.:: Neviditelný čert ::.

Jedno zatmění Slunce otevřelo lidstvu novou cestu

rubrika: Pel-mel

Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně nebo zcela zakryje. Taková situace může nastat, jen pokud je Měsíc v novu. Včera u nás bylo možné sledovat částečné zatmění Slunce krátce před jeho západem. V některých zemích, například ve Španělsku, bylo úplně zatmění Slunce. Přímý přenos byl i na internetu. Uvažoval jsem, že před západem Slunce vyrazím na jeden kopec kousek na západ od Nových Butovic, který vznikl navážkou zeminy během budování Lužin. Tu myšlenku jsem nakonec neuskutečnil, ale koukal jen na internetový přenos.

Lucifer

Jednoho květnového dne roku 585 př. n. l. se v Anatolii střetly dvě armády, když najednou Slunce zhaslo. Řecký historik Hérodotos vypráví, že Médové a Lydové, vyděšení náhlou temnotou, odložili zbraně a uzavřeli mír. Skutečně mimořádné na této události však nebylo samotné příměří, ale to, že někdo, jak se zdá, toto zatmění předpověděl.

Podle Hérodota řecký filozof Thales z Milétu předem oznámil, že k tomuto zatmění dojde. Pokud je toto tvrzení pravdivé, jedná se o první zdokumentovanou předpověď slunečního zatmění a o klíčový okamžik v dějinách racionálního myšlení. Myšlenka, že nebeský jev se neřídí vůlí bohů, ale zákonitostmi, které lidská mysl dokáže rozluštit, znamenala bezprecedentní intelektuální revoluci.

Odborníci na dějiny vědy však upozorňují, že Herodotův popis pravděpodobně zjednodušuje skutečnost. Předpovědět sluneční zatmění je mimořádně složité: nestačí pouze určit, kdy se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce, ale je třeba s velkou přesností vypočítat, kudy projde úzký pruh stínu, který Měsíc vrhá na zemský povrch. I dnes tento úkol vyžaduje vysoce přesné orbitální modely. Je velmi nepravděpodobné, že by myslitel z 6. století př. n. l. dokázal takový výkon vlastními silami.

To však neznamená, že by Thales improvizoval. Ještě dlouho před vznikem řecké vědy pozorovali babylónští astronomové oblohu s úžasnou pečlivostí. Po celé generace zaznamenávali zatmění, polohy planet a dráhy Měsíce na hliněných tabulích, z nichž některé se dochovaly až do dnešních dnů. Tyto záznamy představují jeden z prvních velkých programů systematického pozorování přírody a díky nim Babylóňané zjistili, že zatmění se řídí cyklickými vzory.

Nejvýznamnější vzorec byl mnohem později pojmenován Sarosův cyklus – období trvající přibližně 18 let, 11 dní a 8 hodin, po jehož uplynutí Slunce, Země a Měsíc znovu zaujmou téměř stejnou geometrickou konfiguraci a dojde k zatmění velmi podobnému tomu předchozímu. Opakování však není přesné. Díky těm zbývajícím osmi hodinám se naše planeta otočí o další třetinu, takže stín nového zatmění se posune o zhruba 120 stupňů směrem na západ. Zatmění pozorované na Blízkém východě tak může mít svou repliku o osmnáct let později nad Atlantikem nebo Amerikou.

Pro starověké pozorovatele oblohy byl Sarosův cyklus nesmírně cenným nástrojem: ačkoli neumožňoval přesně určit, kde bude příští sluneční zatmění viditelné, umožňoval identifikovat období, v nichž bylo možné očekávat, že k němu dojde. Mnozí historici se domnívají, že pokud Thales skutečně formuloval nějakou předpověď, opíral se o tyto znalosti zděděné z Babylonie. Možná neurčil přesný den ani místo; možná se omezil na upozornění, že v daném roce existuje vysoká pravděpodobnost, že Slunce opět ztmavne.

