.:: Neviditelný čert ::.

První Máj

rubrika: Pel-mel

Začíná se květen. Hned jeho první den je nazýván Svátkem práce. Doufám, že se vám bude dobře pracovat. Pro mě je však první květen Máchův Máj. Celý květem je měsícem lásky. Nejslavnější báseň Karla Hynka Máchy Máj začíná krásně a romanticky. Pak se ale změní v chmurnou představu. Tak to někdy chodí.

Lucifer

Karel Hynek Mácha zemřel v mladém věku. Naposledy žil v Litoměřicích. Jednoho odpoledne se vydal na kopec Radobýl, kde chtěl dokončit báseň Cesta z Čech. Netušil, že je to jeho poslední dílo. Z kopce uviděl požár, a tak se vydal na pomoc. Aby uhasil žízeň, napil se jakési vody, v níž byly bakterie cholery. Alespoň tak se to tvrdí. Ten požár byl 26. října 1836 a 6. listopadu Karel Hynek Mácha zemřel.

Karel Hynek Mácha byl úžasným člověkem. Nabitý obrovskou energií a touhou. Byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména krásy přírody a romantická místa spojená s historií. Ačkoli je často prezentován jako osamělý poutník krajinou, žádnou z větších cest nepodnikl sám.

Napsalo se o něm spousta věcí. Například že byl proutník atd. Mácha miloval ženy. Nejvíc se zamiloval do Eleonory Šomkové, které říkal Lori. Mácha se s ní seznámil v zimě roku 1834 po divadelní zkoušce v domě U Červeného orla v Celetné ulici, kde v té době byla kavárna U Suchých. Do divadelní společnosti uvedla Lori pozdější manželka Josefa Kajetána Tyla Magdalena Forchheimová.

Charakter jejich vztahu, který ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník z roku 1835 a jeho dopisy. Podstatnou roli hrála v tomto vztahu Máchova povaha, jeho přecitlivělost a žárlivost, své učinili i rodiče mladých partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky. 2. října Lori porodila jejich syna Karla Ludvíka, který však za necelý rok zemřel.

Máchův kraj se říká jihozápadní části oblast Libereckého kraje s přesahem do Středočeského kraje, zejména okolí Doks a Máchova jezera, včetně Kokořínska. Navštívil jsem ho a byl jsem i na Kokoříně. Stalo se tak v létě před několika lety. Úžasné vzpomínky. Žádnou báseň jsem však nenapsal. Soustředil jsem se na přírodu a na ženský doprovod.

Miluji květen, Máj, lásky čas, kdy všechno kvete, včetně lásky. Ne vždy se však pro mě vydařil. Jednou jsem v květnu byl v umělém spánku ve Vinohradské nemocnici, za dva roky v tomto čase zemřela moje žena.

Doufám, že tento květen bude v klidu.

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

kvetoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;