.:: Neviditelný čert ::.

Listopadová

rubrika: Pel-mel

Započal listopad. To je doba, kdy ze stromů skutečně začíná padat listí. Opravdový podzim. Je krásný a barvami kolem šustí. Tohle období v roce mám docela rád. Ještě není zima, zatím je v nedohlednu, ale už jsem musel nasadit kabát. Venku je hezky. I v kabátě.

Lucifer

Marně vzpomínám na své ženy, se kterými jsem měl něco společného. Byly to krásné roky. Se ženami jsem si vždycky rozuměl, ale ženský princip jsem až dosud nepochopil. Budu se snažit. Času je pořád ještě dost.

Napadá mě spousta zajímavých myšlenek, ale za chvíli nevím, co mě vlastně napadlo. Asi Alzheimer, nebo tak něco. Koukám jako puk do solária a vidím tam kytku. Včera jsem si ji přinesl z Lužin. Je krásná. Dokonce i kvete. Okamžitě jsem ji hodil do květináče. Hnedka se tam zabydlela.

Momentálně nemám občanku. Propadla. Šel jsem na radnici, abych si vyřídil novou občanku. Docela to fungovalo. Slečna mi udělala fotku. Když mi ji ukázala, tak jsem si říkal, co je to za debila. Smířil jsem se. Ta fotka je lepší než na tý propadlý občance. Za zhruba čtrnáct dní budu zase legitimním občanem.

Jedno vám mohu říci: nikdy se nenechte vykolejit. Je to taková moje zkušenost. Máte svoje koleje, tak se jich držte. Občas se můžete přemístit na jiné koleje, ale vždycky v tomto punktu uvažujte. Říkám vám to jako fyzik, který uvažuje více jak šedesát let.

Ze stromů padá listí a Axina nemůže spát. Pokouším se jí psychicky pomoci, ale je to jako bych na stěnu házel hrách. Něco se asi povedlo, nejsem s tím však spokojený. Bude asi zapotřebí, abych se ještě více excitoval. Zkusím to. Baví mě být lidským.

Na listopadovém stole popadaly hvězdy. Vzpomínám si, jak jsem byl malé dítě. Všude kolem to šustilo a já jsem si to užíval. Nenechal jsem se nikdy zmanipulovat.

Listopadová seance se končí.