Neviditelný čert

Ve vagónech metra po celém světě se často dějí asociální věci. Studie zveřejněná v časopise Mental Health Research nyní ukazuje, co je potřeba, aby se tato situace změnila. Ve snaze zjistit, jak psychologie ovlivňuje naše chování v těchto situacích, provedla studie experiment v milánském metru. Na základě chování lidí ve vagonu metra v dopravní špičce vědci analyzovali, kolik lidí vstalo, aby uvolnilo své místo viditelně těhotné ženě. Za normálních podmínek tak učinilo pouze 37,6 % cestujících, ale pokud Batman nastoupil jinými dveřmi, toto číslo vystřelilo na 67,2 %.

Lucifer

Test, který byl proveden během 138 jízd, spočíval v tom, že jedna žena z výzkumníků vstoupila do dveří vagonu s těhotenskou protézou. Nežádala o místo k sezení, ani si nestěžovala, ale jednoduše čekala, zda někdo nevstane. Ve druhé fázi experimentu vstupoval jiný výzkumník převlečený za Batmana dalšími dveřmi a postavil se asi tři metry od těhotné ženy, opět bez toho, aby ji ovlivnil nebo vyzval k uvolnění místa.

Pouhou jeho přítomností se záměry cestujících vůči těhotné ženě zcela změnily. Nejzajímavější na studii však je, že tuto změnu paradigmatu nepřičítají strachu z postavy ani hrdinskému činu – pokud se pravděpodobnost, že se někdo před superhrdinou zvedne, ztrojnásobila, bylo to proto, že porušil scénář situace.

Z těch, kteří vstali, aby uvolnili své místo těhotné ženě, 44 % uvedlo, že muže v kostýmu neviděli, a tvrdili, že tak učinili ze slušnosti nebo kvůli jejímu bezpečí, protože byla těhotná. Klíčové je, že neočekávaná událost, něco, co narušilo monotónnost a stereotyp cestování v metru, přimělo jejich mozky zpozornět v přítomnosti těhotné ženy. Pokud skupinka lidí, která situaci obklopovala, změnila řeč těla, otočila se směrem k muži v převleku nebo zvedla hlavu od mobilu, přenesla se tato pohotovost prostřednictvím sociální nákazy i na zbytek cestujících.

Studie posloužila ke zdůraznění toho, že ve městech a veřejných prostorech, které jsou stále více koncipovány pro efektivitu, systém podporuje izolaci každého jednotlivce. Tvrdí, že pouze prostřednictvím prostor, které podporují sociální soudržnost, ať už uměleckými zásahy nebo vizuálními prvky, které rozbíjejí monotónnost, lze dosáhnout toho, že obyvatelé budou bdělejší ke svému okolí a následně budou více propojeni s těmi, kteří s nimi sdílejí stejnou izolaci.

Tento jev lze vysvětlit teorií kognitivní disonance, psychologickým konceptem, který popisuje napětí, jež zažíváme, když naše jednání není v souladu s našimi názory nebo hodnotami. Při pohledu na Batmana, symbol spravedlnosti a morálky, mohli cestující pocítit disonanci mezi svým pasivním chováním a příkladem, který superhrdina představuje, což je vedlo k ohleduplnějšímu jednání.

Využití superhrdinů, jako je Batman, v sociálních experimentech není nové. Superhrdinové často představují ideály chování, které inspirují lidi k etičtějšímu jednání. V podobné studii bylo zjištěno, že lidé, kteří četli komiksy o superhrdinech, častěji pomáhali druhým v každodenních situacích. To naznačuje, že superhrdinové mohou mít pozitivní vliv na sociální chování tím, že slouží jako vzory.

Tato studie nejenže zdůrazňuje význam narušení monotónnosti ve veřejném prostoru pro podporu sociálního uvědomění, ale také naznačuje, že nečekané prvky mohou být mocným nástrojem pro změnu chování. Města by mohla zvážit začlenění veřejného umění nebo kreativních zásahů do veřejné dopravy s cílem zlepšit sociální interakci a občanské chování.

Zdroj: Techzpravy.cz, MHD je džungle: Vědci zjistili, že k lidskému chování nás donutí až Batman

Dodatek

Pražským metrem jezdím často. Domnívám se, že ve vagonech je situace výrazně civilizovanější než třeba v Miláně, New Yorku a mnohých jiných městech. Ve východoasijských metrech to zřejmě vypadá ještě líp než v Praze.

