Nedělní sanitarium - Stupidní obtěžování

rubrika: Pel-mel


Počet stupidně teroristických útoků na mou osobu povážlivě narůstá. Abych to nějak dokumentoval, nastíním svůj 24hodinový provoz někdy v půlce právě končícího týdne

Lucifer


frantisek_kupka_cesta_ticha.jpgZapočnu pozdně večerním, vlastně už nočním odchodem z kavárny Satori, kde jsem velmi usilovně četl knížky a fabuloval něco nového na Čerta, který má proti mně tu výhodu, že je neviditelný. Kavárna Satori se nachází přímo v objektu jisté stanice metra, takže jsem jen sestoupil dolů, abych se mohl přepravit do své ubikace.

Při přestupu z trasy C na trasu B jako spíš obvykle než neobvykle čekalo komando revizorů dopravního podniku, u něhož jsem již přes dvacet let seriozním klientem, který vždy a v posledních asi deseti letech na celý rok zaplatí jízdné a dodržuje všechna přepravní pravidla. V těchto nočních hodinách tam béčko mým směrem na céčko velmi těsně navazuje, takže nejen já, ale i řada dalších zkušených cestovatelů ten přestup zdolávají v poklusu. No a zrovna tohoto faktu využívají revizorní bandité ke svému obveselení, aby mě buzerovali a přinutili čekat deset minut na další spoj.

Tentokrát se jim to povedlo, neboť moji opencard detailně studovali, zda ji mám vážně stále na celý rok nabitou a zda je ta karta vážně moje, zda jsem ji někomu neštípnul. Začalo to tím, že jsem revizorovi, který mi zablokoval cestu, v poklusu oznámil, že mi jede přípoj, ať mě tedy jde zkontrolovat do něho. Výsledkem této žádosti bylo, že se na mě vrhli další tři revizoři a začali mě buzerovat. Samozřejmě, že jsem se k tomu velmi řízně vyjádřil, ale reprodukovat to tady radši nebudu. Když jsem po deseti minutách čekání nastoupil do následujícího vlaku trasy B, hned v úvodu jsem jako obvykle narazil na nějaké zdevastované a zřejmě na černo jedoucí individuum, které mě navíc obtěžovalo jakýmisi bláboly.

Proč revizoři číhají na přestupu, když tam zrovna navazuje béčko? Když mě budou kontrolovat za jízdy, ani nemuknu, ale v drtivé většině se to odehrává právě tam. A tentokrát je zajímalo, jestli na opencard mám svoji vlastní fotku, takže jsem ji musel vyndat z přihrádky v peněžence, protože byla fotkou obráceně. Mám ji tam takhle už delší dobu a ještě jsem ji nikdy nemusel vyndávat. Prakticky pokaždé když mě tak nechutně buzerují, naleznu ve vagónu někoho, kdo jede evidentně na černo, anebo si tam někdo dává nohy na protější sedadlo, jí, pije atd. Všechno to musím snášet a za odměnu mě pravidelně odchytávají, když spěchám na přípoj. Když jsem jim řekl, že si budu u jejich zaměstnavatele stěžovat, tak se pobaveně zasmáli a vyrazili na další odchyt.

Ráno jsem si všiml, že mám boty zaprasené bílým popraškem. Zima začíná kulminovat, ale místo toho, aby ulice zapadaly sněhem, nějaký stupidní byrokrat je nechal zasypat tunami jakéhosi slaného prášku. Boty jsem umyl, ale když jsem dorazil na své pracoviště, měl jsem na nich zase bílé mapy. Po cestě jsem do žádného bláta či louže s touto substancí nešlápl, takže to svinstvo je zřejmě ve značné koncentraci v přízemní vrstvě vzduchu a na mých botách, které částečně mají semišový povrch, desublimovalo. Nedal by se ten problém, že při sebenepatrnější námraze na chodníku se může běžný od reality a od přírody odtržený jedinec rozplácnout, vyřešit nějak sofistikovaněji? Začínám mít pocit, že ne. Jednodušší je všechno zasypat nějakou byrokratickou buzerací.

