Neviditelný čert

Yuval Noah Harari prokázal obdivuhodný vhled i náhled – do všeho a na všechno, co lidstvo od prvopočátku provází. Chvílemi má čtenář chuť zvolat Aha! Protože našel odpověď. Odpověď vždy podepřenou mnoha fakty a příklady. Začne vidět svět bez iluzí, ale také bez obav z budoucnosti. Rozhodně spíš: zvědavě. Co bude dál? Jak to dopadne? A také zjistí, že on je ten svět a jeho vývoj nesmírně zajímavý!

Stella

Atomový mír

Vůbec si neuvědomujeme, že žijeme v mimořádně klidné etapě. Násilí se dnes vyskytuje mnohem méně, ale na rozdíl od minulosti o současných konfliktech všichni vědí. Je také příznačné, že se nás více dotýkají osudy konkrétních jednotlivců než tragédie milionů. Stát drží násilí na uzdě represemi a podporou konzumu.

„Stav světa nemůžeme pochopit bez znalosti statistických údajů. V roce 2000 způsobily všechny války smrt zhruba 310 000 lidí a vraždy měly za následek 520 000 obětí. Nepochybně s každou obětí násilí zahynul jeden lidský svět a rodina, příbuzní i přátelé utrpěli trauma. Z širší perspektivy však představuje oněch 830 000 obětí jen 1.5 procenta z 56 milionů osob, které zemřely ve stejném roce. Z nich se 1 260 000 stalo obětí autonehody (2.25 procenta celkové úmrtnosti) a 815 000 osob spáchalo sebevraždu (1.45 procenta).

Údaje za rok 2002 jsou ještě překvapivější. Z 57 milionů mrtvých jen 172 000 zemřelo ve válce a 569 000 bylo zavražděno. Lidské násilí tedy mělo za následek 741 000 obětí, zatímco 873 000 osob spáchalo sebevraždu. To znamená, že v roce, který následoval po útoku na newyorské Světové obchodní centrum, bylo přes veškeré války a terorismus pravděpodobnější, že někdo zemře vlastní rukou, než že se stane obětí teroristy, vojáka nebo drogového dealera.

…

Za poklesem násilí stojí především vzestup moci státu. Násilí pramenilo z místních sporů mezi rodinami a komunitami a i dnes je podle statistik kriminalita nebezpečnější než ozbrojené konflikty. Ve společenství prvních zemědělců, kteří neměli žádnou politickou strukturu nad rámec vesnice, bylo násilí všudypřítomné. Teprve když moc království zesílila, podařilo se komunity zklidnit… Globální průměr je dnes jen 9 vražd ročně na 100 000 obyvatel a většina jich je spáchána ve slabých státech, jako je Somálsko nebo Kolumbie. V silně centralizovaných evropských státech je to jen jedna vražda na 100 000 obyvatel.

Samozřejmě existují i státy, které vraždí vlastní obyvatelstvo, ale stává se tak výjimečně… Ale i v době nejhorších excesů hrozilo průměrnému obyvateli Rio de Janeira menší nebezpečí, že zemře násilnou smrtí, než průměrnému příslušníku kmene Janomanů (Yanomano), kteří žijí hluboko v amazonském pralese a nemají vojáky, policii ani vězení. Antropologický výzkum prokázal, že v takové společnosti čtvrtina až polovina mužů dříve či později přijde o život při sporu o majetek, ženu či postavení.“

Zatímco do 20. století platilo, že mezi sousedícími státy pravděpodobně vždy po roce klidu vypukne konflikt, v současnosti se války nepovažují za samozřejmé. Jako by se lidstvo osvobodilo od zákona džungle. Možná je to i tím, že válka velice zdražila, a naopak mír se stal lukrativním. Změnil se pohled na válku jako na nutné zlo, jehož výsledkem je dobro. Světu vládnou pacifistické elity, jako obchodníci, intelektuálové i umělci. Podle Harariho neměl Opppenheimer získat Nobelovu cenu za chemii, ale za mír. Mír se vyplatí, protože zásadní úlohu hrají obchod a investice. Bohatství spočívá v lidském kapitálu, v technickém know-how a v institucích (banky). Nikoli v dobytém území.

