Neviditelný čert

Tenhle příspěvek je takové leporelo z jednoho dne. Nejdříve se zmíním o aktuálním počasí, potom se přesunu do supermarketu Albert, který jsem dnes dopoledne navštívil, a pak utrousím nějakou poznámku o výtahu v domě, kde bydlím. Je to taková trojkombinace. Na závěr připojím jakési filosofické úvahy o tom, v jakém světě to dnes žijeme.

Lucifer

Aktuální počasí je samozřejmě aprílové, jak vždycky bývalo. Jenže ne až tak moc. Něco se změnilo. Globální oteplení? Včera bylo ráno kolem nuly Celsia. Téměř uprostřed dubna. Další předpovědi nejsou o moc lepší. Jednomu pánovi jsem dnes při odchodu z Alberta řekl, že globální oteplení se projevuje v tom, že celý rok bude skoro zima. Samozřejmě nadsázka. Rád si dělám legraci. Jenže někdy to až tak k smíchu není.

Byl tady leden, únor, březen a teď je duben. Až na malé výjimky, kdy vykouklo slunce, kralovala nízká oblačnost. Změnil jsem svůj denní režim. Chodím spát dřív a někdy se probouzím kolem páté. Vyhlížím východ slunce. Ale skoro pořád musím koukat do té nízké oblačnosti. Začíná mě to unavovat. Myslel jsem si, že bude jaro. Jenže je zima nezima a jaro nejaro. Je to divné. Za tři týdny už bude Květen, Máchův Máj. Bude ještě pořád fungovat to globální oteplení?

Dopoledne jsem šel nakoupit do Alberta u stanice metra Hůrka. Všichni mě tam znají. Koneckonců jsem v Nových Butovicích zřejmě jedním z nejstarších starousedlíků. Nastěhoval jsem se zde s rodinou v dubnu 1990. V tom čase bylo osídleno jenom pár paneláků v jižní částí NB směrem k Lužinám. Severní část NB, která je mnohem větší, se začala teprve stavět. Už tady ale jezdilo metro. Stanice Nové Butovice. Vzpomínám si, jak jsme z té stanice s Jiřinou vystupovali, a pak se mezi jakýmisi ploty brouzdali směrem k našemu bytu.

V Albertu dnes byl problém. Nefungoval jim systém. Nemohl jsem platit kartou. Jenom v hotovosti. Tu jsem ale neměl. Byl jsem naštvaný a zeptal se zaměstnankyň, jestli vypukla třetí světová válka. Mezitím jsem ještě spatřil starší ženu s hadrem na obličeji. Zeptal jsem se, proč se tahle zdravotně omezuje. Vždyť je to úplně k ničemu, přesněji řečeno ničemné. Řekla mi, že mě to nemusí vůbec zajímat. Svým způsobem měla pravdu, ale odpověděl jsem, že tady žiju a zajímá mě, v čem tady žiju. Předpokládám, že se mnou nebudete souhlasit, ale stojím si za svým.

V Albertu mají naštěstí bankomat České spořitelny, kde mám účet. Řekl jsem jedné prodavačce, ať mi pohlídá pojízdný košík s nákupem, že si půjdu vybrat hotovost. Nakonec jsem to zvládl, ale necítil jsem se příliš dobře. Legrace je dobrá věc, nesmí se to však přehánět.

Po příchodu s nákupem do domu, kde bydlím, jsem chtěl použít výtah. Bydlím ve druhém patře. Když jdu ven, jdu po schodech, ale s nákupem po příchodu si chci odpočinout ve výtahu, který si platím. Podotýkám, že náklady, které odvádím do společné pokladny SVJ, jsou mou největší měsíční útratou. Z nich se hradí i provoz a údržba celého domu. Takže ten výtah je částečně i můj.

Dospěl jsem s nákupem v ruce ke dveřím výtahu a spatřil, že tam svítí mínus jedna. To znamená, že výtah momentálně dlí v suterénu. Zmáčknul jsem dvojku a čekal. Nějakou dobu se nic nedělo. Asi dole nastupovala armáda spolubydlících. Pak se výtah konečně rozjel, ale u mě nezastavil. Mířil zřejmě někam do prdele.

Hodně jsem se nasral a ty dvoje schody vyšlapal až ke svému bytu. Hodně sprostě jsem při tom nadával. Řval jsem, že si ten výtah mohou strčit do prdele. Od teď budu chodit po schodech nejen dolu, ale i nahoru. Ty dvoje schody lehce zvládnu. Aspoň si procvičím nohy. Výtah fakt už nepotřebuji.

Závěrečné zamyšlení

Netušil jsem, že se dožiju stavu, kdy se budu cítit hůř než za předchozího režimu. Dalo se tehdy jakžtakž svobodně žít, ačkoli nátlak totality byl samozřejmě velký. Ale šlo to. Jak se zdá, teď už přestává jít skoro všechno.

Nejhorší okamžiky ve svém životě mám z období tzv. covidové pandemie. Z laboratoří vypustili jakýsi virus a celý svět šel do kolen. Pobíhali jsme tady v rouškách či respirátorech na obličeji, uzavírali se restaurace a člověk nemohl svobodně skoro nikam jít. Snažil jsem se tomu bránit, ale bylo to hodně náročné. Náročnější než za bolševika.

A najednou čáry máry fuk a covid zmizel jako pára nad hrncem.

Jenže to není všechno. Jsme stále pod větším tlakem všelijakých prapodivných uskupení, které nás chtějí totálně zotročit. Je třeba zrušit skoro všechno. Kromě platů politiků, z nichž někteří berou i s přídavky měsíčně asi 350 000 Kč.

Je tady téměř čtvrtina jednadvacátého století. Díky obrovské vědeckotechnické revoluci máme k dispozici úžasné technologie, o kterých se našim předkům ani nezdálo. Koukáme do vesmíru a astrofyzikové dávají do kupy fantastické teorie.

A teď se zdá, že život běžných lidí se bude blížit středověku. Možná i pravěku. Možná bychom se měli znovu naučit používat pazourek a rozdělávat oheň s pomocí kamenů.

Kdo a proč si s námi takhle hraje.

13.04.2023, 13:26:31   Publikoval Luciferkomentářů: 9