Neviditelný čert

Z velké části si lidé nepamatují, jestli se jim vůbec něco zdálo. Čas od času někdo dokáže svůj sen nebo jeho fragmenty zhruba popsat a pak konzultuje s kolegy v práci, co asi může znamenat, když ve snu rozesílá emaily z kávovaru a u toho reportuje zpěvem nadřízenému poslední statistiku prodeje tantalových kondenzátorů. Kromě toho existuje určité procento snílků, kteří tvrdí, že mohou občas své sny ovládat. A protože je to i můj případ, snažím se tento fenomén v mezích možností zkoumat, sbírat informace a přemýšlet o nich.

Marky

Jak to tedy funguje? Jde o to si ve snu uvědomit, že sníte. Potom se probudíte do snu a tím na svůj sen vlastně vyzrajete, můžete si v něm dělat, co chcete. Odborně se tomu říká „lucidní snění“ a lidstvo už ho zná hodně dlouho, v naší kultuře máme první písemné zmínky od Aristotela. Tibeťané a Toltékové využívají lucidní snění pro růst duševní síly dokonce tisíce let. Způsobů, jak se ve snu probudit a přitom stále spát, je k dispozici na internetu mnoho. Stačí zadat do vyhledávače “lucidní sny techniky”. Já osobně používám nejčastěji pohled na vlastní ruce, pokud se mi prsty prodlužují, je jasné, že spím.

Kromě toho, že můžete v lucidním snu třeba poslat nadřízeného i s kávovarem do prostoru a odletět na nejbližší strom, frontální oblast vašeho mozku naběhne na frekvenci takzvaných gama vln (25-100 Hz). Vědci zjistili, že právě tyto frekvence vykazují mozky lidí, kteří náhle porozuměli nějakému problému, našli jeho řešení, prostě je napadla nějaká nová, úžasně chytrá věc. Mnoho objevů je spojeno se zvláštním přístupem k rozsáhlému zdroji informací ve snu (například molekulární stavba benzenu, Mendělejevova tabulka prvků, model dvojité šroubovice DNA nebo část teorie relativity) i některá slavná umělecká díla souvisí s tvůrčí inspirací při snění (například Dantova Božská komedie, Poeův Havran, Avatar Jamese Camerona). Výzkumy se shodují v tom, že lucidně snít je velice dobré, mozek tohoto stavu využívá pro rozvoj kreativity a dokonce i pro zvládání stresu (Jan Vaněk, Lucidní snění jako coping mechanismus).

Jestliže je tedy tak výhodné lucidně snít, jak to matička příroda zařídila, abychom se to naučili? Odpověď na tuto otázku spojuji s “dětskými nočními můrami”. Myslím si totiž, že lidský mozek je již od dětství připraven využívat lucidní sny ve svůj prospěch a k nastartování této schopnosti používá, celkem zákeřně, ošklivé sny.

Lidé, kteří se naučili lucidně snít sami od sebe, popisují opakující se zlý sen. Tím, že se časem dokázali s tím,  co bylo zlé vypořádat přímo uvnitř snu, drama skončilo a oni časem zjistili, že mohou svoje sny ovládat. Jako malá jsem měla děsivý sen, že padám z vysokého sloupu a dokud jsem neroztáhla ve snu ruce a nezačala létat, budila jsem se hrůzou uprostřed noci. Podobné noční můry, podle informací lékařů, postihují až 15% děti od tří do šesti let (dostavují se během REM fáze, stejně jako lucidní sny). Toto číslo považuji jen za špičku ledovce, pokud se ošklivé sny neprojevují příliš masivně a dlouhodobě, rodiče s dítětem k lékaři vůbec nepřijdou.

Slavný psycholog Erikson formuloval svoji vývojovou teorii pomocí takzvaných krizí, bodů konfliktu, kdy podvědomí postaví člověka do obtížné situace. Těmto situacím říká bod obratu, buď je krize vyřešena, pak nastává růst, nebo vyřešena není a vývoj je porušen. Já jsem přesvědčena, že právě dětské noční můry takovým bodem obratu jsou. Pokud dítě ve snu překoná svůj strach, zažene strašidlo, nebo vyřeší nebezpečnou situaci, naučí se lucidně snít a mozek má další možnost jak se úspěšně vyvíjet a učit. Pokud ne, noční můra časem vymizí (což vlastně není nic špatného, nechceme přece, aby měly děti ošklivé sny). Mozek tím pouze přichází o jeden způsob, jak vytvářet nová nervová propojení.

Umím si představit, že jednou by mohly malé děti ve školce i ve škole začínat den s paní učitelkou vyprávěním o svých snech, dobrých i špatných. Mohly by si vzájemně radit, jak zahánět bubáky (nebo se nimi kamarádit) a chlubit se, jak ve snu létají do mraků nebo třeba až ke hvězdám.

Luciferova poznámka: Před pár lety jsem tady vypustil povídání Na hraně. Popisuji v něm jeden ze svých snů, který má bezpochyby všechny lucidní příznaky. Zhruba o rok později jsem v posledním odstavci příspěvku Mimosmyslové vnímání – Neomezené vnímání zmínil, že se lucidními sny zabýval i známý anglický fyzik Paul Davies. Na tuhle informaci jsem narazil krátce po jiném snu, v němž jsem prožíval zhruba totéž, co popisuje Paul Davies.

20.11.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13