Duhové střepiny

rubrika: Pel-mel


Žijeme v čudlíkové éře.

 

Lucifer


Skoro na všechno je už nějaký čudlík a nezanedbatelná množina jedinců nedělá celý den skoro nic jiného, než mačká čudlíky. Opět mne dnes zaujalo, jak funguje čudlík na dveřích vagónu metra. Když nesvítí, nefunguje a netřeba ho mačkat. Většina lidí však preventivně mačká. Čím dál častěji vídám jedince, kterak se snaží ten čudlík zmáčknout, i když se dveře už otevírají. Jak natahuje ruku po tom ujíždějícím čudlíku s obavou, aby to ještě stihl.

 

Potěšilo mne, že ne každý čudlíkuje s mobilem. Je stále ještě dost jedinců, kteří si čtou. Naproti mně paní četla jakýsi manuál a vedle mne starší pán upřeně hleděl do zřejmě svých rukou psaných poznámek. Ty byly setříděny vždy do dvou sloupců, takže se nejspíš jednalo o slovníček. Pán se učil cizímu jazyku. Sám vím, že takhle se cizímu jazyku jen málokdo naučí. Na základní škole či na gymplu jsme měli také slovníček a biflovali se ta slovní přiřazení nazpaměť. Když jsem se poprvé setkal s potřebou uplatnit své jazykové znalosti přímo v akci, pochopil jsem, že téměř žádné nemám. Jazyk se musí učit aktivně. Potřebné slovíčko se zapamatujeme, pokud ho chceme skutečně použít.

 

Jazyk se musí hned od začátku praktikovat. Místo toporných článků v učebnici číst skutečnou literaturu, místo poslechu učebnicových kazet poslouchat skutečné rádio či televizi, místo strojených dialogů v učebně komunikovat ve skutečném světě o skutečných věcech. Nevadí, že zprvu rozumíte jen pár slovíček, když se budete snažit nějak se vždy domluvíte a čím dál tím lépe. Jsou jistě nadaní jedinci, kteří se dokážou s pomocí učebnic nabiflovat i několik jazyků, ale často i tito géniové mohou mít problémy, když se s tím pokusí uplatnit v reálném světě, především pak v zemi rodilých mluvčích. Doporučuji proto vybrat si jeden jazyk, třeba angličtinu, a každý den ho nějak praktikovat. Já například každé ráno sleduji CNN nebo BBC.

 

Před asi deseti lety jsem byl na konferenci poblíž turecké Antalye. Jedno volné odpoledne jsme se rozhodli navštívit Termessos - ruiny antického města na vrcholcích hor. Je tam dokonce amfiteátr posazený na špičce jedné hory. V Antalyi jsme si najali taxi. Taxikář, ze kterého se nakonec vyklubal Kurd, hovořil sice lámanou angličtinou, zato však pohotově a srozumitelně. Nedalo mi a zeptal jsem se, kde nebo jak se tomu naučil a on odpověděl, že mluvením. Možná nikdy neviděl učebnici anglického jazyka.

 

Čas už dozrává k ukončení tohoto nesourodého úvodníku, takže ještě slovíčko k té duze. Dnešní pošmourné ráno mi kdoví proč vytanula na mysli Find Yourself a Rainbow od Slade, jejíž text je zde. Takže najděte si svoji duhu a hezký den...

 


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer 18.02.2010, 21:00:50
[5] Vím. Už jsem zareagoval.

5 Luci,
aida (neregistrovaný) 18.02.2010, 20:31:43
mrkněte do útrob webu, někde tam máte vzkaz.

4
Honza (neregistrovaný) 18.02.2010, 20:15:03
pro mne nejlíp anglicky mluví německej strejda. Mluví pěkně srozumitelně, relativně pomalu, bez ohavného anglického či emerického přízvuku :) a vyjadřuje se v jednoduchých větách provázených přátelským leskem v očích...Takhle by se mělo mluvit na celym světě :)...

3
westík (neregistrovaný) 18.02.2010, 14:50:11
také "vzpomínka na minulost" : pravidelně jsme -tedy já (po absolvování 7 let školské výuky angličtiny) a můj spolužák ( absolvent Anglického gymnázia v Praze) sedávali na schodech před katedrou neslovanských jazyků ,čekajíce s napětím, jestli -tentokrát-ten kýžený zápočet z angličtiny -dostaneme nebo nikoliv (dost často to bylo "nikoliv" a v potu tváře jsme ho "vydřeli" až v bytě naší lektorky-takto autorky vysokoškoské učebnice angličtiny. Proděkan pro věci pedagogické se už ani neobtěžoval se nás ptát, proč tam sedíme, ale stručně: "Po kolikáté ?" A my unisono: "Teprve po šesté" Hrdě však hlásím: vlastní zkouška z angličtiny napoprvé - ale byl to "záhul" Usmívající se)

Lucifer
2
Lucifer 18.02.2010, 14:47:12
Gramatika je bezpochy hodně důležitá, ale pro jedince, kteří se chtějí akorát nějak domluvit na výletě, je lepší se jí spíš vyhnout. Může se stát, že budou rok brejlit do gramatiky a pak si na výletě nebudou schopni říct v obchodě ani o rohlík. Když gramatika, tak z originální anglické učebnice a když slovník, tak anglický výkladový. Do česko-anglického pohlédnout jen v krajní nouzi. S tím však může pracovat pouze, kdo už něco anglicky umí.

1
Zuzana (neregistrovaný) 18.02.2010, 13:26:46
Pro mne neexistuje ucit se pouze sluchem, musim se naucit gramatiku, abych ten jazyk pochopila. Psat jsem se naucila sama pomerne velmi rychle. Zpocatku jsme zili ve studene casti statu New York, v zime, plne snehovych stormu a vysokych zaveji. V prvnim patre rodinneho domku, jenz patril starsi vdove, jsem denne hledela do ceske ucebnice anglictiny a davala si lekci za lekci. Na konci jsem umela napsat dopis. Zaroven jsem komunikovala s mistnimi ustne a nejak to postupovalo. Pozdeji se mi to velmi hodilo na studiich. V teto zemi zije hodne lidi, kteri rec jaksi odposlouchali, nekteri ale, pokud prece jen nevzali nejake kurzy ci skolu, zustali pologramotni a na kazdou pisemnou komunikaci s urady atp. potrebuji advokata. Turecky taxikar pisemnou anglictinu vetsinou nepotrebuje, ale tady ji potrebujete hodne casto, pokud nechcete byt odkazani na sluzby jinych, casto pofiderni. Situace s pisemnou gramotnosti se zlepsuje s internetem - i kdyz sami vidite napr. z komentaru na youtube, nebo na diskusich a chatech horsi urovne, jak prisernou anglictinou nekteri lidi komunikuji ( i zdejsi rodili). Ostatne totez v cestine, bohuzel.
A denni konverzace je podle mne nutna. Neprijdete-li s jazykem moc do styku, mluvena anglictina (nebo jina rec, kterou se ucite) ustrne. Zije-li v zahranici cela rodina, je doporucovano komunikovat i doma v jazyce zeme, v niz zijete a ktery chcete dobre zvladnout. Dobre to jde prostrednictvim deti, ktere samy odmitaji mluvit v rodnem jazyce (a uz vubec narodily-li a vyrustaji-li v zemi nove), rodice jsou tudiz donuceni mluvit s nimi doma anglicky a mluveny jazyk zvladnou pomoci deti rychleji.

«     1     »