Neviditelný čert

V roce 2004 jsem se se svým mladším synem Filipem vydal na výlet do Egypta. Zájezd přes FIRO-tour organizovala vědecká instituce, kde jsem pracoval. Cílem zájezdu bylo vyhlášené letovisko Hurghada na pobřeží Rudého moře. V našem programu však byla nejdříve plavba po Nilu a návštěva Luxoru s prohlížením starobylých egyptských památek, například chrámového komplexu Karnak, a návštěva Údolí králů. Luxor se nachází na místě starověkého Vesetu (v řečtině Théby) na pravém břehu Nilu. Údolí králů je na levém břehu. Říká se tomu též Thébská nekropole, v níž se nacházejí chrámové komplexy a hrobky faraonů.

Lucifer

Výlet nezačal až tak radostně, neboť jsme museli strávit noc na Ruzyňském letišti. Trvalo několik hodin, než bylo letadlo, kterým jsme měli odletět ihned, připraveno. Asi nějaké technické problémy. Moc jsem se tím netrápil. V letištní kantýně jsme byli nakrmeni na účet podniku, trochu jsme si zdřímli a ráno odletěli.

Po přistání na káhirském letišti jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl k Nilu. Tam nás čekala výletní loď. Ubytovali jsme se v kajutách a loď se mezitím vydala proti proudu Nilu. Účastnici se pak shromáždili na palubě a kochali se pohledem na nilské pobřeží.

Na palubě byla lehátka, na něž mohl cestující ulehnout a začít se opalovat. Následoval jsem některé spolucestující, z nichž skoro všichni byli mými kolegy nebo jejich příbuznými, a ulehl břichem dolů na lehátko, abych si na egyptském slunci trochu ugriloval záda. Své možnosti jsem přecenil, možnosti egyptského slunce naopak podcenil. V noci jsem v kajutě úpěl, protože jsem měl spálená záda. Další opalování jsem odložil až do Hurghady, když jsem byl dostatečně zotavený, ale v rámci předchozí zkušenosti jsem to nepřeháněl.

Během plavby po Nilu jsme navštívili dva ostrovy. Ten první byl občerstvovací. Byla tam zahradní restaurace. Něco jsme si dali a odpočívali. Ke stolku, kde jsem seděl s Filipem, přišla kočka. Egyptská kočka, která vypadá poněkud jinak, než ty naše. Zkoumavě na nás hleděla. Nejspíš čekala nějaké občerstvení. Tenhle požadavek mi však unikl. Když se krmě nedočkala, hrdě odkráčela někam jinam. Jako egyptská kočičí faraonka.

Druhý ostrov okupoval místní kmen trochu tmavší pleti. Prohlídli jsme si jejich chatrče a snažili se s nimi komunikovat. Byli velmi milí a vstřícní. V jednu chvíli ke mně a Filipovi přistoupil jeden domorodec a v rukou třímal krokodýlí mládě. Pak ho dal Filipovi na rameno a já jsem si je vyfotil. Malý krokodýl se tvářil zcela netečně. Zřejmě už byl nakrmený.

Nakonec jsme dorazili do Luxoru a na dvě noci se ubytovali v hotelu. Filipa v hotelovém pokoji zaujal televizor. Zjistil, že si na něm může spustit nějaké hry. Já jsem se mezitím odporoučel do hotelového baru, kde jsem se snažil vést rozhovor s místní obsluhou. Pozdě večer jsem se vrátil do pokoje a ulehl ke spánku. Filip si stále ještě hrál na televizoru, ale nedlouho poté se vydal též do spánku.

Druhé dne jsme měli prohlídku Karnaku. Převzal si nás egyptský průvodce. V chrámovém komplexu přidělil některým z nás role starověkých egyptských bohů. Já jsem žádnou roli nedostal. Filipa si však oblíbil, a tak z něho udělal Hora, starověkého egyptského boha nebes, slunce a světla. Procházeli jsme Karnakem a náš průvodce nám vyprávěl dějiny Egypta. Občas do toho zapojil herce bohů z našich řad. Nejvíce si oblíbil Filipa.

