A co mozkové vlny?

rubrika: Pel-mel


Na závěr série úvah z knížky Luďka Frkala jsem připravil vysvětlení, proč si autor myslí, že ve vesmíru nikoho neuvidíme, protože celý vesmír je prostoupen jedinou civilizací, jíž jsme přirozenou součástí (viz Paradox mlčení vesmíru).

Lucifer


veci-mezi-nebem-a-zemi.jpgNěkteří z nás už byli někdy vyšetřováni na elektroencefalografu (EEG). Na EEG se měří průběh našich mozkových vln, které mají čtyři základní frekvence. Nejrychlejší jsou vlny beta (14 - 26 Hz) a jsou typické především pro dospělé příslušníky naší uspěchané západní civilizace. Na této frekvenci probíhá především analytické a logické myšlení, které považujeme - otázkou je, zda opodstatněně - za svou hlavní přednost oproti jiným "netechnickým" národům. Pomalejší frekvence alfa (18 - 13 Hz) je typická pro stav relaxace. A protože s klesající frekvencí roste amplituda mozkových vln, zlepšuje se paměť. Frekvence alfa převažuje třeba u dětí, což by mohlo vysvětlovat, proč se děti učí snadněji než dospělí. Následuje frekvence theta (4 - 7 Hz), tzv. meditační, s níž umí velmi dobře pracovat především přírodní národy. V tomto rozsahu dochází k nejvýraznějšímu zapojení duševních schopností, především intuice, představivosti a fantazie. Poslední frekvence delta (0.5 - 3 Hz) je spojena se stavem hlubokého, bezesného spánku.

Převaha určitých mozkových frekvencí se u jednotlivých kultur vyvinula historicky, není to tedy nic, co by bylo dáno určitým rasám či národům. Tak například pokud jde o naši tzv. technickou civilizaci, ta má svůj počátek ve velmi exponované oblasti východního středomoří. Na poměrně malém území tam v období zhruba od druhého tisíciletí př. n. l. docházelo (a vlastně dodnes dochází) k neustálým národnostním a náboženským třenicím. V nich vítězili jen ti, kterým to myslelo rychle, věcně a logicky. To se následně ukázalo jako výhodným i při násilném šíření těchto kultur do Evropy, severní Afriky a od konce 15. století také do Ameriky. Důsledkem je, že většina z nás - příslušníků této euroamerické civilizace - má sice duševní schopnosti výhodné pro užívání internetu, ale zato jsme na tom docela špatně třeba s intuicí či mezilidskými vztahy. Naopak schopnosti meditace, která by rozhodně nebyla tou nejlepší strategií ve válečných vřavách staro-, středo- a novověku, se teď docela složitě učíme ve speciálních kursech, zaměřených na zvládání každodenního stresu.

Pochopitelně nelze paušalizovat - tak jako se už několik Indů stalo nositeli Nobelovy ceny za fyziku, naučila se řada západních lidí systematickým tréninkem hluboce relaxovat (Poznámka: Já mám pravidelně sanitární, tedy relaxační den, což je sobota, a v neděli někdy medituji ];-). Právě tudy zřejmě vede cesta ke sbližování a vzájemnému pochopení kultur, ale také k pokroku ke zkoumání podstaty lidského vědomí. Znovu je třeba zdůraznit, že to, co zpravidla nazýváme rozumem, je jen jedním speciálním myšlení a že inteligence jako celek je záležitostí mnohem širší. Dokonce i při vědecké práci, která je tradičně považována za doménu logiky a rozumu, se podvědomí uplatňuje v mnohem větší míře, než bychom si mohli myslet. Racionální (logická) část výzkumu by byla prakticky k ničemu, kdyby ji nedoplňovala intuice, nápady, náhlá vnuknutí, tedy to, co řadíme pod pojem tvůrčí myšlení. A co pracuje na poněkud jiném principu než logika, neboť to probíhá víceméně nevědomky a vstupuje to na povrch vědomí až ve fázi, kdy se již tvůrčí akt v postatě zakončil.