Pražské metro považuji za poměrně bezpečný prostředek hromadné dopravy. Občas se stane, že v něm nastávají situace, u kterých musí zasahovat policie. Jejich pravděpodobnost je velmi nízká, i když při četbě masmédií to tak nemusí vypadat. Masmédia se však soustředí právě na tyto případy. Nebudou přece referovat o tom, že vlak metra dojel z konečné na konečnou a lidem se nic mimořádného nestalo.

Lidé se převážně soustředí sami na sebe, respektive na mobil, výjimečně i na knížku, a okolí nesledují. Proč by to taky dělali. Z okna není na co koukat a očumovat spolucestující je otrava. Jsou samozřejmě i tací, kteří si prohlížejí ostatní z těch či oněch důvodů, ale jejich procento je zanedbatelné. Něco jiného jsou lidi, kteří jedou se známý člověkem, se kterým si mohou povídat. Ale i v tomto případě se nezřídka stává, že sedí vedle sebe, oba čumí do mobilu a přítomnost toho druhého nevnímají.

Ne všichni se chovají civilizovaně. Někteří si třeba dají nohy na protější sedadlo, buď jen tak trochu, anebo úplně, rozbalí si svačinu a začnou kolem sebe trousit drobky atp. Je to sice poněkud neslušné, ale zas až tak moc se neděje. Drobky na podlaze nedělají problém a na konečné je může vyřešit úklidová četa. Drobky, kečup nebo nějaká omáčka na sedačce je náročnější oříšek. To sice též může vyřešit úklidová četa byť s větším nasazením, ale než k tomu dojde, může si na to sednout nepozorný cestující.

Byly doby, když jsem na to dotyčného upozornil, ne však agresivně, ale cituplně. Obzvláště se to týkalo nohou na protější sedačce. Přívětivě jsem naznačil, že by si na tu od bot zašpiněnou sedačku mohl někdo sednout. V případě oponentury jsem byl připraven zahájit rozumný dialog, ale většinou to nebylo nutné. Stačilo gesto a dotyčný nohy ze sedačky sundal. Anebo si mě nevšímal a nesundal je. V poslední době už to nedělám. Nejsem dozorce či mravokárce a můj přínos k povznesení kultivovanosti je tímto způsobem zanedbatelný.

Nejen v metru, ale i ve veřejných prostorách narůstá počet lidí, kteří přestávají vnímat okolí. Pro některé takové jsem zavedl termín „chodící držák na mobil“. Začíná se vytrácet lidská sounáležitost, společenskost. Ne úplně, ale přímý kontakt je nahrazen třeba sociálními sítěmi na internetu, což je něco podobného jako nahrazení živé květiny umělou květinou. Ve většině lidí, kteří se od přirozené reality a od skutečné sounáležitosti s jinými lidmi, lidství stále je, avšak zastřené, odložené do sklepa. Dá se však probudit.

Používám svým způsobem Batmanův efekt, ačkoli jsem do včerejška nevěděl, že se tak jmenuje. Za určitých okolností navazuji kontakt s pomocí verbálního projevu. Využívám dar přírody, že dokážu působit sugestivně a svými myšlenkami probudit zájem. Působím něco jako Batman. Nemusím být verbální, stačí, když se objevím, a někteří lidé zpozorní.

Dávám příklad: Včera jsem byl v Albertu. Chtěl jsem si koupit bílý jogurt a mražené maliny nebo něco podobného. V jednom mrazicím boxu jsem zahlédl borůvky. V té chvíli přistoupila starší paní a též věnovala pozornost borůvkám. Oba jsme si vzali krabici borůvek a já jsem zavedl řeč. Ukázalo se, že paní si dává bílý jogurt s malinami, jahodami nebo borůvkami, jelikož jogurty s upraveným ovocem, cukrem a někdy i přídatnými látkami jí nedělají dobře. Upozornila mě na jogurt od jedné firmy pouze z mléka, mléčné bílkoviny a jogurtové kultury. Doporučila mi koupit si kelímek s půlkilovým obsahem, jehož cena se až tak neliší od ceny ochucených jogurtů, které mají 150 g.

Než hovor začal, vypadala paní uzavřeně až skoro rmutně. Jasně, soustředila se na to, co má koupit a zcela logicky ji kromě regálů okolí nezajímalo. Během hovoru rozkvetla jako růže v zámecké zahradě. A stačilo tak málo. Někdy míň je víc.

04.03.2026, 08:01:30   Publikoval Luciferkomentářů: 0