Kdy pít a kdy nepít víno?

rubrika: Pel-mel


Ve druhém přenosu z Hamvasovy Filosofie vína jsem čerpal z první části zasvěcené metafyzice vína. V tomto třetím přenosu ladně přeskočím druhou část a předložím vám výňatek z třetí části, která se nazývá Ceremoniel vína, v podobě pasáže, jejíž titulek se skví v názvu příspěvku. Hned v úvodu se na takto položenou otázku dozvíte zdánlivě jednoznačnou odpověď. Mimochodem, tato odpověď je stejná, i když víno nahradíme láskou. Zdánlivost odstraníte uvědoměním, že vše je sice možné, ale jenom tehdy přínosné, když je to učiněno v příslušném harmonickém souladu.

 

Lucifer


Pití vína se řídí jediným zákonem: kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv. Vážné roční době, vážnému člověku a vážnému národu dostačuje. Tohoto zákona se však někdy hrubě zneužívá. Hamvas se jednou doslechl, že kdosi seděl za krásného letního soumraku v altánku, pil víno z hory sv. Jiří a k tomu četl noviny! Kdyby to nevěděl z pramene, o jehož věrohodnosti nepochyboval, byl by přesvědčen, že je to pustá lež. Vždyť letní soumrak v altánku a s tímto vínem patří mezi posvátné chvíle v životě člověka. Tehdy je třeba pokrýt stůl žlutým či růžovým ubrusem, na něj postavit vázu s květinami, cíniemi či slunečnicemi, a číst některého z velkých lyriků, Pindara, Danta či Keatse. Kdo není schopen rozpoznat slávu takové chvíle, je ztracený člověk.

 

Takových do nebe volajících případů je však více. Kupříkladu u jakési slavnostní tabule pili szekszárdské k mladé, nepříliš tučné huse a jistý člověk pronášel přitom přípitek na počest pana vrchního župana. V jedné vsi zas kdosi pravil, že místní notář zapíjel lečo s klobásou vínem z Pannonhalmy. Je-li to pravda, pak byl notář buď šílenec, nebo ateista. Nejspíš však to druhé.

 

Pití vína se řídí se stejným zákonem jako láska: kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv. U obou mají ovšem veliký význam okolnosti. K charakteru vína je nevyhnutelně třeba zvolit roční období a denní dobu. Existuje víno-lenoch, víno-koketa, víno-vypravěč, víno-tragik. Pít víno dramatické povahy na veselé rodinné oslavě svědčí o strašlivé bezcitnosti. Podobně otřesný nedostatek vkusu se projeví, podává-li se koketní víno na oficiální slavnosti.

 

Pokud jsi sám v krajině, pak hledej vyvýšené místo, neboť víno miluje výšku a rozhled, rádo se dívá z hory. Jsi-li v místnosti, pokryj stůl ubrusem. Jen barbar pije víno na ubruse z voskovaného plátna, ne však proto, že by neměl ubrus z ušlechtilé látky, nýbrž z omezenosti srdce. Vždy nejdříve pojez, třeba jen několik vlašských či lískových ořechů či mandle. Chuť vína se na olejnatých semenech rozvíjí. V pozdním podzimu měj vždy na stole jedlé kaštany, ať už vařené, pečené či jako součást nějakého zákusku, a k nim pij tvrdší mladé víno. Chryzantémy neopomíjej! Mohou být žluté, bleděfialové či bílé, nesmějí však chybět. Jedlé kaštany, chryzantémy a mladé víno – na tuto trojici nikdy nezapomeň.

 

Pití vína sice nemá žádnou zvláštní múzu, přesto však správně umí pít jedině ten, kdo byl múzami vychován, kdo čte soustavně básníky, kdo hudbu – pokud ji sám přímo neskládá – alespoň poslouchá, kdo se těší z krásných obrazů. Takový člověk dokáže nalézt ten správný čas pro práci a odpočinek, na procházku, hovor a čtení a jen on ví, že lásku a víno kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv.

