Dnes jsem se k svému neskonalému údivu přinutil zabývat se těžkou fyzickou prací. Stal se ze mne domácí zahradník na plný úvazek. Květiny v bytě už nějakou dobu strádaly. Ne že bych je nezaléval, někdy jsem je i přeléval, ale to bylo tak všechno. Nejdříve se rozbujely, a pak začaly chřadnout. O květiny v domácnosti je třeba se starat jako o malé děti. Zalévání nestačí. Je třeba o ně pečovat, usměrňovat jejich růst, vytvářet příjemné prostředí a být k nim laskavý. Pokud se tak neděje a teče jenom voda, květiny se nejdříve radostně opíjejí, ale pak nastane kocovina. Jednou z těch květin to praštilo o zem a rozbil se její květináč. Když jsem to uviděl a rozhlédl se, spatřil jsem zpustošenou zahrádku. Jako kdybych se díval do nějakého květinového cvokhausu. S těmi kytkami cloumala pubertální revolta na plný výkon. Avšak bez patřičného usměrnění. I kytky mohou prožívat pubertu. Pokud jim však nikdo neukáže cestu k dospělosti, zdivočí. Stane se z nich trouchnivějící prales mizící v močálu beznaděje.
Lucifer
Květiny také mají něco jako duši, a moc dobře vnímají tu vaši. Když vycítí, že s vaší duší něco není v pořádku, začne strádat i jejich květinová duše. Když se uzavřete do sebe a přestanete je vnímat, začnou revoltovat. Zpočátku se rozpínají kamkoli, než pochopí, že není nikam. Vzbouří se, zaplevelí, a nakonec začnou uvadat, ačkoli vody mají dost. Něco ještě jiného jim totiž chybí.
A tak jsem se dal do práce. Byla to fuška. Všechny kytky jsem srovnal do latě a láskyplně zrekultivoval. Ukázal jsem jim, že je mám stále ještě rád. Doufám, že to přežijí.
Když jsem byl hotov, složil jsem se do křesla a upadl do spánku spravedlivých.
Pozdě večer jsem se probudil a ve svém archivu nalezl text ze 4. 12. 2008, jenž se jmenuje Pubertální revolta. Nejspíš jsem ho tehdy použil v nějaké internetové diskusi. Zde je bez jakýchkoli úprav:
Je třeba rozlišovat téma: pubertální revolta je jedna věc, hudba či jakýkoli jiný tvůrčí projev druhá. Beatles, když začínali, nepochybně trpěli pubertální revoltou a vydrželo jim to ještě hodně dlouho. A přesto co zplodili, byla dobrá hudba, kterou si dnes s chutí zahrají i symfonické orchestry. Anebo Mozart – s tím puberta dle mého soudu třískala jedna báseň. A jaký to byl skladatel!
U každého člověka nastává přirozený přechod ze stavu dětského do stavu dospělého v podobě puberty. A že to některým vydrží až do důchodu, je další věc. Přerostlý puberťák je něco jako přezrálé tvarůžky. Taky smrdí, ale už se to nedá jíst.
Pubertální vzpoury mají svoje nezastupitelné místo v přirozeném vývoji člověka a lidské kultury obecně. Všechno však má své meze. Je přirozené, když se dospívající mládež bouří proti kulturním zvyklostem svých rodičů. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by možný vývoj. Není však přirozené, když se tyto vzpoury odehrávají za blahosklonného nezájmu starší generace ve stylu: dělej si, co chceš, hlavně mi nelez na nervy - jak lze dnes zhusta pozorovat.
Jsou to především děti a základním posláním rodičů je předat jim pokud možno co nejvíc z kulturního dědictví předků. Jak s tím naloží, to už je jejich věc, ale pokud jim není předáno nic, tak se pubertální mlácení nestane ničím než mlácením prázdné slámy. Civilizace, která rezignuje na výchovu nové generace, je odsouzena k zániku.
Nechci malovat čertovská graffiti na cizí zeď, ale některé příznaky tohoto úpadku se nedají přehlédnout. Nazývá se to různě, mimo jiné také politická korektnost. Prapodivný vynález zamindrákovaných rozumprdů, který spočívá v tom, že každý, kdo se cítí nějak ukřivděný a je rozumprdy za ukřivděného uznán, si může dělat, co chce, a to i zcela politicky nekorektním způsobem, a ti ostatní musí politicky korektně držet hubu. Je to vlastně taková vzpoura přerostlých puberťáků. Výsledkem je pak vzpoura deprivantů.
16.12.2020, 23:36:42 Publikoval Luciferkomentářů: 23