Cesta k poznání

rubrika: Pel-mel


Opět jsem navštívil knihkupectví Academia a neodešel s prázdnotou.

 

Lucifer


gioconda.jpgUž cesta do knihkupectví doplnila moje zásoby studijního materiálu. Začalo to v metru. Pokoušel jsem si sednout na místo, na kterém měla vedle sedící žena položenou papírovou tašku. Byl jsem rozhodnut, že když ji včas neodstraní, klidně ji zasednu - a málem to vyšlo. Stihla to, ale tvářila se naštvaně a nakonec uraženě vstala a odklidila se z blízkosti evidentního neslušňáka. Čekal jsem to. Mělo to však roztomilé pokračování. Přistoupil pán s malým děckem a začal ho usazovat vedle mě na právě uvolněné místo. I teď jsem věděl, jak to dopadne. Sledoval jsem nohy usazujícího se dítěte a bylo mi jasné, že mě co nevidět kopne. A tak se stalo. Řekl jsem, že jsem to čekal, že radši vystoupím a neprodleně jsem namířil k ještě otevřeným dveřím z vagónu. Dítě nemělo až tak zablácené boty, aby mě to nějak zvlášť rozhodilo - spíš mě zaujala moje předpovědní schopnost.

Vystoupil jsem tři zastávky před cílem a přestoupil na tramvaj. Napadlo mě, že stejně neuteču. Tentokrát jsem však situaci nepředvídal, poněvadž jsem dozadu pochopitelně neviděl. Sedl jsem si na místo a za mnou, jak se za moment ukázalo, si sedlo děvče. K jejímu sedadlu se do dřepu nasáčkoval hošík a začal se jí láskyplně věnovat. Jednou rukou, místo aby ji objal, objal moje sedadlo a praštil mě do ramene. Okamžitě jsem si přesedl a přemýšlel, co ještě dalšího bude následovat. Napadlo mě, že bych se nedivil, kdyby se teď na mě někdo vyblinkal. A to mě vyděsilo, protože se mně podobné odhady zpravidla splnily.

Jsem pozorovatel, ne věštec. Neumím předpovídat budoucnost - ani z karet, ani z kávové sedliny. Nejbližší budoucnost však někdy dokážu odhadnout. Není to však na základě věštění, ale analýzy odpozorovaných jevů. Nic se už nestalo, a tak jsem v klidu dorazil do Academie. Odnesl jsem si knížku Fyzika v potížích od Lee Smolina a ve zbývajících řádcích předkládám úvodní část předmluvy:

Ať už Bůh či bohové existují nebo ne, naše hledání božského je čímsi povznášející. A současně je hluboce lidské. Odráží se to v bohatosti cest, jež lidé objevili, aby dosáhli hlubších úrovní poznání. Někteří hledají transcendentno v meditacích či modlitbách. Jiní ho nalézají ve službě svým bližním. A ještě další, které štěstěna obdařila patřičným talentem, se transcendentna dotýkají provozováním různých druhů umění.

Jinou možnou cestu k nejhlubším otázkám bytí nabízí věda. Ne každý vědec je jejich opravdovým hledačem, ale ve všech vědních disciplínách najdeme jedince hnané vnitřní touhou poznat základní pravdy daného oboru. Jde-li o matematiky, dychtí zjistit, co jsou ve své podstatě čísla anebo jaký druh reality matematika popisuje. Jde-li o biology, snaží se dobrat podstaty života a vyzkoumat, jak započal. Jde-li o fyziky, zajímá je prostor a čas a otázka, jakým způsobem vznikl náš svět. Najít odpovědi na tak fundamentální otázky je velmi obtížné a jen zřídka je dosaženo významného pokroku. Pouze hrstka vědců má trpělivost se takovými problémy zabývat. Je to nejriskantnější druh vědecké práce, současně však slibuje přinést největší možnou odměnu: pokud se někomu podaří dopracovat k nové odpovědi na některou ze základních otázek, může to v daném oboru změnit úplně všechno.

Protože hlavním posláním vědců je rozšiřovat hranice poznání, většinu svého času se potýkají s tím, čemu nerozumí. A ti z nich, kteří se zaobírají fundamentálními problémy, si jsou velice dobře vědomi, že základní stavební kameny našich znalostí o světě nejsou ve skutečnosti tak pevné, jak se někteří jejich kolegové domnívají.


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_