Nesmrtelní

rubrika: Pel-mel


Autoři science fiction už dlouho s filosofy svádějí boj o způsoby, jak živým lidem vytahovat z hlavy myšlenky a ukládat je do hlav jiných lidí nebo do nějakých strojů. My ale nemusíme zacházet do žádných technických podrobností, poněvadž jeden snadný způsob, jak uchovat alespoň ty nejdůležitější myšlenky v něčí hlavě, existuje už dávno, nějakých tři tisíce let. A tento nástroj na nesmrtelnost se jmenuje kniha.

Lucifer


jean-dutourd.jpgbartsimpson.gifJejí hlavní nevýhodou - dokonce i poté, co vyjde - je to, že si ji musí někdo přečíst. A můžeme se spolehnout, že to někdo udělá za nás, až my už tu nebudeme?

To bohužel nemůžeme. Právě proto francouzský spisovatel Jean Dutourd, "Grand officier de la Légion d'honneur" a autor knihy o chlapci, který se narodil se psí hlavou (a měl i několik dalších psích rysů, třebaže nosil domů noviny v puse), jež měla být podle všeho legrační, kdysi vysvětloval, proč je třeba Molièrův jazyk chránit před kontaminací angličtinou (francouzský herec, spisovatel a dramatik Molière se ve skutečnosti jmenoval Jean-Baptiste Poquelin). Nemyslel tím ale ani tak angličtinu shakespearovskou, ale angličtinu ve formě jedněch kreslených postaviček - Simpsonových.

Dutourd má zvláštní zodpovědnost, jelikož je členem oné příznačné francouzské instituce zhruba čtyřicítky "intelektuálů", l'Académie française, (élu en 1978 au fauteuil 31), která má, alespoň teoreticky, na starost ochranu francouzštiny před nežádoucími změnami. Úkolem Akademie je postarat se, aby se ve Francii neposílaly maily, ale courriels a aby se nikdo nevydal na le shopping o le weekendu, ale místo toho dál faire les courses en fin de semaine, i když to trvá o něco déle.

Akademie se tak snaží chránit francouzskou historii, kulturu a normy. Dutourd sám to má ale mnohem jednodušší. Jak řekl v jedněch francouzských novinách: "Potřebuji svět, ve kterém se mluví francouzsky, abych mohl číst své knihy. To je celé." Proč by si ale měl lámat hlavu s tím, jestli budou lidé dál číst jeho knihy, navíc dlouho potom, co si je přestali kupovat? Tak či onak, Dutourd podle všeho potřebuje, aby se jeho knihy dál četli hlavně proto, aby si dál mohl připadat důležitě. Vlastně aby mohl existovat. Členové Akademie si totiž říkají "Nesmrtelní" a ano, bien sûr, ti, jejichž myšlenky žijí dál v knihách, jisté formy nesmrtelnosti skutečně dosáhnou.

Proto tedy Platon, ač nepříliš úspěšný rádce syrakuského krále, ale dosud hojně čtený myslitel, dosáhl velmi záviděníhodné nesmrtelnosti. Dutourd ale není ani tak sobec, jako spíš deista - má pocit, že jeho dílo má přímé dopady na vesmír: "Pokaždé, kdy napíšu řádku, měním svět", říká filosoficky. Jednou dokonce, když si nebyl jistý závěrem jedné knihy, požádal Boha - který ji za něj promptně dokončil.

Ale na tom, jestli za něj knihu doopravdy napsal Bůh, nebo to bylo možná "kolektivní vědomí", anebo dokonce Dutourd sám, vůbec nezáleží. Důležité je, že dnes, pokaždé když si tuhle knihu někdo vezme a přečte si ji, jeho myšlenky žijí dál - a tak žije dál i myslitel. Bůh si dokončením Dutourdovy knihy zajistil vlastní nesmrtelnost.

A kdo doopravdy napsal tu knihu?

Někdy jakoby úplně obyčejní lidé přicházeli s navýsost zajímavými příběhy, že byste to do nich ani neřekli. Z per šedovlasých dam se valí šokující kriminálky, z psacích strojů nudných politiků rajcovní scény. Že by nějaké skryté hlubiny? Nebo to za ně píše někdo jiný? Anebo dvě různé mysli v jednom těle?

