.:: Neviditelný čert ::.

Den a Noc

rubrika: Pel-mel

Jsou živočichové, kteří jsou aktivní ve dne, a pak jsou tací, kteří svoji aktivitu produkují v noci. Když jsem vyrůstal, tak se ze mne postupně stával noční živočich. Ne, že by se mi den nelíbil – když svítí slunce, tak je úžasný, ale moje mozková aktivita se začínala projevovat až v noci. Slunce nikde, ale když nebylo pod mrakem, tak ta úžasná hvězdná obloha – Ano, hvězdy jsou též slunce, jenže místo jednoho jich na obloze vidíte tisíce a chápete, že to je Vesmír, Kosmos, Nekonečno. Už odmalička jsem chtěl letět do Vesmíru…

Lucifer

A tak se ze mne stal živočich noční – noční lovec snových představ. V noci mi to začalo v mozkovně zapalovat – miliardami hvězd. Pochopil jsem, že opravdově tvořit mohu jenom v noci, kdy je všude skoro klid. Když nejen ptáci neřvou, ale ani mechaničtí psíčci mechanicky neštěkají, kolem se neustále neozývají všelijaké motory travních sekaček, buldozerů, panelových vrtaček atp. Kdy všechen ten denní ryk usne. Ne všichni samozřejmě jdou spát – je spousta nočních zaměstnání, třeba noční vrátní – jenže tihle noční pracovníci nevydávají zbytečný hluk – tedy jak kde, ale povětšinou ne.

Když jsem nastoupil do jednoho vědeckého ústavu, tak jsem tam musel chodit ráno, později dopoledne, později skoro až v poledne, ale ve dne. Dokázal jsem samozřejmě jako profík svou práci nějak zaonačit – problém ale spočíval v tom, že když jsem se měl nějak prezentovat před nastoupenou vědeckou obcí, tak jsem se vždycky cítil jako čerstvě vyoraná noční myš. To se netýkalo jenom institucionálního pracoviště, ale třeba i konferencí či jiných podobných akcí. Ne vždy jsem měl tu možnost veřejně předvést, jak dokážu vědecky, psychicky a někdy i fyzicky rozkvést jako ta mandragora.

V poslední době se pokouším navrátit do běžného pracovního denního rytmu. Dokonce se mi už před pár dny stalo, že jsem vstával ve čtyři ráno, a když jsem se osprchoval, prakticky už svítalo. Pochopil jsem, že když chci, tak mohu vstávat i ve tři ráno, kdy ještě není světlo – a zalehnout už v devět večer, kdy je ještě světlo – samozřejmě mám na mysli aktuální letní čas.

Jenže ať dělám, co dělám, a má snaha přizpůsobit se běžnému lidu je nebetyčná, tak stejně nakonec a jako vždycky dospívám k osudovému závěru, že jsem noční živočich, noční myslitel, noční lovec či hlídač snových představ.