Gian Lorenzo Bernini

rubrika: Pel-mel


Na úvod exkurze do Itálie (viz Proměna) jsem si z knížky Simona Coxe vybral minikapitolu, která se zaobírá Gian Lorenzo Berninim, který v románu Andělé a démoni představuje velmi důležitou historickou postavu. Gian Lorenzo Bernini (též Giovanni Lorenzo nebo Gianlorenzo) byl vynikajícím sochařem, malířem a architektem, jemuž Řím děkuje za mnohé z vrcholných uměleckých pokladů. Bernini je také autorem pamětihodností, mezi nimiž Robert Langdon s Vittorií Vetrovou putuje městem, pátraje po zmizelých kardinálech.

Lucifer


gian_lorenzo_bernini.jpgGian Lorenzo Bernini se narodil v Neapoli v roce 1598 jako syn ceněného sochaře Pietra Berniniho, který se v roce 1606 spolu se svým nadaným synem přestěhoval do Říma. Tam společně pracovali na výzdobě Svatopavelské kaple v chrámu Santa Maria Maggiore a ve Villa Borghese. Kardinál Scipione Borghese, příznivec Rubensův, se stal rovněž významným ochráncem mladého Berniniho, a jako synovec papeže Pavla V. mu zprostředkoval přístup k papežské přízni. Tou dobou pracoval Bernini na sochách klasických postav - Aenea, Anchida, Pluta a Proserpiny - a jeho výtvory svědčily o virtuosní technice a pochopení pro umění starověku. Restauroval sbírku antických soch kardinála Borghese a později se vyjádřil, že v mládí pro něho byla antická díla úplným "zjevením". Když papež Pavel V. zemřel, Bernini navrhl pro zesnulého náhrobek, který se stal jedním z prvních dokladů toho, jak se v umělci sochařské nadání prolínalo s architektonickým.

Za krátkého pontifikátu Řehoře XV. byl Bernini za své zásluhy jmenován rytířem (cavaliere) a stal se členem Akademie sv. Lukáše (Accademia di San Luca); portréty jej zobrazují v šatě ozdobeném křížem a s rytířským mečem po boku. Berniniho budoucnost však byla definitivně zajištěna teprve v době, kdy se Maffeo Barberini stal papežem Urbanem VIII. Barberiny byl proslulý jako podporovatel básníků, a sám také řecké a latinské verše skládal; některá vydání jeho básní Rubens a Bernini ilustrovali. Nově zvolený papež prý během audience Berninimu řekl: "Máte veliké štěstí, že se papežem stal Maffeo Barberini, ale mnohem větší štěstí máme my, že rytíř Bernini žije za našeho pontifikátu." Při takové podpoře se ani nelze divit, že se Berniniho matka jednou zmínila, že se její syn "chová bezmála, jako by mu patřil svět".

Zakázky se Berninimu hrnuly jedna za druhou a umělec rozšířil paletu svých aktivit, takže nyní vedle sochařství zahrnovaly i malířství, architekturu, jevištní výpravu a dramatická díla. V Římě přestavěl kostel sv. Bibiany a dokončil stavbu Palazzo Barberini, honosné budovy v novém, barokním slohu. Jedním z nejvýznamnějších Berniniho výtvorů je bronzový baldachýn ve Svatopetrském chrámu, který byl právě přestavován. Monumentální architektonické dílo vznikalo v letech 1624-1633, ční do výše 27 metrů a bylo odlito z 927 tun kovu sebraného ze střechy Panteonu. Bernini též navrhl čtyři pilíře podporující kupoli, cattedru s papežským trůnem a nakonec i hrobku papeže Urbana VIII. a Alexandra VII., posledního z Berniniho příznivců. Venku na Svatopetrském náměstí Bernini navrhl kolonádu s 284 sloupy a 140 sochami světců. Kolem obelisku uprostřed náměstí jsou umístěné oválné mramorové bloky označující hlavní směry větrné růžice. Jeden z nich - West Ponente (Západní vítr) - představuje v románu Andělé a démoni vzduch jako jeden ze čtyř živlů; naznačuje to i jiný název plastiky: Respiro di Dio čili "Boží dech"

V jedné věci na stavbě Svatopetrského chrámu byl však Bernini méně úspěšný. Nad průčelím totiž začal stavět zvonice, jejichž váha způsobila, že budova začala praskat, takže v roce 1646 musely být zase odbourány, což na čas pošramotilo jeho pověst. Přerušení papežských zakázek mu však umožnilo pracovat na kapli Cornarů v chrámu Santa Maria della Vittoria, jejíž součástí je i sousoší Vidění sv. Terezie. Anděl na něm drží v ruce šíp, jehož zlatý hrot svým zábleskem Robertu Langdonovi naznačí, kde se nachází místo příští vraždy. Berniniho Říční fontána na Piazza Navona představuje v Andělech a démonech vodu jako poslední ze čtyř živlů, po jejichž umístění v Římě Langdon pátrá. Fontánu velmi obdivoval papež Inocenc X., a dílo Berninimu zajistilo trvalý přísun zakázek.

