.:: Neviditelný čert ::.

Napadl sníh

rubrika: Pel-mel

Včera ráno jsem se probudil a zaznamenal, že chodníkům a trávníkům vládne bílá barva. Po krátkém zadumání jsem dospěl k závěru, že zřejmě napadl sníh. Dalo by se říct, že téměř v půli prosince se něco takového dalo čekat. Jal jsem se hledat sáňky samochodky, ale žádné jsem nenašel. Nedá se nic dělat. Budu muset vyrazit pěšky a dávat si bacha, abych neuklouzl.

Lucifer

Vyrazil jsem na nákup a vzhledem k tomu, že sněžilo, snažil jsem se ukrýt pod stříškami některých domů. Nechtěl jsem přijít do supermarketu Albert u stanici metra Hůrka jako sněhulák. Na chodnících pod stříškami to docela šlo, horší byly velmi hladké obrubníky. Dvakrát se mi podařilo lehce zatančit, ale neupadl. Pak jsem si začal dávat pořádného majzla.

Když jsem se vracel z Alberta, spatřil jsem, jak jeden starší pán to na jednom z těch obrubníků neustál a rozplácl se o zem. Okolní lidé včetně mě zbystřili pozornost a začali mu nabízet pomoc. Pan se však horko těžko postavil na nohy a nabízenou pomoc s díky odmítl. Řekl, že je vše v pořádku.

Pak jsem potkal jiného staršího pána, který si s chůzí pomáhal holemi. Řekl jsem mu, aby nešlapal na ty obrubníky, protože strašně kloužou. Usmál se a poděkoval za varování. Lidé si musí pomáhat.

Dnes dopoledne jsem udělal stejný výšlap. Sníh vesele křupal pod botami a já jsem našlapoval opatrně. Už to vypadalo bez ztráty desítky. Byl jsem s nákupem už kousek od domu, v němž bydlím. Zbývalo přejít jeden přechod pro chodce a pak po chodníku dojít ke vchodu do domu.

Než jsem došel k tomu přechodu, předběhla mě velmi mladá žena. Docela se mi líbila, takže jsem se zadumal. A to byla chyba. Po vstupu na přechod jsem dostal smyk a fláknul s sebou o zem. Nedopadlo to tak špatně. Levou rukou, ve které jsem neměl nákup, jsem pád zbrzdil, aniž bych si tu ruku zlomil.

Mladá žena, která už byla za přechodem, se otočila a nabídla mi pomoc. Horko těžko jsem se vyškrábal na nohy a s povděkem jí řekl, že je to dobrý. Prostě jsem zapomněl, že na rozdíl od včerejška už klouže i silnice, protože moc mrzne. Dívčina se usmála a popřála mi, abych ve zdraví dorazil až domů. To se mi s vynaložením veškerého úsilí nakonec povedlo.

Před mnoha lety jsem byl v zimě s ženským doprovodem na automobilovém výletě na Šumavě nedaleko Železné Rudy. Ubytovali jsme se v chatě na jednom z vrcholů. Vedl tam lyžařský vlek (šlepr). Druhého dne dopoledne jsme se rozdělili. Ona měla sjezdovky a já sjel šleprem k jednomu z hotelů, kde jsem si půjčil běžky. Ona jezdila na sjezdovkách z kopce a já jsem pobíhal na běžkách v okolních lesích.

Nevím, jak si to užívala ona, protože o tom nemluvila, ale já jsem si to běžkování užíval skvěle. Dokonce jsem s sebou ani nepraštil o zem. Zimní krajinu jsem si užíval pohledem z běžecké stopy. Jen občas jsem potkal osamoceného běžkaře, někdy i skupinku běžkařů. Povětšinou jsem však tou pocukrovanou zimní krajinou běžel sám. Všude bylo nádherné bílé ticho.