Není přitom nutné mluvit jen o vědecké práci, vždyť s něčím podobným se setkáváme i v běžném životě. Čím více se snažíme vzpomenout si na konkrétní jméno nebo název, který už už máme na jazyku, tím menší je šance, že se nám to podaří. Teprve až svou pozornost přeneseme na něco jiného, rozsvítí se nám v hlavě (Poznámka: Tak tohle už jsem odhalil před dávnou dobou a nemohu než vřele doporučit). Podvědomí není tedy nic, co by bylo přístupné pouze mystikům a jogínům - na svou existenci nás upozorňuje téměř neustále, takže se nad ním ani zvlášť nepozastavujeme.

Něco trochu jiného je cílená komunikace s podvědomím, které se lze naučit. Chce to však léta trpělivého tréninku, nejlépe pod odborným vedením. Zde mají velikou výhodu už zmíněné přírodní národy, které tuto schopnost - na rozdíl od nás - nikdy neztratily. Křováci kmene Kung z pouště Kalahari se do změněných stavů vědomí dostávají skupinově pomocí zpěvu, hlubokého dýchání, bubnování, rytmického tance, půstu či dokonce působením si fyzické bolesti. Také v původních kulturách předkolumbovské Ameriky se těchto stavů využívalo při šamanských praktikách, léčebných obřadech a posmrtných rituálech. V Asii se objevovaly v rámci různých systémů jógy a zen buddhismu. Až do úsvitu západní průmyslové civilizace měly téměř všechny tyto kultury změněné stavy vědomí ve veliké vážnosti, neboť jim otevíraly schopnost účinného léčení, hlubokých prožitků sounáležitosti s ostatními příslušníky svého kmene, okolní přírody i celého vesmíru. Dovedli spolu navzájem bezpojmově a bez ohledu na vzdálenost komunikovat, což bylo neocenitelnou schopností třeba při skupinovém lovu.

Ironií osudu je, že to byla nikoliv moderní psychologie, která se o schopnost netechnického přenosu informací začala zajímat, ale armáda. Důvody jsou celkem jasné - telepatické spojení mezi speciálně trénovanými jedinci by nevyžadovalo žádná technická zařízení, nemohlo by tedy být rušeno ani odposloucháváno nepřítelem a podle všeho by ani nemuselo být zeslabeno dálkou, jak ukazuje zkušenost přírodních národů. Přitom je vlastně princip telepatického spojení vcelku dobře vysvětlitelný i v pojmech oficiální vědy: jestliže jeden mozek vlny vysílá, proč by je druhý nemohl přijímat? Je samozřejmě třeba se vypořádat s faktem, že narozdíl od jiných tohle vlnění zřejmě není závislé na intenzitě vysílače, ani na vzdálenosti mezi vysílačem a přijímačem a na prostředí, kterým se šíří.

Ostatně fungování mozku jako přijímače určitého vnějšího inteligenčního pole popsal už australský neurofyziolog J. C. Eccles, nositel Nobelovy ceny za medicínu z roku 1967. Základními součástkami - detektory - jsou podle Ecclese samy mozkové buňky, podprahovým drážděním přivedené na pokraj výboje. Což je normální stav bdělého mozku, zhruba odpovídající stavu rádia zapnutého do sítě. A stejně jako u rádia pak stačí slaboučká energie z antény indukovat příslušné mikroelektronické obvody, může nepatrný vnější impuls, přijatý nabuzeným neuronem, způsobit vyslání vzruchové vlny, schopné již během příští sekundy aktivovat statisíce dalších buněk. Lavinová reakce, která tímto způsobem v mozku nastává, může mít podobu třeba myšlenky nebo citového pohnutí.

