Neviditelný čert

Je po Vánocích i radovánkách souvisejících s koncem starého a začátkem nového roku a já se vracím zpět k tématu lucidních snů. Jak už jsem psala v příspěvku „Co se Ti dnes zdálo?“, je to pro mě zajímavá oblast, protože jsem tímto fenoménem postižena už od malička. Dnes bych se chtěla zabývat kontroverzními, ale o to lákavějšími otázkami. „Jsou lucidní sny pouze výtvorem fantazie – mozku snícího, nebo se v nich objevují i informace a vize odjinud? A jestli ano, tak odkud?“ Nechci se pouštět sama na tak tenký led a ani se pohybovat na metafyzické úrovni. Vzala jsem si proto na pomoc knihu „Lucidní snění“ od Stephena LaBerge, psychologa, který pracuje v oblasti vědeckého studia lucidního snění a který v roce 1988 založil Lucidity institut (zabývá se zkoumáním a využitím lucidních snů pro zlepšení kvality lidského zdraví a života).

Marky

Sen je zážitek složený z iluzí, které vytváří mozek během spánku. Lucidním sněním pak nazýváme stav, kdy si člověk ve spánku uvědomí, že to co prožívá, není realita, ale sen. V nelucidních snech lidé naopak pociťují sen jako skutečnost, i když je nepravděpodobná. Sny lucidní i nelucidní vycházejí z vnějších a vnitřních podnětů, z představ, ze vzpomínek. Tolik oficiální psychologická definice… Jenže z vlastní zkušenosti vím, že existují sny, u kterých si nejsem moc jistá, kde že se vlastně berou. A nejsem sama, Stephen LaBerge se ve své knize ptá: „Existují nějaké důkazy pro přesvědčení, že sny mohou být ‚reálné‘ v objektivním smyslu? Je známo několik tajemných fenoménů, které se zdají poukazovat na možnost, že přinejmenším za určitých zvláštních okolností může být snový svět částečně objektivní.“

Vzpomínám si, že před lety jsem měla sen, který byl zpočátku nelucidní, ale v určitém okamžiku jsem pochopila, že to, co prožívám, není reálné. Cestovala jsem ve snu trolejbusem a ten na určitém místě zastavil, ale mimo zastávku. Trolejbusák otevřel dveře a já jsem si všimla, že před vozem stojí dědeček mého exmanžela. Šla jsem k otevřeným dveřím a on mě začal prosit o odpuštění, v ten okamžik jsem pochopila, že je to sen. Byla jsem si náhle jistá, že dědeček zemřel a potřebuje z nějakého důvodu slyšet, že mu odpouštím (bylo co odpouštět, připravil mě i moje děti o střechu nad hlavou). Po chvilce váhání jsem řekla: „Odpouštím Ti “. Dveře trolejbusu se zavřely a já jsem se probudila. Ráno přišla sms zpráva, že děda těsně nad ránem zemřel. Byl nemocný, ale neměla jsem s ním dlouhou dobu žádný kontakt. Kde se vzal tento sen?

V jiném snu, nelucidním, jsem viděla stoupající moře, které zaplavovalo obrovské schody s velkým množstvím lidí, byla jsem přesvědčena, že se to odehrává někde u Indie. Ráno jsem svůj hrozný sen líčila manželovi a za pár hodin jsme se dozvěděli o obrovské vlně tsunami… bylo těsně po Vánocích 2004.

Možná že by se tyto sny daly vysvětlit fenoménem, jehož existence je podpořena mnoha svědectvími, je to záhadný způsob přenosu informací, zvaný mimosmyslové vnímání („extra-sensory perception" –ESP). „Množství očitých výpovědí podporuje domněnku, že k takovým přenosům občas dochází, a to jak v prostoru, tak i v čase.

Nejznámějšími jsou experimenty, které provedli Montague Ullman a Stanley Krippner v laboratoři pro výzkum snů v Brooklynské nemocnici Maimonides na sklonku 60. let. Monitorovali pokusné osoby během spánku – v době, kdy se pokusné subjekty nacházely v REM fázi, se v oddělené místnosti někdo jiný soustředil na uměleckou reprodukci s úmyslem telepaticky vyslat vnímaný obraz k myslím spících. Ti byli poté na konci každé REM periody probuzeni a zaznamenali své sny. Nezávislí soudci pak posuzovali jejich výsledky a podařilo se jim přiřadit záznamy snů k odpovídajícím obrazům s přesností, která značně překračovala možnost pouhé náhody. Výsledky výzkumu v Maimonides poskytují pro možnost telepatického vlivu na obsah snu jistou vědeckou oporu… A podobně, L. E. Rhine v roce 1962 po vyhodnocení velkého množství svědectví došel k závěru, že spontánní mimosmyslové zážitky jsou typické spíš pro snění než pro bdělý stav. Podle průzkumů se spontánní mimosmyslové zkušenosti odehrávají mnohem častěji během snění než v bdělém stavu“.

Poznámka: Ale jak vlastně telepatie funguje? Je informace posílána přímo z mozku jednoho člověka do mozku jiného, nebo existuje něco jako síť (neznámý prostorový internet s uzly a případnou „externí pamětí“), na kterou jsme všichni připojeni?

Je to asi trochu morbidní, ale ve svých lucidních snech se čas od času potkávám se svými babičkami, které již nejsou na tomto světě, a povídám si s nimi. Připadám si tak trochu jako ve filmu Šestý smysl… I see dead people…  Před pár dny jsem v takovém snu objevila prababičku (zemřela, když mi bylo šest let) a zahrnula jsem ji obligátními dotazy jak se má, co dělá a jestli se může vidět se svojí dcerou, s babičkou. Vím, že jsem vykládala a vykládala, byla jsem nadšená, že jsem ji ve snu potkala, protože to bylo poprvé, a jen zlehka jsem vnímala, že do toho mého tlachání něco říká. Neposlouchala jsem ji a za chvilku jsem se probudila. Až několik minut po probuzení jsem si uvědomila, co vlastně celou dobu opakovala: „Jsme v krajině nerozvzpomnění“. Tak nevím, jestli jsou tato slova výplodem mé fantazie nebo přišla odněkud z prostoru…

Zdroj: Stephen LaBerge, Lucidní snění, DharmaGaia, Praha 2006

09.01.2020, 14:33:00   Publikoval Luciferkomentářů: 17