„Jsme svědky nástupu světového impéria, které stejně jako všechny předchozí říše udržuje na svém území mír. A protože mu patří celá planeta, světové impérium prosazuje světový mír,“ píše Harari roku 2012, s vědomím, že „řada nečekaných náhod nás může svést tím či oním směrem“: „Historie učí, že něco, co se zdá být nadosah, se najednou zkomplikuje a stane se něco úplně jiného, co by nikoho ve snu nenapadlo. Když lidstvo ve 40. letech dvacátého století vstoupilo do atomového věku, objevila se řada předpovědí, jež opisovaly jaderný svět roku 2000. Když lidskou představivost inspiroval let sputniku a Apolla 11, tvrdilo se, že do konce století budeme žít ve vesmírných koloniích na Marsu a Plutu. Nevyplnilo se téměř nic. Objevil se však nepředstavitelný Internet.“

Homo sapiens?

Království a říše vedly války, stavěly města, ale nezasahovaly do rodinných záležitostí. Rodina fungovala jako odbory, důchodové zabezpečení, pojišťovna, rádio, televize, noviny, banka i policie. Podstatnější spor či neštěstí řešila komunita. Průmyslová revoluce a trh posílily roli státu, který nabídl dětem nezávislost na rodičích – ve volbě povolání, partnera, bydlení. Trh poskytuje práci, pojištění, penzi. „Stát a trh jsou matkou i otcem individualismu.“ Nejen muži, ale také ženy a děti se staly samostatnými osobami s vlastními právy. Platíme za to vysokou cenu: společnost je součtem odcizených jedinců. Rodina prozatím ještě stále poskytuje emocionální podporu, ovšem jinak stát ovlivňuje vše – i milostný a sexuální život. „Matka a otec mají ve freudovské soudní síni asi takovou šanci na osvobozující rozsudek, jako měl obžalovaný ve vykonstruovaném stalinistickém procesu.“ Stabilní řád existoval miliony let. Učil nás žít a přemýšlet jako komunita. „Během pouhých dvou století jsme se stali odcizenými jedinci. Je to důkaz děsivé síly kultury.“ Přesto společnost funguje!

Poprvé v dějinách svět propadl iluzi o skutečné rovnosti všech lidí. Ale nové technologie, genetické inženýrství, které vylepší pouze někoho, navždy mohou tuto iluzi odstranit. Vznikne vrstva jednoznačně nadřazených. S jinými možnostmi a schopnostmi, o nichž nemáme představu. Programátor se stane prvním hybatelem – primum mobile.

Kromě pokroku v technologii a organizaci totiž nová doba přináší změny v lidském vědomí a identitě! Zdá se, že samotný pojem člověk se dočká přehodnocení. Jakmile začal být člověk zdokonalován a vědci budou schopni vytvořit nové tělo i nového ducha, může vzniknout nadřazená bytost, již nebude zajímat ani islám, ani křesťanství nebo kapitalismus. (Ani pohlaví ne!) Dosavadní růst člověka nepřinesl ani větší pocit štěstí, ani prospěch jeho planetě. Naopak, lidský růst se odehrál za cenu nezměrného utrpení jiných živočichů.

Je opravdu zvláštní, že stále žijeme v něčem imaginárním: ve společně sdíleném mýtu, v představě imaginárních komunit (říše, království, církve, národ, spotřebitelé). O současnosti se dá říci jen to, že připomíná chameleona: platí i to, i ono.

Stojí před námi vystřídání mechanismu přírodního výběru (4 miliardy let) lidským zákonem inteligentního designu? Uskuteční se největší biologická revoluce (původně vědecká revoluce) od vzniku života na Zemi? Není vyloučeno, že by přírodní výběr mohl být nahrazen lidskou tvořivostí.

Stella: Harari připouští velkou míru nejistoty všech představ o budoucnosti. V procesu odlidštění ale všichni autoři sci-fi nalézají naději na záchranu světa v lásce. V citu, v mateřství. Je láska jen projevem banálního romantismu, nebo dobře ukrytou rezervou Přírody? A ještě něco. Strom poznání jsme pilně zalévali a jablek se urodilo! Navzdory.

Zdroj: Harari, Yuval Noah: Sapiens, Stručné dějiny lidstva, LEDA, Voznice 2018

07.09.2020, 19:33:56   Publikoval Luciferkomentářů: 4