 

Pedanterie je s vínem a láskou neslučitelná. Kdo miluje víno a ženu, je bohém. Lidé milující pořádek jsou abstraktní a žalostní. Jejich puntičkářství je neustále nutí rovnat a skládat věci ze strachu, že by něco mohli nenajít. Proč probůh tolik strachu? Je nesmyslné stavět ve spíži všechny nádoby a sáčky do řady, jako by to byly knihy, je nesmyslné sestavovat katalogy ze všeho, co se nám namane. Kupříkladu pedant, který ukládá sklenku vždy na totéž místo a kuřecí stehýnko by nevzal do ruky. Takoví lidé, ať už to jsou muži či ženy, jsou pošetilci. Nejraději by sestavili i polibky do řady, aby se to dalo vyčíslit, kolik jich bylo. Do řady, podle délky, vášnivosti, sladkosti – uložili by je pěkně do krabic a na každou nalepili štítek s údaji o čase a místě; vše by se pochopitelně zapisovalo do knih. V pití a lásce jsou tito maniaci pořádku vždycky nesnesitelní.

 

Důkazem toho je víno. Víno totiž nesnáší přímky. Napije-li se někdo pořádně vína, jsou jeho pohyby zásadně krouživé povahy, a dá-li se do chůze, kráčí pak v elegantních parabolách a hyperbolách. Říkává se, že takový člověk ztratil rovnováhu a potácí se. S tím však nelze souhlasit. Víno samo si libuje v rozevlátých gestech. Jen si všimněte chůze takového důvěrníka vína. To, co provádí, je skutečný tanec. Starý tulák; a ani byste nevěřili, co krásy se skrývá v jeho pohybech. A pro srovnání pozorujte, co se děje, opije-li se člověk pálenkou. Ten, kdo pil víno, krouží v nekonečných křivkách, člověk opilý pálenkou občas vybuchne, pak se zlomí a zhroutí. Jedno je souvislým tancem složeným z čistých křivek, druhé však pouhou směsicí nahodilých, trhavých pohybů bez jakéhokoliv řádu a souvislosti. To je charakteristické i pro národy. V tom spočívá rozdíl mezi národy vína a národy pálenky, který se projevuje nejen v pohybech, ale také v povaze, cítění a v celém způsobu života. Je to rozdíl mezi národy múz a barbary.

 

Vzpomínková zpověď ovíněného Lucifera:

 

S vínem jsem se poprvé setkal již v dorosteneckém věku. První zkušenosti se už objevily někdy v šesté třídě ZDŠ. Vážnější zálibu jsem v něm našel až na gymplu, když už mi bylo patnáct let. Tehdy bylo mezi mladistvými zvykem setkávat se na večírcích. Ačkoli se to neodehrávalo ve vinařském kraji, dospěli jsme až na výjimky brzy k závěru, že pivo se na takových společenských večírcích nehodí. Bylo to za hlubokého totáče a to, co se nabízelo v běžném prodeji, mělo ke skutečnému vínu hodně daleko.

 

Byly to slévané patoky jako třeba Pražský výběr nebo Ostravský kahan, o něco lepší byly Tři grácie. Mezi červenými víny se nicméně už tehdy nacházela Frankovka (nezaměňovat s francovkou) či Svatovavřinecké, ale i jejich kvalita nebyla o moc lepší. Když jsme měli hodně hluboko do kapsy a večírek byl čistě mužský (chlapecký), přišlo na řadu ovocné víno, jemuž jsme říkali čůčo: jabčák nebo třešňák. Na těch večírcích jsem považoval víno pouze za prostředek k psychickému a emocionálnímu odvazu. První doušky byly dost nechutné, ale jak se zvyšovala hladina alkoholu v krvi, už se to dalo pít bez zábran.

 

Tehdy jsem se řídil myšlenkou, kterou jsem po mnoha letech uslyšel z úst jednoho kolegy. Někdy v devadesátých letech se výzkumný oddíl, jehož jsem byl členem, zúčastnil vědecké konference v jednom řeckém městě. První nebo druhý večer náš tým v čele s jeho šéfem vyrazil ven do jakékoli restaurace, kde bychom mohli uskutečnit týmovou společenskou večeři. Když jsme si prohlíželi jídelní a nápojový lístek, jedna kolegyně se zeptala šéfa, jaké víno by doporučoval. Šéf blahosklonně prohlásil: „Je mi to úplně jedno, hlavně když se mi z toho bude motat hlava.“ Samozřejmě že to myslel s humorným nadhledem, což jsme pochopili a bez výhrad jako jeden muž a žena se zasmáli.

