Volný pád

rubrika: Pel-mel


Když padat, tak radši pomalu, jak se zhruba navrhuje v textu písně Falling Slowly od Glena Hansarda, a Markéty Irglové. Řekl bych, že je v podstatě jedno, jak rychle padáte. Důležité je, abyste se znovu postavili a z toho pádu se poučili. Ne vždy se poučíte naplno hned po prvním pádu, takže vás čeká tento způsob dopravy k zemi ještě několikrát. Malé děti to dobře znají, když se učí chodit. Padají a padají, dokud se nenaučí chodit bez pádu. Postupně tak dospějí a čekají je další formy pádu. Ne vždy si s nimi poradí jako s výukou chození. Zůstat po pádu ležet na zemi má jednu výhodu – nemáte už kam spadnout. Nevýhodou je, že už se pak ničemu nenaučíte. Jsou tací, kterým to nevadí a v tom nehybném ležení si doslova rochní. Působí dojmem ztrouchnivělého pařezu. Samorosti tímto stavem bytí nebytí pohrdají, a tak padají a padají, a sami od sebe rostou a rostou. Někdy i formou volného pádu.

 

Lucifer


V poslední době jezdívám několikrát týdně do Cholupic a zpět. Nevíte, kde jsou Cholupice? Ani se vám nedivím, donedávna jsem to též nevěděl. Je to taková vesnička stále ještě uvnitř Prahy, kousek za nejvzdálenějším okrajem Modřan. Modřany jsou taková téměř detašovaná čtvrť na jižním okraji pravého vltavského břehu Prahy. Je tam řada starších domků a především značné množství obytných bloků, převážně paneláků, nicméně tam vyrostly a vyrůstají i novější obytné budovy již bez panelů. O kousek jižněji převážně na levém břehu Vltavy je na samém okraji Prahy Zbraslav.

 

Ve skutečnosti nevystupuji a nenastupuji až v jádru samotných Cholupic, ale o jednu zastávku dřív na Cholupickém vrchu, jenž se nachází na okraji Modřanské rokle. Tam jezdí příměstský autobus, do kterého nastupuji o jednu zastávku níž a  která se jmenuje Na Beránku. Tak činím pouze při cestě tam. Zpět na Beránka chodím dolů lesní pěšinou kolem silnice pěšky – je to totiž z kopce. Na Beránka pak jezdím autobusem ze Smíchovského nádraží, kam se z Nových Butovic dopravím metrem za pár minut. Ten autobus číslo 190 projíždí skrze Modřany, kde má z celé trasy nejvíce zastávek, aby všechny človíčky v oné detašované pražské ubytovně obhospodařil. Poslední modřanská zastávka směrem dolů na Smíchovské nádraží se jmenuje U Belárie. Pak už zbývá jenom pár zastávek, přičemž ta první na levém břehu Vltavy a poslední před Smíchovským nádražím se jmenuje Lihovar. Jak příznačné.

 

Před pár dny jsem se vracel stodevadesátkou před Modřany a asi tři zastávky před Belárií jsem zaznamenal na chodníku malé dítě, které cupitalo za maminkou s kočárkem. Zrovna když jsem tímto směrem upřel svoje zraky, tak to dítě zaškobrtlo a upadlo. Absolutně netuším, jakými zvukovými efekty tento svůj pád komentovalo (autobus byl příliš hlučný a patrně, i když vypadal relativně moderně, strašně škobrtal a poskakoval, jako by se pohyboval po tankodromu), ale maminka se tvářila vcelku přívětivě a své dítě s úsměvem uklidňovala. Pár sekund poté jsem spatřil na jednom domě jakousi reklamu, z níž se mi do hlavy vetklo pouze jedno slovo. Obrovským hůlkovým písmem tam stálo: PADÁME. Tak jsem si řekl, že těch synchronicit se asi nikdy nezbavím.

 

V poslední době jsem nacvičoval už několik pádů a domnívám se, že začínám být v tomto směru velmi zkušeným dítětem. Dokonce bych si mohl otevřít nějakou vyšší padací školu, kde bych všem padajícím zoufalcům přednášel, kterak si s těmi pády poradit. Dokonce bych o tom mohl psát vědecké články a možná bych časem dostal i padající Nobelovu cenu.

 

Z příspěvku Paradox selhání/úspěchu jsem vybral dvě věty od Marka Mansona:

 

Když se jako malé děti učíme chodit, tak než se to naučíme, asi stokrát spadneme a zraníme se. Nikdy se však ve svém snažení nezastavíme a nepomyslíme si, že chození asi není pro nás, že v tom nejsme dobří.

 

Přesně tak, pane Mansone. Z dětského věku si zachovejme to, co nás učinilo být dospělými. Skutečnými dospělými, kteří tu dětskou esenci v sobě stále mají.

 

And I'm free, I'm free fallin'

 


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

9
xxx (neregistrovaný) 26.10.2019, 16:29:43
Ano, pak to pokračuje: Von padne a už nevstane, trošku se zaprášilo. Mrkající Mrkající Mrkající
A je to!

8
Karolína (neregistrovaný) 26.10.2019, 16:24:59
Hezký, kocoure! Pár slov,pár von a je to, jako když střihne!

Stary kocour
7
Stary kocour * 26.10.2019, 09:34:52
Josef Kainar:
JAKÝ TO S NÍM BYLO

Malinkej člověk padá zas a zas.
Ta země matička,
jak ta s ním nakládá!
Von padá na nosík,
von padá na záda,
von padá o stýblo,
von padá o kaluže.
Kterýmžto padáním
se proměňuje v muže.

Je tam všechno, Světlonoši...

6
xxx (neregistrovaný) 25.10.2019, 17:30:17
Velkým žárem, velkým chladem.
Pak stačí klepnout a rozsype se. Nevinný

5
Karolína (neregistrovaný) 25.10.2019, 14:14:26

Tolikrát jsem vstala, kolikrát jsem padla, jsem na rady, jakztohoven - absolutní Einsteinová. Nejmilejší úsloví zní - může být ještě hůř! A člověk se oklepe a řekne si - hurá, to, co je teď vlastně nic není. Tamto, co přijde, jó, to teprve bude NĚCO.Je to systém, takzvaného zocelování. Funguje to! S vyplazeným jazykem Rozpačitý Už dávno nás přece v SSSR učili, jak se kalí ocel. Smějící se


Lucifer
3 I pozdě může být včas
Lucifer * 25.10.2019, 11:54:14
V pondělí nás podle meteorologů čeká velký pád z téměř léta do téměř zimy. V neděli to bude ještě na kraťasy a tričko nebo košili s krátkým rukávem, v pondělí už takřka na kabát.

Vyloučil jsem ze slovníku
slovo pozdě
jen tak prostě
vyloučil jsem též
i slovo včas
už po sté
zbyl mi tak jenom
jak prosté
můj vlastní čas

Úžasný

2
:( (neregistrovaný) 25.10.2019, 10:21:56
I včas je pozdě.

Stella
1
Stella 25.10.2019, 09:28:44
Do výšky volím pád (Halas).
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem. (Orten) Řekni, až najdeš, Světlonoši. Úžasný
Tak padej! Mrkající Zabrzdi včas... Mrkající

«     1     »