Robert Louis Stevenson, autor geniální psychologické klasiky Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, o tvůrčím procesu řekl, že nápady a myšlenky nejsou "jeho", ale že mu je diktuje někdo jiný ve spánku. On prý nanejvýš přepisuje nápady do podoby knihy. A co víc, ten hlas v jeho hlavě nemá ani ponětí o základech slušnosti, střídavě ho pohoršuje a fascinuje svými nepatřičnými (ale poměrně zajímavými) příběhy. Jeho "doktor Jekyll" se tedy, alespoň pokud jde o psaní beletrie, očividně mnohem lépe vyzná v pravopise, interpunkci a gramatice, ale jde-li nám o příběh, nezbývá nám než se pokaždé vrátit k děsivému panu Hydovi.

Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku

Poznámka:

Takže, jaké ponaučení si z toho vzít? Pokud toužíte po nesmrtelnosti, napište knihu, nebo s tím alespoň začněte. A pokud se nemůžete dopídit inspirace, spěte a čekejte, dokud vám to nějaká na vás naladěná mysl nenadiktuje. Občas se však musíte probudit, ta druhá mysl to totiž za vás nenapíše. A v případě, když trpíte Alzheimerovou nemocí, tak ihned po probuzení do sebe vpravte přiměřenou dávku nikotinu - ze zdravotních důvodů se doporučuje použít elektronickou cigaretu nebo injekční stříkačku.

Užijte si své nesmrtelnosti až navěky, samozřejmě i hrátek s vlastní i jakoukoli jinou myslí, a nezapomeňte o le weekendu vyrazit na le shopping, anebo ještě dále Nevinný


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8
EvaO (neregistrovaný) 30.03.2012, 19:27:26
(7) Nemyslela jsem to jen generačně. Idylické vztahy rodičů a dětí určitě nejsou samozřejmostí. Já vím, že např. Poštu pro tebe ne všichni sledují nebo jí fandí, (ne všechny příběhy se vydaří), ale i tam se najdou příklady nezištné pomoci ze strany lidí, kteří nejsou příbuznými. Přesto se pro někoho, komu dokázali pomoci, mohou v tomto smyslu stát těmi, na které se nezapomíná. Jinak je pravda, že nejen přes vztahy mezi lidmi, ale i skutky jinými se člověk může stát nezapomenutelným. A tak třeba právě napsat dobrou knihu je jedním z těch počinů, které zanechají nesmazatelnou stopu. Stále se bráním tomu výrazu "nesmrtelný", lepší se mi líbí "lidé, na které se nezapomíná". Jen mi ještě blesklo - nejen psát knížky, ale třeba i složit nezapomenutelnou, tedy krásnou hudbu, na žánru nezáleží...A o takové hudbě lze s klidem říci, že může být nesmrtelná .... (samozřejmě tím i její autor).

Axina
7
Axina 30.03.2012, 08:35:30
Říká se, že jsme svým způsobem nesmrtelní ve svých dětech. Je to dojemné, když si člověk představí spořádané rodiče, jak vychovali spořádané děti a ty zase vychovaly spořádanou další generaci. Ale co když to není tak idylické? I vrahové a zloději museli mít rodiče. Anebo co když člověk děti nemá/nemohl mít? Pak už mu asi nezbývá nic jiného než začít psát ty knihy Usmívající se

6
EvaO (neregistrovaný) 30.03.2012, 07:59:30
Nesmrtelnost si lze možná zajistit i jinak, aniž by to člověk cíleně chtěl. Jsou totiž lidé, na které člověk vzpomene mnohokrat, i když oni sami tu fyzicky už dávno nejsou. Vezmu to teď trochu vážně. Mám na mysli třeba rodiče, kteří alespoň v mém případě mě svým životním příkladem naučili tolik, že pro mne se stali v tomto smyslu nesmrtelnými. Vždycky na ně budu s láskou vzpomínat...

Lucifer
5
Lucifer 30.03.2012, 00:46:40
Jedině snad tohle

http://www.youtube.com/watch?v=phEsu1-lXGQ&feature=g-vrec&context=G269366dRVAAAAAAAABQ

ale to už tady bylo

];-DDDDD

Lucifer
4
Lucifer 30.03.2012, 00:42:53
neměl ]Mrkající

Axina
3
Axina 30.03.2012, 00:41:17
[2] To je sice pravda, ale neměl bys na dobrou noc nějaké optimističtější sdělení...?

Lucifer
2
Lucifer 30.03.2012, 00:29:28
[1] Vše bude jednou dokonáno ]Mrkající

Axina
1
Axina 30.03.2012, 00:23:00
Dobře udělaný výběr z místní rubriky Pel-mel by vydal na knihu. Možná i na několik knih. Stejně tak bys mohl, Lucifere, vydat své básně. Také by vydaly na několik sbírek (na webu je jich jen zlomek). Jen se obávám, že bys musel při té příležitosti odhalit svoji identitu Usmívající se

«     1     »