 

Skutečné víno jsem poprvé ochutnal stále ještě v dorosteneckém věku, když jsem byl s rodiči na návštěvě u svých prarodičů kousek na východ od Vysokých Tater. Děda s maďarskými kořeny tehdy vytáhl z kredence láhev kvalitního maďarského vína, které si obstaral kdovíkde. Dostal jsem též trochu k ochutnání a s šokujícím údivem jsem seznal, že piju něco úplně jiného, než na co jsem byl až dosud v podobě vína zvyklý. I to se ještě odehrálo za totáče.

 

Když totáč padl a na pultech se pozvolna začalo objevovat skutečné víno, začal jsem, též pozvolna, nacházet k jeho filosofické podstatě cestu.

 

Zdroj: Béla Hamvas, Filosofie vína – Průvodce po Onom světě, nakladatelství Malvern v edici Lahvice, Praha 2008


komentářů: 25         



Komentáře (25)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

25
Gogo (neregistrovaný) 14.03.2019, 01:02:18
Taktak, substituce hemo na rumoglobin probjehla skrytě, ale dokonale...
A teť si přectaf, že voni ti šílenci sjíždej takto rokcorok sebe i lužnici doteť, i v převážně důchockofském vjeku, a srandy kopec je napořát...(info zjara 14, od mého háčka)

GM

24
xxx (neregistrovaný) 13.03.2019, 22:15:13
23
Příznaky opilosti takřka vymizely - došlo k úplné výměně krve a organismus přeladil na jiný program.
Máš za sebou veselé časy, G! Náhodou jsi přežil.
Ano, Býčí krev bývala oblíbená.

23
Gogo (neregistrovaný) 13.03.2019, 00:06:53
...a chč a chč, po 4,91tejdnech neva, aspoň to z nádvoří špínu smeje, než se zas 50kW zoncna rozesmňeje...
Zavlažíno polényjem, venku mrazivých 8 nad, nasnídáno, sytý snad, pouštím se těsně před novým, přeqapivým úvodníkem do osvěty, jak to tenkrát, v půlce vosmdesátek, bylo...
Na vodu se zpravidla vyráželo okolo médarda, ale pršelo jen jeden den z prožitych 3x4,91 dvacetičtyřhodinovek, na keré jen tak snadno nelze zapomenout...
Osádky 5-9 člunů-kánojí tvořilo 12-20 účastníků sjezdu(bozp+výpočetka) kormík+háček(+opčasný balast uprostřed, v podobje našich lepších já), bjehem cesty docházelo k vytváření tzv.soulodí, za účelem minimalizace ztrát flašek jejich utopením, či odplutím po proudu...
Flašek TR, kterých se vozilo 4-5 bas(aa 20 ks)(sic!!!), což značí ± 0,49l pdpp(denně na osobu)... Překvapený Smějící se
VRC-Velká rumová cesta.
Nic jiného se nepilo!
Den(v 9,41hod)začínal bojovým pokřikem\"Každé ráno, každý den, začínáme frťanem\" Mrkající , nasedlo se, na oleji se pak tvořila ona soulodí, flaška kolovala od úst k dalším, dokut nebylo vidět dno...
Po prvním opileckém dnu, se dostavil zvláštní úkaz, a to to, že po zbytek dní \" v akci\", ač bylo konzumováno totéž(cca 15-20 flašek denně), příznaky opilosti postupně slábly, až poslední den takřka vymizely...
Zřejmně nastartované odbourávací enzymy v játrech plnily svou funkci na 100%...?

Akta bikavr, kref starců : musíte tlačit ven, né dovnitř, paní kněžno, děla babička S vyplazeným jazykem

GM do proslůňena




22
xxx (neregistrovaný) 12.03.2019, 20:50:05
16
Fakt - neslyšela jsem to. O inspirativním účinku vína nepochybuji. Ale potřebuju k tomu vhodnou společnost. A mám problém: když otevírám lahev sama, nejde mi to a kolikrát zátku vrazím dovnitř.
(Medvědí krev!)

Vodáci budou mít od letoška utrum! Morálně kazili mřenky.