A tak jako mravenec je nejspíš přesvědčen, že táhne smrkovou jehličku čistě pro své vlastní potěšení, není vyloučeno, že i to, v čem každý z nás vidí smysl svého života, ať už je to hromadění majetku, vědecká práce nebo erotika a co považuje za specifikum své osobnosti, je jen iluze, neboť ve skutečnosti jde o podprogram určitého zásadnějšího projektu, o jehož účelu se můžeme jen dohadovat. Možná, že něco podobného má na mysli Tom Joad ze Steinbeckových Hroznů hněvu, když říká, že "... člověk třeba nemá vlastní duši, má jen kousek z jedný velký duše".

Hodně tu také záleží na tom, kdo by vlastně měl být zdrojem - "vysílačem" - onoho inteligenčního pole. Těžko akceptovatelná je asi pro většinu z nás představa, že naše vědomí takto na dálku ovládá jiný jedinec. Jednoduchou odpověď by asi měli věřící - pro ně se jako zdroj inteligenčních vln nabízí přímo Bůh. Podobně fanoušci sci-fi teď nejspíš prohlásí, že naše vědomí přijímá a plní příkazy nějaké vyspělé civilizace, třeba rovnou té, jejímž jsem umělým výtvorem. Autor tohoto zdroje už jednou naznačil, že nevěří v jiné vesmírné civilizace - je totiž přesvědčen, že celý vesmír je prostoupen civilizací jedinou, jíž jsme přirozenou součástí. A která v našem rozpínajícím se a postupně chladnoucím vesmíru hraje nějakou zásadní fyzikální roli.

Každopádně představa loutky, kterou hýbe kdosi neviditelný ze zákulisí, není vůbec adekvátní tomu, o čem zde hovoří. Nešlo by přece o pasivní vykonávání příkazů kohosi druhého, ale o činnost končetin jednoho těla. A ruka se přece nebude zlobit na tělo, že jí nutí pracovat. Nemluvě o tom, že šikovnost ruky může zpětně ovlivnit samu psychiku.

Zdroj: Luděk Frkal, Věci mezi nebem a zemí? Všude kolem nás!


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
Astra (neregistrovaný) 08.03.2012, 12:13:37
Mám a jsem kousek z jedný velký duše!

Axina
1 Relaxační a meditační hudba
Axina 08.03.2012, 09:45:06
Začnu trochu zeširoka: Znáte ten pocit, kdy si vyslechnete celkem zajímavý TV či rozhlasový pořad (dejme tomu na postřik stromů) a přesto se vlastně nic použitelného nedozvíte? Odborník vysvětlí co postříkat, kdy, jak a jakým způsobem a jak tím stromům výrazně prospějete. Ale neřekne CO si máte koupit! Porušil by tím nějaké slabomyslné ustanovení, že nesmí říct nic konkrétního, protože by to byla reklama!
Tak na NČ to tak nikdy nebude. Jsem přesvědčena, že Lucifer bude souhlasit.

A teď k věci. Někdy v roce 1995 - to ještě světu hudby vládly kazety a ne CD - se mi dostala do rukou pozoruhodná kazeta. Waves od Petra Piňose. Má 2 části: Rezonance a Plynutí ticha. Hudba a zvukové vibrace jsou vyladěny tak, aby rezonovaly s různými ohnisky posluchačova vědomí. Pustila jsem si to dle doporučení (v klidu, vleže, v co největším uvolnění, stereo, bez jakýchkoliv úprav ekvalizérem, pro začátek ne častěji, než jednou denně). Výsledek byl úžasný. Moje mysl se zklidnila a bolest duše (bylo to nedlouho po smrti mé matky) aspoň na čas milosrdně ustoupila.
Pak jsem si koupila další kazetu tohoto skladatele: Hlas Země. Skladby jsou převážně o frekvenci 7-8 Hz, tj. na rozhraní Alfa a Theta mozkových vln. Tato frekvence odpovídá frekvenci ionosféry Země a také frekvenci mozkových vln léčitelů, šamanů a jogínů nacházejících se ve změněném stavu vědomí. Zkuste si to sami.
Navštivte www.petrpinos.cz.

«     1     »