Neviditelný čert

Současný svět se svým způsobem neliší od toho, jak vypadal ve středověku, starověku či pravěku. Myšlení většiny lidí je v podstatě stejné. Urvi si, co můžeš. Jsou lidé, kteří myslí jinak a způsobili, že se lidské poznání a technologické prostředky vyvíjely k lepšímu. Dnes si lidé mohou nakoupit ve spoustě supermarketů cokoli, mobilem kontaktovat kohokoli, autem dojet kamkoli, letadlem doletět i na druhý konec světa a na sociálních sítích se o své zážitky podělit s kýmkoli. Jejich myšlení však v podstatě zůstává na úrovni doby kamenné. K zásadní přeměně však bezpochyby brzy dojde. Mnohým lidem se nebude líbit, jiní to budou považovat za něco jako sociální sítě a i nadále se bezstarostně bavit, dokud jim na hlavu nespadne atomová bomba od jiného kmene.

Lucifer

Cituji z románu Arthura Charlese Clarka 3001: Poslední vesmírná odysea:

Říkejme jim Prvorození. Třebaže se ani zdaleka nepodobali lidem, byli přesto z masa a krve a při pohledu do hlubin kosmu je jímala bázeň i úžas a doléhalo na ně osamění. A jakmile nabrali sil, začali se rozhlížet po druzích mezi hvězdami. Na svých průzkumných cestách se setkávali se životem v bezpočtu podobách a sledovali průběh jeho vývoje na tisících různých světů. Přečasto vídali jiskřičky rozumu slabounce zablikat a pak opět pohasnout v propastech vesmírné noci.

A v celé Galaxii nenalezli nic drahocennějšího nad myšlení. Snažili se uchránit i sebemenší jeho výhonek. Stali se rozsévači na hvězdných lánech. Zasévali, někdy i sklízeli.

A čas od času, bez hněvu i lítosti, se nevyhnuli ani pletí.

Na Zemi se šířily a opět ustupovaly příkrovy ledu, zatímco neměnný Měsíc nad nimi dál skrýval ono tajemství donesené z hvězd. V rytmu ještě pozvolnějším, než byl chod ledovců, se vzdouvaly a odplývaly přílivy a odlivy civilizací napříč Galaxií. Podivné, krásné i strašné říše vzkvétaly a opět zanikaly a své vědění odkazovaly těm, kdo přicházeli po nich.

A poté se tam kdesi mezi hvězdami vývoj rozletěl za novými metami. Prapůvodní návštěvníci Země už dávno dosáhli hranic možností těl z masa a krve. Jakmile se jejich stroje staly dokonalejšími než jejich tělesné schránky, nastal čas přemístit se do nich. Nejprve jejich mozky a poté již jen pouhé myšlenky se stěhovaly do jiskřivých nových domovů z kovu a krystalů. A v nich pak brázdili Galaxii. Kosmické lodi už nestavěli. Sami se jimi stávali.

Avšak éra strojového bytí rychle pominula. Ve svém neutuchajícím hledačství se naučili uchovávat poznatky v samotné struktuře prostoru, vtělovat navěky své myšlenky do mřížek znehybnělého záření. Proměnili se tak posléze v čistou energii. Jen prázdné schránky, které odvrhli, se v bezduchém tanci smrti na tisících světů ještě chvíli zachvívaly, než se posléze rozpadly v prach.

Stali se pány Galaxie, po libosti teď mohli volně putovat mezi hvězdami nebo jako lehounká mlha pronikat do sebemenších skulin prostoru. Třebaže se však takto osvobodili od tyranie hmoty, nezapomněli zcela na svůj původ, na ono teplé bahno dávno zaniklých moří, z něhož vzešli. A jejich obdivuhodné nástroje zatím neúnavně pracovaly dál a střežily osud pokusů započatých před tolika věky. Jenomže teď už nebyly vždy zcela poslušny příkazů svých tvůrců. Podobně jako veškerá ostatní hmota nebyly ani ony zcela imunní vůči nahlodávání Časem a jeho trpělivou, ani na okamžik nelenící služkou Entropií.

Většina z vás jistě zná film A. I. Umělá inteligence, který režíroval Steven Spielberg a jehož předlohou je povídka od Briana Aldisse. Viděl jsem ho už třikrát. Je o výjimečném robotovi, který se jmenuje David a je adoptován do lidské rodiny. Mám ho už několik let stažený, dnes jsem si však stáhl z Přahraj.to kvalitnější verzi.

Když jsem ten film viděl poprvé, vnímal ho jako zajímavou sci-fi. Podruhé jsem začal vnímat něco více a potřetí ještě více. Teď počtvrté se mi podařilo proniknout do jeho podstaty.

Lidstvo se začíná blížit k výrazné proměně. Zdaleka ne každý touto proměnou projde. Většina zůstane mentálně ve středověku. Primitivní středověk neskončil. V minulém století, kdy vznikla kvantová fyzika a teorie relativity a začaly se vyvíjet úžasné technologie, dokonce i myšlenka, že poletíme do vesmíru, byly dvě světové války. Miliony lidí v nich krutým způsobem zemřelo nejen na frontě, ale i v koncentrácích.

Po druhé světové válce vznikl východní blok pod vedením Sovětského svazu a na Sibiři se plnili gulagy, které vymyslel Lenin a Stalin rozvinul. Krutý středověk pokračoval. Dnes to není o nic lepší. Putin se snaží napodobit Stalina i Hitlera a v institucích EU úřadují magoři, kteří chtějí z člověka udělat nesvéprávného ubožáka, o něhož se musí láskyplně postarat. Středověk nekončí, ale trvá v jiných podobách. Většina si hrabe jenom pod sebe.

Jenže to se brzy skončí. Existují dvě možnosti. První je návrat do ještě horšího středověku, druhá je přeměna člověka v bytost na vyšší inteligenční, kulturní a fyzické úrovní. Za tímto účelem bude zapotřebí z chatrného lidské těla udělat něco mnohem odolnějšího. Lidské tělo bude vybaveno umělými vylepšeními. Lidé se stanou něčím jako kyborgové, kteří budou technologicky obohaceni a budou využívat umělou inteligenci, přičemž si zachovají lidskou podstatu.

Připadá vám to jako naivní sci-fi představa? Domnívám se, že se něco takového rýsuje a bude se to týkat jen několika procent lidské populace. Zbytek skončí jako odpad. Vím, že je to hnusné, ale takto funguje evoluce.

Pokud se vám nelíbí moje úvaha, vyberte si první možnost, která znamená, že po další staletí či tisíciletí se lidstvo bude potácet od jednoho středověku ke druhému. Podle mého názoru je tahle cesta už prakticky nemožná. Kostky jsou vrženy.

Chápu, že chcete žít stále ve světě, na který jste zvyklí. Většina z vás nezažila druhou světovou válku, nezažívá, co se děje na Ukrajině atd. a chce si jenom užívat. Znám to. Když jsem se jako dospívající dítě ráno probudil a vytušil, že musím vstát, nechtělo se mi. Přehodil jsem přes hlavu peřinu a ponořil se zpět do svých snů.

30.09.2026, 00:03:18   Publikoval Luciferkomentářů: 0