Bez ohledu na změny na papežském stolci Berniniho úloha jakožto zakladatele barokního umění a hlavního architekta Svatopetrského chrámu zůstávala neotřesitelná. Téhož dne, kdy se nový papež Alexandr VII. ujal úřadu, povolal k sobě Berniniho, aby s ním dojednal plán na dokončení Svatopetrské baziliky. Vyžádal si od něho také sochařskou výzdobu do rodinné kaple svého rodu (rodiny Chigiů; papež se původně jmenoval Fabio Chigi). Kaple Chigiů v kostele Santa Maria del Popolo již obsahovala několik Raffaelových obrazů, k nimž Bernini přidal vlastní sochy včetně jednoho anděla a sochy svatozákonního proroka Habakuka (předpověděl záhubu Judejských). V kapli je také poklop, pod nímž se skrývá hromadné rodové pohřebiště-kostnice, o němž se v románu hovoří jako o "ďáblové díře". V knize se tam nachází první ze čtyř živlů - země - a také tělo prvního zavražděného kardinála.

Po opakovaných pozváních odcestoval Bernini v roce 1665 do Paříže, kde pro Ludvíka XIV. vytesal bustu, která se stala vzorem heroizujících královských portrétů. Jako proslulému umělci se Berninimu dostalo ve Francii skvělého přijetí; spisovatel Paul Fréart de Chantelou si vedl deník, v němž zapisoval průběh Berniniho návštěvy. Bernini prý připouštěl, že "věnuje svému dílu velkou péči, avšak musí existovat ještě i něco jiného, a naznačil, že je to Boží milost, jíž musí za vše děkovat". Tato zpráva Berniniho současníka protiřečí jakékoli představě o Berninim coby o nepříteli církve či dokonce o členu podvratné organizace, jako byli ilumináti. Bernini také předložil vlastní návrh na přestavbu Louvru, po jeho odjezdu z Francie však návrh přijat nebyl, možná pod vlivem žárlivých francouzských architektů. Po šestiměsíční nepřítomnosti a přerušení práce na projektech již rozpracovaných, které nazýval svými "dětmi", se Bernini vrátil do Říma. K jeho pozdějším dílům patří sochy andělů na Andělském mostě (v Andělech a démonech vedly Langdona při pronásledování Hassassina) a kaple Altieriů v kostele San Francesco a Ripa v Římě.

Finanční potíže donutily papeže Klementa X. k omezení výdajů, a počátkem 17. století uveřejnil městský úřad v Římě prohlášení proti "rytíři Berninimu, který v tak svízelných časech podněcuje papeže ke zbytečným výdajům". Doporučuje se mu, aby si příště "vydělával na živobytí sochařením", takže od této chvíle Bernini přestal dostávat zakázky na architektonické práce.

Když v roce 1680 jako jedenaosmdesátiletý zemřel, měl za sebou léta služby pro osm papežů a Římu po sobě zanechával množství neskvělejších uměleckých pamětihodností. Sám je naproti tomu pohřben skromně: leží v rodinné hrobce v římském chrámě Santa Maria Maggiore, kde se nachází několik jeho raných výtvorů.

Objevují se ovšem četné dohady - lze se s nimi setkat zejména na internetu - o Berniniho spojení s některými tajnými spolky včetně iluminátů. Ukázalo se však, že pro spekulace tohoto druhu není možné najít sebemenší historický nebo moderní podklad. Přitom oválným tvarem Svatopetrského náměstí Bernini zřejmě naznačil svůj souhlas s Koperníkovým heliocentrickým pojetím sluneční soustavy, které bylo v rozporu s tehdejším církevním učením. Přestože se zdá nesporné, že Bernini jako člověk nakloněný stejně umění jako vědě byl skutečně "iluminát" čili v pravém smyslu tohoto slova "osvícený", jeho zaujetí pro rozvoj vědy jistě nesahalo tak daleko, aby v Římě zřizoval nějakou "Cestu osvícení" pro domnělé iluminátské zasvěcence.

Bernini se velice zajímal o symboliku egyptských obelisků; jeden například umístil na Svatopetrském náměstí. Při pohledu od baziliky směřuje osa náměstí k východu, vycházejícímu slunci, což symbolizuje Kristovo vzkříšení.

Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_