Neviditelný čert

Včera jsem se rozhodl zařadit do repertoáru svého pitného režimu pivní den. Jestli ten dnešní bude též pivní, netuším. Někdy bývám dost rozpolcený. Loni jsem to vydržel celé září, viz Pivní září. Pak jsem se vrátil k vínu, Včera jsem však usoudil, že víno už mi nechutná. Je dost kyselé. Obzvláště to bílé. Takže jsem se jako správný Čech znovu stal pivařem. Bavoráci jsou na tom podobně.

Lucifer

Pivo má na rozdíl od vína výhodu, že neobsahuje tolik alkoholu, takže ho můžete pít skoro jako hořkou limonádu. Neměli byste však vypít na posezení více jak deset piv. I troška alkoholu se začne projevovat a začne se vám zvětšovat břicho. Můžete mít problém nasednout do auta nebo do tramvaje.

Dalším vedlejším a nepříliš příjemným účinkem je, že po druhém pivu začnete chodit na záchod, abyste s vyčůrali. Frekvence tohoto úkonu postupně narůstá. Výsledkem je, že chvíli do sebe klopíte pivo a chvíli čuráte ve vedlejší místnosti. U zkušených pivařů to nastává až po třetím pivu. Pijí totiž velmi rychle.

Správný pivař vypije první půllitr na jeden zátah. Druhý na dva zátahy a teprve u třetí půllitr piva začne řádně vychutnávat. Jsou borci, kteří se postaví na hlavu a do sebe vyklopí celý půllitr. Nepokoušel jsem se o to, jelikož stání na hlavě nepatří k mým oblíbeným sportovním disciplínám.

Když jsem studoval gympl v Opavě, chodil jsem do hospody (restaurace) U bílého koníčka na Dolním náměstí. V té době mi stačily tři piva a měl jsem dost nakoupeno. Jednou mi rodiče koupili semišovou bundu. Když jsem přišel do oné pivnice, nespatřil jsem žádného kámoše. U jednoho stolku pro dva bylo místo. Druhé místo naproti volnému místu bylo obsazeno mně neznámým člověkem mužského rodu.

Usedl jsem, a když jsem dopil první půllitr, rozproudila se mezi námi řeč. Když jsem dopíjel druhé pivo, začala naše debata nabírat obrátky. Pán proti mně máchal rukama, jak to dělá náš současný premiér. Jedno máchnutí bylo tak mohutné, že vyklopil ještě skoro plný půllitr na moji novou semišovou bundu. Posezení U bílého koníčka mě přestalo bavit a šel jsem domů.

Zkoušel jsem ji ručně nějak vyprat., Když uschla, zaznamenal jsem, že se scvrkla. Pro mě se tak stala nepoužitelnou. Měl ji na sobě pouze jeden den. Pouze jedno pivo a neodborně provedené praní, a takový drastický výsledek

Jednou jsem byl na brigádě na Malé Morávce. Jistý podnik tam stavěl rekreační budovu pro své zaměstnance.  Na rozdíl od studentů ze stavební průmyslovky, kteří dělali odbornější práce, jsem spolu se studenty z gymplu dělal pomocné práce. Nosili jsme z lesa klády, které byly použity k sestavení lešení. Byla to opravdu makačka.

Po skončené této těžké práce byla naše parta pomocných sil značně unavená a navíc trpěla žízní. Vyrazil jsem tudíž do nedaleké hospody, která se jmenovala Řetězárna. Hospoda byla tak zakouřená, že kdybyste postavili hůl, zůstane stát. Tam jsme do sebe vyklopili několik piv a vrávoravým krokem se vraceli k chatě onoho podniku.

Chata už byla zamčená, ale my jsme vevnitř měli kontaktní osobu, která nám otevřela okno. S velkým úsilím jsme tím oknem prolezli a uložili se ke spánku. Nevím jak ostatní, ale mě ráno bolela hlava. Kocovina jako z praku. Nošení klád z lesa bylo dopoledne strastiplné. Po obědě se situace zlepšila a po skončení šichty jsme už zase měli žízeň. Směr Řetězárna.

Je třeba si uvědomit, že pití zlatavého moku, který je zdravý, jelikož obsahuje mimo jiné B vitaminy, může mít svoje úskalí. Nechoďte například do hospody v nové semišové bundě. Tepláky by měly stačit. A když nosíte klády z lesa, kupte si pivo v supermarketu a pijte ho v soukromí.

08.04.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6