.:: Neviditelný čert ::.

Rekapitulace

rubrika: Pel-mel

Dnešní příspěvek bude taková směska. Berte to s přiměřeným nadhledem. Chce se mi některé věci rekapitulovat. Proč? Dozvíte se později. Takže jdu na to.

Lucifer

Když byla povodeň v Praze, chystal jsem se jet za svými rodiči do Opavy. Na Pankráci jsem si půjčil auto a zajel zpět do NB, abych naložil nějaké věci. Vltava už byla hodně rozlitá. Když jsem přejížděl zpátky na druhou stranu, byl jsem možná jedním z posledních, který přejel most. Krátce poté byly všechny mosty uzavřeny a část Prahy u Vltavy pod vodou.

Když jsem se blížil k Opavě, některá auta na mě začala blikat. Říkám si: Co je špatně, moje světla přece fungují. A pak mi to došlo. Ti řidiči viděli pražskou SPZ, věděli, co se v Praze děje, a tak vyjádřili svoji podporu.

A pak, krátce před tím nebo potom, se stalo, že byly povodně na Severní i Střední Moravě. Rozlila se řeka Opava, nedaleko níž bydleli moji rodiče. Stalo se to taky v létě.

Tehdy tam byl u babičky a dědečka můj mladší syn. Ještě jako malý kluk. Museli vyjít až na střechu toho domu, kde jim z vrtulníku házeli balíčky s jídlem.

Nepřipadám si být Pražákem. Do Prahy jsem přišel v roce 1987. Zařídila to moje žena, když jsem byl na vojně. Jistý vědecký ústav o mě projevil zájem, a tak jsem přijel na pohovor. Dopadlo to dobře. Byl jsem přijat. Nějakou dobu jsem bydlel v podnájmu v Holešovicích.

V dubnu 1990 jsem se i s rodinou přestěhoval do Nových Butovic. Nové Butovice byly vystavěné na zelené louce. Asi tady byly sady a nejspíš se zde pásli ovce. Jedna z ulic se jmenuje Ovčí hájek.

Po našem nastěhování tady ještě skoro nikdo nebydlel. Pár paneláků směrem k Lužinám bylo už trochu obsazeno, ale celé Nové Butovice byly teprve ve výstavbě. Netuším, kolik z těch původních obyvatel tady přežilo, připadám si nicméně jako jeden z nejstarších starousedlíků. Je tady dost lidí, kteří mě zdraví.

Prahu jsem prošlapal křížem krážem. Dokázal jsem dojít pěšky z NB až na Petřín, Hradčany, Malou Stranu a zpět. Zakořenil jsem však v Nových Butovicích. Tady je můj domov. Praha je nadosah. Metrem je to pár minut. Jenže já jsem tady.

Nové Butovice včetně Prahy 13 jsou obklopeny několika lesoparky. Prokopské údolí, Dalejské údolí, přírodní park Košíře-Motol. A ještě Centrální park mezi Novými Butovicemi a Stodůlkami.

Zítra mám v českém kalendáři jmeniny. Skoro po celý život jsem je neslavil. Asi před týdnem mě napadlo, že si je vyhledám. Takže dvacátého osmého července. V mé rodině jsem poslední. Jiřina, Alexandr a Filip jsou v kalendáři v první polovině roku.