Neviditelný čert

Někdy v devadesátých letech minulého století jsem se zúčastnil vědecké konference, která se konala v Petrohradě. Byla to moje první a zatím poslední návštěva Ruska. Píšu zatím, ale s největší pravděpodobností se už do Ruska nepodívám. Tahle návštěva však byla zajímavá. Petrohrad (Sankt Petersburg) založil na počátku osmnáctého století car Petr I. Veliký. Doufal, že na rozdíl od ostatních ruských měst se bude více podobat těm evropským. Myslím, že se mu to do značné míry podařilo. Se svým kolegou Milošem jsme se ubytovali v hotelu u nábřeží Něvy. U protějšího břehu kotvila zrekonstruovaná Aurora.

Lucifer

Hotel nebyl špatný, ale stále v něm ještě byl cítit nádech Sovětského svazu. Na každém patře sídlila děžurnaja. Korpulentní báryšňa s přísným pohledem. Když jsme se do hotelu vraceli z konference nebo z vycházky, měla tendenci nás nějak opruzovat. Nedali jsme jí šanci. Přehlíželi jsme ji jako velké širé rodné lány. Občas jsme se na ni koukli jako na muzeální kousek.

Auroru u protějšího břehu jsme navštívili. Na palubu jsme však pro jistotu nelezli. Mohlo by dojít k neplánovanému výstřelu a nastala by další Ruská revoluce. Na břehu byl stánek s matrjoškami. Jsou to dřevěné duté figurky od největší do nejmenší poskládané do sebe. Tehdy tam prodávali matrjošky, u nichž ta největší byl Jelcin, tou nejmenší car Mikuláš II. Alexandrovič.

Jednoho dne, když jsme měli volno, jsme vyrazili na obhlídku Petrohradu. Já a můj starší kolega Miloš. Navštívili jsme mimo jiné Ermitáž, která mě fascinovala. Pak jsme okoukli Zimní palác a doufali, že ta Aurora fakt nevystřelí. Nakonec jsme zakotvili v zahradní restauraci jednoho něvského parku a dali si pivo. Když jsem se šel vyčůrat do altánku, kde bylo WC, tak to tam vypadalo jako v Turecku.

Při příchodu do zahradní restaurace jsme nemohli najít volný stůl. Nakonec jsme přisedli k jednomu mladému ruskému páru. Byli docela fajn. Mluvili jsme spolu anglicky a z repráků se ozýval ruský bigbít. Vše vypadalo vcelku uvolněně. Docela jsme se skamarádili, a pak spolu vyrazili do centra Petrohradu, kde bydleli. Řekli jsme si, že ještě zajdeme do místní restaurace.

V restauraci bylo útulno, nicméně však vypadala jako větší stavební buňka. Kolem byl park. Hezky jsme si povídali, když Miloš ucítil, že se potřebuje jít vyčurat. Mužská část páru mu vysvětlila, že v restauraci není záchod. Dovedete si to představit? Miloš se rozhodl, že vyběhne ven a někde u stromu či v křoví tu potřebu vykoná.

Seděl jsem zády k oknu a proti mně mladý Rus. Jeho žena seděla po jeho pravici. V jistém okamžiku vypoulil oči, protože něco zahlédl za oknem. Vzápětí okamžitě vystartoval ven. Po chvíli přivedl zpět do restaurace Miloše. Onen ruský mladík viděl za oknem, jak Miloše vlečou milicionáři. Miloš se dopustil obrovského přestupku. Čůral na veřejnosti, i když v skrytu stromu nebo keřů. Náš kamarád jim vysvětlil, že je to vážený fyzik z České republiky, který se zde účastní vědecké konference. Milicionáři znejistěli a Miloše propustili.

Po krátké debatě jsem na řadu přišel já. Čůrat ve křoví se mi nechtělo. A zápasit s milicionáři též ne. Náš ruský kamarád navrhl, že svoji potřebu mohu vykonat na záchodě v jejich bytě. Tak jsme tam šli. Bylo to poprvé a zřejmě naposled, kdy jsem byl v ruském bytě.

Po krátké debatě jsme se s ruským párem rozloučili a vyrazil podél Něvy k hotelu. Byla už noc, ale ještě doznívaly bílé noci, takže až taková tma nebyla. Na břehu Něvy jsme viděli rybáře a v ruce měli lahváč. Už ani nevím, kde jsme to pivo koupili, ale žízeň byla stále veliká. Byla to pěkná noční procházka Petrohradem.

Když jsme dorazili na patro hotelu, kde byl náš pokoj, děžurná vypadala, že ji budou omejvat. Hodil jsem na ni roztomilý kukuč, a ona zjihla. V pokoji jsem pocítil, že se mi už nějak motá hlava. Lahváč jsem nedopil, postavil ho na televizor a urychleně se uložil ke spánku. Když jsem se ráno probudil, zašel jsem k televizoru a mlžným zrakem zkontroloval etiketu lahváče. Pivo se jmenovalo Baltika a mělo víc jak deset procent alkoholu. Asi do něj přimíchali vodku. Rusové se bez vodky nedokáží obejít.

V té době se konalo slavnostní převezení ostatků cara Mikuláše II. do Petrohradu. U příležitosti konferenčního volna jsme se byli na to procesí podívat. Velkolepé.

Konference úspěšně skončila a já jsem s Milošem odletěl zpět do Česka. Vezl jsem si jednu matrjošku a zajímavou zkušenost.

13.09.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5