Třetího dne jsme vyrazili do Údolí králů. Vypadalo to tam jakou na poušti s hrobkami faraonů v podzemí. Občas se objevil chrám, z nichž nejskvostnější byl věnován faraonce Hatšepsut. Na schodech k tomuto chrámu se nedávno před naším příchodem odehrál teroristický útok muslimských radikálů na západní turisty. Sestoupili z blízkých kopců a na schodech chrámu faraonky Hatšepsut stříleli jako vzteklí. Mezi mrtvými byli především postarší Američani.

Ještě než jsme odjeli, svolal si nás průvodce do jedné místnosti, aby nám udělal přednášku o Islámu. Kolegové, jejich příbuzní a známí v klidu seděli a poslouchali. Průvodce se netvářil nijak nadšeně, nejspíš to byla jeho povinnost. Byl k tomu svým zaměstnavatelem přinucen v zájmu šíření Islámu. Nemohl jsem to poslouchat, a tak jsem vstal a bez řečí jako jediný místnost opustil. Když jsme se s průvodcem loučili, nedal najevo ani náznakem, že by byl na mě naštvaný. Zřejmě to jistil Horus Filip.

Před odchodem z hotelu jsem šel na recepci zaplatit pobyt. Když jsem dostal účet, tak to se mnou málem seklo. Obrovská cena, která znamenala úplné vyluxování mých finančních zásob. Zeptal jsem se recepčního, co to má znamenat. Řekl mi, že kromě pobytu musím zaplatit hraní her na televizi. To byla docela slušná pálka. Zaujal jsem kruhovou obranu. Vysvětlil jsem mu, že jsem netušil, že se za používání televizoru ke hrám musí něco platit, že si na něm hrál pouze můj syn, který neumí anglicky, takže si upozornění na poplatek nevšiml. Nakonec jsem ho ukecal a mé finanční zásoby pro zbytek pobytu v Egyptě stačily.

Z Luxoru jsme odjeli autobusem přes poušť do Hurghady. Asi v půli cesty jsme měli občerstvovací zastávku. Parkoviště, nízké domečky s bufetem a záchody. Mí spolucestující se vyhrnuli z autobusu a spolu s cestujícími z jiných autobusů vytvořili poměrně dlouhou frontu u záchodů. Připadalo mi to poněkud pod moji úroveň, a tak jsem se rozhodl, že vyrazím někam mimo parkoviště, a tam si v klidu ulevím. Chyba lávky. Jakmile jsem opustil osvětlené parkoviště, vynořili se ze tmy ozbrojení egyptští vojáci a bez jakýchkoli skrupulí mě zahnali zpět k občerstvovacím domečkům. Potupně jsem se zařadil do fronty, která už byla naštěstí kratší.

V Hurghadě bylo docela fajn, obzvláště v hotelovém komplexu včetně pláže. Hoteloví zaměstnanci byli příjemní, vstřícní a laskaví. Egypt, i když je to islámská země, těží především z turismu. Staroegyptské památky a přímořská letoviska. V zájmu tohoto zisku musí turisty chránit bez ohledu na jejich náboženství či ateismus.

Jednou jsem se rozhodl, že opustím hotelový komplex a s Filipem se vydám do města. Bylo nám naznačeno, že se to nedoporučuje. Venku to fakt vypadalo úplně jinak a místní se na nás dívali skrze prsty. V Káhiře to možná až takové není, ale V Hurghadě ta odtažitost byla cítit. Rozhodně jsem nezaznamenal nějaké přátelské pohledy. Nikdo nás nenapadl, ale hrozba byla cítit. Pro jistotu jsme se brzy vrátili do hotelu. Možná jsem to ale nesprávně odhadl.

Zúčastnil jsem se jedné výpravy malou lodí k nedalekému ostrovu, kde byla mělká voda. Tam jsem šnorchloval a prohlížel si mořské dno. Poblíž se naštěstí nevyskytovali žraloci, kteří turisty občas obtěžují.

A to je asi tak všechno z mé výpravy do Egypta.

16.09.2022, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3