Když jsem vyrazil na polední přestávku, tak mě napadlo, že bych po nějakém čase mohl navštívit pizzerii Giovanni. Šel jsem po chodníku podél silnice a blížil se k autobusové zastávce, kde na něj směrem k pizzerii navazovala trávníkem úhlopříčně vedoucí odbočka. A právě když jsem se chystal odbočit, tak mi těsně kolem ucha na kole prosvištěl jakýsi mladší a zakapucený týpek, až jsem se lekl. Měl štěstí, kdyby se o mě trochu otřel, tak by má bleskurychlá obranná reakce zřejmě způsobila, že by ten trávník přeplachtil a s předstihem by přistál u Giovanniho. Poslal jsem za ním několik jadrných kleteb, ale stejně jako revizoři si z toho ani on nic nedělal a rychlostí závodníka formule jedna do dáli kličkoval mezi dalšími chodci.

Když jsem dorazil do pizzerie, docela mě překvapilo, že tam bylo skoro prázdno. V hlavní místnosti seděla jen dvě děvčata a servír se servírkou se znuděně opírali o barpult. V tuhle dobu tam obvykle bývá plno, ale ta strávní špička zrovna končí, takže když s tou stravou končím já, je už tam poloprázdno. Tak jsem se usadil u jednoho z mnoha volných stolů a u podnětně přispěchavšího servíra objednal velmi chutnou pizzu. Než ke mně ten chutný předmět dorazil, všiml jsem si, že na mě u barpultu postávající servírka hledí poměrně rmutným pohledem. Hned jsem vycítil, že s tou děvou bude nějaký problém. Jako téměř patologicky obdařený pozorovatel se v těchto případech skoro nikdy nemýlím.

Když jsem dojedl, připlula servírka a jí ohlásil, že zaplatím. Servírka přikývla rmutně hlavou, sebrala nádobí a odcupitala. Začal jsem se prohrabovat v peněžní nádrži a vydoloval dva restaurant tickety po padesáti korunách, kterými mě má pracovní instituce zásobuje, abych se v poledne najedl. Berou je ve všech restauracích. Když dorazil účet, tak se tam skvělo necelých 200 Kč. Takže ještě stovku, ale tu jsem neměl, jen dvoustovky. Servírka opět dorazila, řekl jsem 200 a podal dva tickety a dvoustovku. Vzala si dvoustovku a chystala se k odchodu. Řekl jsem jí, že ji dávám ještě dva tickety a ona řekla, že jsem řekl 200 a dal jí dvoustovku a že tickety se u nich za peníze vyměňovat nedají. A tak dále. Když se jí nakonec podařilo pochopit, která bije a naznačila, že tedy jo, tak jsem už vstával a řekl, že už nic nechci a že mě tu už neuvidí. S těmi tickety chodím s kolegy na oběd už drahnou dobu (tentokrát výjimečně samostatně) a něco takového se mi ještě nikdy nestalo, ani v Giovanni, bez ohledu na to, jak jsem s tickety a hotovostí žongloval. Při placení v restauraci mohu k jakékoli hotovosti připlácnout nejméně jeden ticket.

A teď alespoň jedna dobrá zpráva. Při závěrečné noční jízdě mě revizoři nevychytali. Nejspíš si vyhlédli nějakou zajímavější zábavu. Když jsem si však později vybíral hotovost z bankomatu, tak jsem již při odchodu zpozoroval, že mě velmi bedlivě a jistým způsobem i rmutně pozorují dvě mladší děvčata tmavšího vzezření. Nejspíš chtěla zkontrolovat moji bankovní kartu, jestli ji mám stále nabitou.

A takhle vesele vypadaly některé okamžiky mého 24hodinového provozu. Drobnosti jsem v zájmu délky příspěvku vynechal.

Některé předchozí články na podobné téma:

Rekultivace (reforma) pražské hromadné dopravy
Kulturní DDT


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
8
Axina 29.01.2012, 19:10:25
[7] Mně už se to taky stalo, EvoO. Zatím nevím přesně proč, ale asi to bude souviset s odstraněním dočasných souborů internetového prohlížeče (historie, cookies apod.). Líbí se mi, jak souborům cookies říkáš hezky česky koláčky Usmívající se
Cookie znamená také sušenku. To mi připomíná první a nevinné viry pod operačním systémem DOS. Jeden z nich otravoval relativně roztomilým způsobem: Na příkazovém řádku se občas objevila žádost: DEJ MI SUSENKU...! Usmívající se

7
EvaO (neregistrovaný) 29.01.2012, 18:55:49
Tu (2) jsem psala já. Z nějakých neznámých důvodů se vytratil můj nicek Usmívající se) a díky Axino za odpověď na ty spamy..