Ať už byla přesnost předpovědi jakákoli, zatmění se skutečně odehrálo. Když Měsíc zcela zakryl sluneční disk, padla tma na dvě armády, které již šest let bojovaly o nadvládu nad Anatolií. Hérodotos vypráví, že Médové a Lydové okamžitě složili zbraně a sjednali mírovou smlouvu. Je těžké určit, do jaké míry se v tomto vyprávění jedná o literární rekonstrukci, avšak moderní astronomické výpočty potvrzují, že 28. května roku 585 př. n. l. touto oblastí přesně prošlo úplné zatmění.

Historie zatmění je plná přelomových vědeckých objevů. Jeden z nich pomohl poprvé detekovat helium ještě předtím, než bylo identifikováno na naší vlastní planetě. Jiný dokázal, že gravitace odklání dráhu světla, čímž potvrdil Einsteinovy předpovědi. Thalesovo zatmění sice neodhalilo žádný chemický prvek ani nepotvrdilo žádnou fyzikální teorii, ale jeho odkaz byl pravděpodobně hlubší než všechny tyto objevy dohromady.

Odvrácená strana Měsíce

Jistý palčivý pocit misionářského zanícení musel pocítit i autor jednoho příspěvku na internetu, když popsal „naprosto mimořádnou shodu náhod“ mezi filmovou klasikou The Wizard of Oz (Čaroděj ze země Oz) a nejprodávanějším rockovým albem Skupiny Pink Floyd The Dark Side of the Moon (Odvrácená strana Měsíce).

Abyste si mohli plně vychutnat ono avizované dílo synchronicity, bylo třeba dbát velmi přesných pokynů: První skladbu alba The Dark Side of the Moon jste si měli pustit přesně v okamžik, kdy ve filmové znělce potřetí zařval lev společnosti MGM… „a všimnete si hned několika velmi zajímavých náhod“. S prvním akordem písně Breathe (Dýchej) sena obrazovce objeví Dorotka balancující na hraně koryta na pomyje a z CD by k vám měla zaznít skupina Pink Floyd zpívajíc „balancujíc na nejvyšší vlně“. Dorotka sklouzne do koryta přesně v okamžiku, kdy zazní slova „poběž vstříc předčasnému hrobu“ a v témže okamžiku se hudba změní. Dorotka něžně zdvíhá malé kuřátko a Pink Floydi zpívají „neboj se mít rád“. Když zazní slova „smích budeš rozdávat a slzy ronit“, Lev a Plecháč se smějí a Strašák pláče. Píseň s názvem Poškození mozku zazní přibližně ve stejnou dobu, kdy Strašák začne zpívat svou píseň Kéž bych měl mozek. Scéna tance skřítků při Dorotčině příchodu do země Oz působí jako choreograficky sladěná s písní My a Oni. A tak dále a tak dále.

Nad smyslem života si lámal hlavu i Douglas Adams ve své ohromně populární trilogii Stopařův průvodce po Galaxii. Ve svém humoristickém románu nakonec došel ke známému závěru, že odpovědí na smysl života, vesmíru a vůbec všeho je číslo 42. Daleko napínavější chvilky ale zažíval Adams v okamžiku, kdy měl vysvětlit své náhodné setkání na nádraží v Cambridge:

Adams vešel do nádražní kavárny, koupil si pytlík sušenek a noviny a posadil se k volnému stolu. Chvilku nato si k němu přisedl neznámý muž, pytlík sušenek otevřel a pustil se do nich. Očividně zde došlo k jistému nedorozumění ohledně vlastnictví sušenek. „Udělal jsem jen to, co by udělal každý anglický džentlmen,“ řekl Adams. „Ignoroval jsem to.“ Oba muži pak střídavě uzobávali sušenky z pytlíku, až je nakonec vyzobali všechny. Teprve poté, co neznámý muž odešel, si Adams všiml, že na svůj identický sáček sušenek položil noviny. „A teď někde po Anglii chodí muž a vypráví úplně stejný příběh,“ poznamenal Adams, „bohužel mu ale chybí pointa.“

Zdroje: