakmile by nemoc přešla do stadia nesnesitelné bolesti, sám svůj život ukončí.

 

Jednoho dne se objevilo podezření na nádor a bylo nutné podstoupit vyšetření. Na výsledky z histologie musel tehdy čekat 48 hodin. Jeho chladná rozhodnost byla rázem tatam. Smrt náhle přestala být alternativou, jediný význam mělo žít – a ne snad ze zbabělé nezralosti! To ho překvapilo nejvíc. Blízkost smrti v něm vyvolala hlubokou úctu k životu. Nic na tom nezměnilo ani sdělení lékařů, že nemá proč se strachovat. Postupem času však Jankóovo poznání vybledlo.

 

Druhý zážitek byl ukryt ještě hlouběji – v oněch letech, kdy jemu a mnoha dalším šlo nejen o to, aby si obstarali to nejnutnější k životu, ale kdy šlo doslova o přežití. Octli se tehdy v hrozivém ďábelském sevření ze tří stran: ze strany okupantů, kteří v praxi konali své konečné řešení, ze strany jejich nepřátel, kteří postupovali stále blíž a blíž, a z nebe, odkud je každou noc zasypávaly bomby těch, od nichž by očekávali záchranu a nastolení svobody. I tehdy měl pistoli; ale až teď ho vlastně napadlo, že v oněch měsících hladovění a čirého strachu ani jednou nepomyslel na nesmyslnost světa, že stále myslel jen na přežití. Právě to musel mít na mysli George Orwell, když v jenom z esejů napsal: „Lidé, kteří mají prázdné žaludky, si nikdy nezoufají nad vesmírem, ba dokonce na něj ani nepomyslí.“

 

Teprve když se mu vybavily tyto vzpomínky, pochopil, že ani teď nemá navzdory svému zoufalství a znechucení nejmenší chuť proměnit se mrtvolu. To, co si přál a po čem prahnul, bylo něco zásadně nového, co by všechno změnilo od základů. Takže zavrhl konečné řešení, jež mu našeptával patend na rozum (všechno vyřešit pistolí), a v tomto okamžiku se octl zpět ve službách negentropie. Řečeno méně učeně: Vymanil se z protikladu „prázdnota života“ versus „prázdnota smrti“ a vydal se znovu na cestu (scestného) hledání.

 

Zdroj: Paul Watzlawick, Všechno dobré je k něčemu zlé aneb řešení paní Hekate, Portál, s.r.o., Praha 2015 (Vom Schlechten des Guten oder Hekates Lösungen, PIPER Verlag GmbH, München 1993)

 

 

Výše uvedenou píseň složil Rezső Seress a její původní název „Vége a világnak“ (Konec světa) byl později změněn na „Szomorú vasárnap“ (Smutná neděle).


komentářů: 19         



Komentáře (19)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
21
Lucifer * 30.11.2018, 22:57:07
Anebo tohle

Vladimír Mišík & Etc - Ty II
https://www.youtube.com/watch?v=df_Qoq1C1oU

Lucifer
20
Lucifer * 30.11.2018, 22:50:07
Chybí ti tam biograf

https://www.youtube.com/watch?v=qWD7I-xEGvY

Úžasný

19
Gogo (neregistrovaný) 30.11.2018, 18:49:38
Něco mi ale ftom výčtu chybí :
29. Smíchejte 35% s acetonem 1:1, a mírně okyselte.

30. Smíchejte 35% s kys.citrónovou a mírně ozásaďte.

Že tys už dlouho nemňel vyražený dveře z futer?
Urna zrovinka startuje pandura...
To bude mazec...!
Tak za 15 let nashle v pekařské u parčíku, jů? Plačící Překvapený Ahoj

Lucifer
18
Lucifer * 30.11.2018, 18:19:52
Ano Zuzano, dobrý postřeh, a lahvička peroxidu vodíku je navíc o trochu levnější než láhev levného vína. Úžasný

17 Peroksicht

16
Gogo (neregistrovaný) 30.11.2018, 18:08:05
Smějící se
Ježiši, kčemu peroksit?
Bude s Tebe blonďáček, viť?

Našel jsem protě pokráčo toho instruktklipu z [12], vona se ti vynoří, zapjeje ve zdejších reálijích, a zase zapluje pod hladinu, navždy.
Ale spívá sofistikovaně, votom žádná, jukni na tekst v roletě, zvostane Ti čelist dóle »

https://youtu.be/TEcszeyKjFU

GE

Lucifer
15
Lucifer * 30.11.2018, 17:17:12
Tentokrát procházka trvala jen něco málo přes hodinu. Přes ulici Pekařskou, kde jsem nic až tak významného nezaznamenal, jsem zamířil na okraj lesoparku Motol-Košíře. Tam jsem pak všelijak bloudil. Když jsem se vracel, pocítil jsem potřebu navštívit lékárnu, abych si zakoupil peroxid vodíku. Při čekání na odbavení se za mne přidružil mladší tatínek s chlapečkem a holčičkou. Chlapeček něco uzmul s přilehlého regálu a tatínek mu řekl, aby to zase vrátil zpátky. Oslovil ho jménem Vendelín Mrkající

Oprava: Ten chlapeček se nejmenoval Vendelín, ale jako já. Jak se jmenovala holčička, netuším, ale za chvíli jsem měl v ruce peroxid vodíku Úžasný

14
Gogo (neregistrovaný) 30.11.2018, 15:05:04
To jako budeš kopírovat nebo šmírovat? S vyplazeným jazykem
Jinak křesní jméno nepáchnoucího pachatele je již známé»

https://youtu.be/4oFrtn9q7fU

Úspjechu zdar! Tak i tak...




Lucifer
13
Lucifer * 30.11.2018, 13:05:00
Máš pravdu, takhle by to v tomhle počasí asi nešlo. Nejsem až takový otužilec. Faktem je, že se mi dnes vyrážet jaksi nechce. Musím se tudíž přemoci, jelikož tuto léčebnou kůru nemohu přerušit. Nejdříve půjdu omrknout Pekařskou v nových Jinonicích

http://jdem.cz/enbph9

Úžasný

12
Gogo (neregistrovaný) 30.11.2018, 12:44:23
Tak před vyrážkou na další rembl, malá instruktáš, tagle ne »

https://youtu.be/goWa6EzkCh4

No a k mordorofskému závěru [9] návazně přidávám jednu neotřelou melódyji, snad si ji.kónečně něgdo zapamatuje »

https://youtu.be/SUTnFRlk8gQ

Tak zatím, GA v lůně, písk Ospalý Ahoj

11
Gogo (neregistrovaný) 29.11.2018, 20:41:21
No to rát slyšim...
Tak ná, nó »

https://youtu.be/9-0umJhYonc

Zatopil semsi fťech novejch tureckejch polónyjkách(vně pouhých, zde letos rekordních pjet), polényjum praská, v duši klit vytváří, jatečný ani nedutaj, schouleni v pelíšcích s plnými bříšky, jó, tak to má být...
Du kónečně nakuťe, tak asi konec dutání mého, opatruj se a jen tak dál... Ahoj Mlčící Ospalý
GN


Lucifer
10
Lucifer * 29.11.2018, 20:14:51
Dejme tomu, že jsem něco našel Nevinný

9
Gogo (neregistrovaný) 29.11.2018, 20:05:59
I dobře tak činíš...
Co fše človjeka v lůně přírody napadne, žejó?
Třeba >
Všude kolem padají listy, je čas abych šel na svou cestu.
Díky Ti, jsem Ti velmi zavázan za příjemný pobyt.

Ale teď je čas, abych šel. Podzimní měsíc mi svítí na cestu.
Teď cítím déšť ve zduchu, s příměsí bolesti, stojí v čele mé cesty.
Někdy jsem velmi unavený, ale vím, že musím jednu věc udělat...

Refrén:
Žvanit, a teď je čas, abych zpíval svoji píseň.

Chodím kolem světa, mám najít svou dívku na cestě.

Byl jsem na téhle cestě deset let až do dneška, tlachám,
Musím najít královnu všech svých snů.

Nemám čas na šíření kořenů, hodiny se pomalu přesýpají.
Pijeme po tisící na své zdraví, je čas na blábolení.


Refrén

Moje pohádka nemůže být vyřčena, svobodu si příliš vysoce cením.
Jak před lety v dávných dobách, když bylo ovzduší plné magie.
Bylo to v nejtemnějších hlubinách Mordoru, kde jsem potkal spravedlivou dívku.
Ale Gollum a Zlý se připlížili a mi s ní, ní, ní pláchli...Jo.


Refrén

Musím tlachat, zpívat mou píseň. Musím pořád hledat svou holku...
Budu dál šlapat po své cestě okolo světa. Nemůžu ten pocit ve svém srdci umlčet.
Musím hledat svého miláčka. Nemůžu najít svého modrého ptáčka!

Našels?
GE

Lucifer
8
Lucifer * 29.11.2018, 18:20:04
G, ze stavu Odpojení, který jsem myslel spíše obrazně, ne jako konečné řešení, se rázně přesouvám do stavu negentropie. Součástí této rekonstrukční procedury jsou kupříkladu každodenní dlouhé procházky. Z jedné jsem se právě vrátil Úžasný

5
Gogo (neregistrovaný) 29.11.2018, 18:09:11
[4] ...třebas todle »

https://youtu.be/Oy7ZjQqGOzA

Tak brou

«     1    2   »