Původně jsem chtěla vybrat některé myšlenky Isaaca Asimova na podobné téma, jež zpracoval ve svém posledním příspěvku mefi. Ale ve světle aktuálních událostí považuji za užitečné ocitovat části Asimovovy úvahy Čtení a psaní. Škoda, že u žádného eseje v knize Trocha magie není uveden rok vzniku. Uvádím alespoň rok vydání anglického originálu: 1996. Předpokládané plody z hojně zalévaného stromu ignorance, která autora tolik děsila, už sklízíme. A divíme se.
Stella
Čtení a psaní
Roku 1990 proběhl v Americe průzkum gramotnosti. Ukázalo se, že dovednost číst a psát v posledních osmnácti letech stagnuje. V důsledku toho narůstá počet Američanů, již jsou schopni vykonávat pouze nekvalifikovanou práci. Ve vyspělé společnosti se ovšem potřeba takové práce snižuje. Vzrůstá armáda nezaměstnaných, kteří živoří za minimální příjem, bez pocitu životní naplněnosti. Východisko pak nacházejí v drogách a výhledově drogová kultura převezme vládu.
Co je příčinou nízké gramotnosti? Podle Asimova je to čas trávený u televize, absence knih a dobrých časopisů v domácnostech a příliš málo domácích úkolů. Podobný stav nezvrátí ani důslednější rodičovský dohled, jak se zpráva o stavu gramotnosti domnívá.
Asimov ale důvody vidí i jinde. Americkým snem je vydělat co nejvíce peněz s co nejmenší námahou (makléři) a hlavně: bavit se. Penězi a slávou jsou zahrnováni právě ti, kdo baví nejvíce: sportovci, zpěváci… To je lidsky pochopitelné, ale nemusí to ještě nutně znamenat pohrdání vzděláním. Přesto se tak děje.
Často vídáváme filmy, v nichž jsou studenti se zájmem o studium přezdíváni „šprti“ a jsou líčeni jako špekovití, neohrabaní, slabí a oškliví. Jejich protihráči se stávají žáci z posledních lavic, podávaní jako ztepilé hollywoodské hvězdy, které se baví nekonečným ponižováním „šprtů“ – k obveselení publika. Věřím, že tento scénář odráží životní realitu a že mnoho studentů, kteří se realizují ve studiu, se stává obětním beránkem ostatních. (Mám dojem, že ani za mého mládí to nebylo jiné.)
Proč je tomu tak? Zaslechl jsem vysvětlení v tom smyslu, že Amerika vznikla jako společnost průkopníků, v níž při podmaňování divočiny našly uplatnění spíš silné paže a robustní chlapíci než shrbení a vyschlí profesoři. My však už dávno nejsme společností průkopníků a nemusíme si podmaňovat divočinu: naopak, ničíme své životní prostředí, a tak potřebujeme profesory…. Stát se vzdělancem, to není cesta k penězům, a tedy ani ke společenskému uznání…
Faktem je, že Amerika (a ostatně i celý svět) zoufale potřebuje své vědce. Potřebujeme rychle vyřešit celou řasu nebezpečí a katastrof, jež nám hrozí… Lze namítnout, že naše problémy, dokonce i tak hluboké, jako neustále narůstající světová populace, mají svou příčinu ve vědeckém pokroku. Něco na tom je. Tyto problémy jsou však výsledkem krátkozrakého využití techniky lidmi, kteří hrábli po krátkodobých výhodách nových objevů a technologií, aniž se zamysleli nad dlouhodobými následky.
Víte, my nepotřebujeme jen vědce, inženýry a technology, ale dobré vůdce, politiky a průmyslníky, kteří budou ochotni pochopit vědu a techniku v celé její hloubce a vyhnou se jejímu krátkozrakému poměřování okamžitým přínosem…
A jakou má v tom všem odpovědnost Amerika? Jako nejvyspělejší, nejsilnější a nejbohatší národ na světě dlužíme světu jeho vedení. Nemůžeme ty problémy vyřešit sami, můžeme však ukázat cestu: povzbudit spojence a odradit nepřátele.
Jsme však také nejsvobodnější národ na světě, a tak nemáme diktátora, který by nás někam dotlačil. Volíme prezidenta, parlament a vedoucí činitele na všech úrovních. Musíme se tedy spolehnout na ně – že pochopí svět a opatření, jež je třeba přijmout
A protože jsme demokracií, jsme to my sami, kdo si musí zvolit vhodné vůdce. Úsměvy nestačí, ani brilantní řečnický výkon. Musíme porozumět světu, či, chcete-li, musíme se vzdělávat.
A zde se dostáváme opět k voličské základně, z níž mnozí neumějí číst a psát. Není to snad výsměch demokracii? Upřímně řečeno, když se tak dívám do devadesátých let tohoto století a pozoruji stav americké vzdělanosti, mám strach. Strach o celé lidstvo.
Stella: Co dodat? Asimov jako skutečně angažovaný vědec a umělec dobře viděl do budoucna i do nás všech. Fantasta s velikým smyslem pro konkrétní realitu. Ale přece ještě jeden detail: lidsky důstojný a moudrý státník s úctou k druhým nemůže občany oslovovat Moji milí, ani Čau, lidi… Chápe totiž, koho a proč má před sebou a co je opravdu důležité. Je to marné, vzoru je nám třeba. I za cenu, že k němu úplně nedohlédneme.
Zdroj: Asimov, Isaac: Trocha magie, Mustang, Plzeň 1998
09.01.2021, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5