21 k #20:
Z. (neregistrovaný) 12.03.2019, 18:42:19
Klímovým citátem měl přeceda začít seriál a skončit seriál. S vyplazeným jazykem Úžasný
S vyplazeným jazykem Mrkající

20
Z. (neregistrovaný) 12.03.2019, 18:34:38
„Vše lepší se bez výjimky ožírá.“— Ladislav Klíma

Úžasný

19
Gogo (neregistrovaný) 12.03.2019, 16:41:00
Jasná správa altrígou, jak vidiš, posečkal sem zleva i zprava S vyplazeným jazykem
Tak poďme nejprf do klubu, doví co se zde neska eště vyklube, mášlico za lubem? >

https://www.jdidoklubu.cz/Dejiny-psane-alkoholem-P7027376.html

https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/slavni-umelci-a-velikani-kteri-holdovali-alkoholu-73235

GM do studena(a bude hůř-ve FriSaSu ti klesne...
Na mínus vosm, zamávej kosum) S vyplazeným jazykem

18
Zuzana (neregistrovaný) 12.03.2019, 16:30:31
"Pití vína sice nemá žádnou zvláštní múzu, přesto však správně umí pít jedině ten, kdo byl múzami vychován, kdo čte soustavně básníky, kdo hudbu – pokud ji sám přímo neskládá – alespoň poslouchá, kdo se těší z krásných obrazů."

No, nevim. Tady se mluví o estétovi? Umět 'správně pit' musi byt fuška. Malovat 'krásné obrazy' pak rovnou dřina.
Co napsat, vino inspiruje, pivo otupuje, kořalka ohlupuje.

A co 'je v životě krásné, slavné, vážné, zábavné a čisté'.?

To je individuální pohled.. Mrkající

OT: (Gogo nepředbíhej Úžasný


17
Z. (neregistrovaný) 12.03.2019, 16:09:10
Jest mnohokrát doložený fakt, ze nejlepší věci v arts se \'tvořily\' ve stavu \'vyšší střizlivosti\'. Úžasný

16
Gogo (neregistrovaný) 12.03.2019, 16:09:06
Smějící se

No Stellí, máš mezery!
Což si nigdy nezaslechla pojem"propít se do střízlivosti"?
Avotomtoje...!
Mohu potvrdit, 3násobný sjezd lužnice majdaléna-tábor, mi dává za pravdu, aidin MLP ostatňe též...
Okolik si toho eště přišla, koukej dohonit S vyplazeným jazykem

GE do sudet

15
xxx (neregistrovaný) 12.03.2019, 15:41:32
Takže vyšší střízlivost? Pozoruhodné!

14
Gogo (neregistrovaný) 12.03.2019, 12:14:19
Jásně, neva počom, hlavně, že se motám...

Bb S vyplazeným jazykem

Lucifer
13
Lucifer * 12.03.2019, 11:39:45
Příští část tohoto ovíněného seriálu bude zaměřena na otázku „Jak pít?“ Nyní bych ocitoval začátek závěrečné modlitby Ceremonielu vína Vita Illuminativa:

„Z anatomie opojení plyne závěrečné poučení: opojení je stav, který o mnoho převyšuje všední rozum, neboť je počátkem vlastní bdělosti. Počátkem všeho, co je v životě krásné, slavné, vážné, zábavné a čisté. Ono je tou vyšší střízlivostí.“

https://www.youtube.com/watch?v=2GY_0CrrDSI

Nevinný

12
Gogo (neregistrovaný) 12.03.2019, 05:16:07
...no a páč do bystroušek zbývá ještě pár minut, ještě jedna kratká fsufka k mé[2], bodu 2.(Mňelník), tentokrát netechnická >

Pokutste pozorně sledovali celý průbjech toho deklarovaného uřvaného koncertu, nemohli jstese nepofšimnout množství postávajících diváků se vinnou skleničkou vruce...
Nechápu.
Víno, to chce klid, nohy v teple, soustředění myšlének na univerzum, max tichou relax mjůzik k navození atmosféry...
A ucucávat, zvolna, hltík po hltíku, mnout brzy na jazyce, žádný na 2 exy 2 deci...
Mnohokrát jsem byl svjedkem nejehovovým, když na recepcích, slavnostních objedech, svatbách, pohřbech etc., človječenstvo vysrklo pohár míru a přátelstfí na ex, ať sme tuhý brzy, žádné jazykové pozvolné cumlání tohoto bošského nápoje...
Osobně (jaro aš potzim)preferuji poset ve stínu, se skleničkou bílého, řeckého za 4,19€, v mém budhákově(vyjma období spadu morušových plodů), s pytlíčkem čipsů paprikočesnekových, oregánových či čačikových) jako správny minymalista...
K pocitu štěstí stačí...


«     1    2   »