6
Astra (neregistrovaný) 29.01.2012, 14:27:49
(4) Nee, to jsem nepsala já.

Lucifer
5
Lucifer 29.01.2012, 14:25:42
[3] Axino, mě to neničí, zničit se jen tak snadno nenechám, ale obtěžuje stupidním a potupným způsobem. Vizitka jako recesní protiúder sice není špatný nápad, ale mohl by se obrátit proti mně. Doba se změnila. Kdybych na revizora vytáhl jakési tituly, mohlo by to na něj působit jako červený hadr na býka. Nemá smysl, abych s tím ztrácel ještě nějaký další čas. Jde o princip a netýká se to jen mých téměř pravidelných revizorních přepadů. A něčemu takovému budu vždycky odporovat.

Ze svých četných cest po světě jsem kromě Německa nenarazil na žádné metro, kde by nebyly turnikety. Ne takové, jaké byly u nás za totáče, ale technicky zdokonalené. Projít turniketem znamenalo jen velmi nepatrné zpomalení a rozhodně jsem to nepociťoval jako obtěžování. Odměnou za tento drobný úklon byla jistota, že mě během cesty nebudou obtěžovat nějaké živly, ani se mi do cesty nebudou stavět revizoři v momentě, když dobíhám přípoj.

Na přípravě projektu zavedení turniketů se možná někdo nabalíkoval, nakonec však byl tento projekt jakýmsi primátem smeten ze stolu. Že by to prý stálo moc peněz. Vzhledem k tomu, že kilometr dálnice je u nás postaven za několikanásobně vyšší cenu než v sousedním Německu, tak to asi není vyloučeno. Řešit se to však má zabráněním tunelování, odkloňování atd., ne buzerováním cestujících. V metru jezdí načerno kolem deseti procent cestujících.

http://byznys.ihned.cz/c1-52710420-turnikety-v-prazskem-metru-maji-stat-1-5-miliardy-penize-se-vrati-do-7-let

Turnikety jsem před pár lety zažil v Kjótu. V japonském metru bývá velmi narváno, ale průchod přes turnikety byl zela nepodstatný, nijak neobtěžoval a všude to šlapalo jako na drátkách.

Axina
4
Axina 29.01.2012, 08:56:57
[2] (Jsi to ty, Astro...?)
Ne, antivirový program slouží k identifikaci a odstraňování počítačových virů, případně jiného škodlivého SW. Antivir je schopen chránit majitele před došlými zavirovanými maily. A obráceně, při odesílání mailu je schopen připojit na jeho konec tzv. razítko. Text potvrzující, že odchozí mail určitě není zavirován, neboť odesílatel užívá daný antivirový program. A pro úplnost se v razítku uvede důležitá maličkost - datum vzniku použité virové databáze. To je buď dnešní datum nebo včerejší nanejvýš předvčerejší. Antivir se totiž musí prakticky denně aktualizovat. Neaktualizovaný antirový program má značně sníženou ochrannou funkci.
SPAM nemusí být (a taky většinou není) nositelem viru. Obtěžuje svou existencí. Eliminovat mail patřící mezi SPAM se dá analýzou atributů mailu (odesílatel, předmět) nebo textu (odkazy na nedůvěryhodné weby).

Axina
3
Axina 29.01.2012, 08:39:39
Lucifere, přečetla jsem si s chutí oba předchozí články na podobné téma. Kdybych nevěděla, že tě to fakt ničí, tak bych se jenom smála...
Navrhuji malý zlepšováček. Není to nic světoborného. Existuje (asi za 10 kč) takové malé umělohmotné pozdro na jízdenky MHD. Příznivou okolností je, že pražské jízdenky (možná že i mimopražské, nevím) mají standardní rozměr kreditní karty.
V pouzdru jsou vedle sebe 2 průhledné zásobníčky na jízdenky. Do jedné bych dala opencard. Do druhé vizitku. Tvé akademické tituly spolu se jménem prestižní organizace, u které jsi zaměstnán, by mohly při troše štěstí fungovat jako štít.
V mozku kontrolora by se mohlo (možná hned, možná časem) vytvořit nové synaptické spojení: Tento člověk je vědecký pracovník. Má opencard nabitou na celý rok. V pozdních nočních hodinách se zde vyskytuje ne proto, že se potřebuje přemístit mezi nočními podniky, ale protože jede ze svého akademického pracoviště domů.
Držím ti palce, aby to tak zafungovalo.

2
(neregistrovaný) 29.01.2012, 08:27:37
Zmiňovaná knížka od Z.Frýbove je skutečně jedna z nejlepších, co jsem kdy z tohoto žánru četla. Ony jsou vlastně dvě a člověk se chechtá prakticky v kuse ... Spamy- nechci to zakřiknout, ale mě nechodí skoro nic. Nezávisí to případně i na kvalitě antivirového programu v daném PC?

Axina
1
Axina 29.01.2012, 07:39:57
Zdena Frýbová napsala kouzelnou knížku o foxteriérovi Robinovi. Naše rodina, která byla řadu dlouhých a krásných let v majetku jedné welshteriéřice (jménem Axina), měla tu knihu na pomyslném piedestalu. Znali jsme/znám z ní celé pasáže zpaměti. Jedna z kapitol začíná úderně: "Na téma jistá specifika foxteriéřího příjmu potravy bych mohla psát disertační práci!" Usmívající se

Na tuhle větu jsem si vzpoměla, když jsem se šla podívat, co se o jiné formě stupidního obtěžování a to o SPAMU píše na stránkách Wikipedie. Problém je to kardinální. Tak velký, že autor onoho článku by rovněž mohl na dané téma napsat práci. Když ne disertační, tak diplomovou určitě.
Možná Vás zaujeme informace, že SPAM existuje déle, než internet. I když "užívat" jsme si ho začali hlavně po roce 1994. Počtěte si sami:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spam

SPAM mne "ničí" hned dvěma způsoby. Primárně, jako každého abonenta elektronické pošty. Ačkoli se kolegové programátoři (u poskytovatele připojení a firemní systémoví pracovníci) snaží seč mohou, aby SPAM odfiltrovali (napadá mne moderní výraz "odklonili"), pořád ho ještě zůstává dost na to, aby mne obtěžoval. Používám především Outlook Express. Pomocí 5-ti důmyslně provázaných pravidel pro poštu (na vyžádání zašlu) dociluji stav, že asi 95 % SPAMU padá rovnou do Odstraněné pošty.

Sekundárně mne SPAM ničí takto: Uživatelé ekonomického programu, jehož jsem autorkou, jsou tak znechuceni množstvím SPAMU, že zkoušejí různé zoufalé strategie:
a) Mění své mailové adresy. Přesněji zakládají si nové a nové poštovní schránky. Z těch starých nevybírají poštu. Většinou naši firmu (výjimky potvrzují pravidlo) neráčí o své aktuálně platné mailové adrese informovat.
b) Rezignují na elektronickou poštu úplně. Maily, které jim posílám, se mi vrací s odůvodněním, že "Mailbox of user is full: space quota exceeded."
c) Nestahují si poštu do počítače. Přihlásí se na webové stránky poskytovatele a maily přijímají/odesílají pomocí webmailu. Většinou jim to poradí nějaký dobrý známý, co se "vyzná v počítačích". V podstatě proč ne. Myšlenka to není marná. SPAM mi neleze do PC, nezabírá zbůhdarma místo. Na serverech poskytovatelů internetového připojení je místa habaděj...
Tihle dobří známí, co se vyznají, už ale jaksi zapomenou naučit majitele poštovní schránky, jak si stáhnout do počítače případnou PŘÍLOHU mailu! Dlužno dodat, že posílání opravených dat v příloze mailu je nezanedbatelnou činností mé profese.

Před chviličkou jsem obdržela toto sdělení, které přelstilo všechny nakladené SW pasti:

Ahoj. Jak se ti daří?
Chtěla bych ti říct něco o sobě. Jmenuji se Mira. Prohlížela jsem seznamovací webovou stránku a nalezla jsem tvůj profil.
Rozhodla jsem se ti napsat e-mailovou zprávu. Myslím si, že v budoucnu bychom mohly být kamarádi, pokud nemáš nic proti tomu. Moc bych to přála.
Já nejsem vdaná. Nemám ani přítele, ani děti.
Narodila jsem se 5. února 1989. Je mi 23.
Mám ráda plavat a dívat se na televizi. Zajímáš se o něco?
Libí se ti poslouchat hudbu?
dej mi vědět na (poznámka - následuje URL adresa erotických stránek)
Opravdu doufám, že můžeme být kamarády a, že se můžeme dozvědět hodně zajímavého jeden o druhém.
Děkuji ti, že jsi přečetl můj dopis!.
Jenom tvá Mira.

Škoda, že v tomto případě mi nepomůže vyzvědět od Lucifera, jak vypadá ona bleskurychlá obranná reakce, která by způsobila, že by autor SPAMU přeplachtil trávník a s předstihem přistál před pizzerií Giovanni Usmívající se

«     1     »