Nedokončená

rubrika: Poetický koutek


V předchozím příspěvku do Poetického koutku, který vyšel v pondělí, jsem naznačil, že den předtím, v neděli, jsem pocítil nutkání tento z řetězu utržený červenec zklidnit něčím poetickým. Naznačil jsem, že se mi náhle vybavilo 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida od Vítězslava Nezvala. Podstatu toho náhlého vybavení jsem pak odhalil až ve svém komentáři. Prvotní nutkání totiž směřovalo k Oldřichu Mikuláškovi a jeho Trůnní řeči Agogha krále, lítosti krále a smutku. Dnes však nepřicházím s Agoghem, ale s jedním Mikuláškovým nekrologem jménem Nedokončená. Proč? Vysvětlím.

 

Lucifer


Jak jsem napsal v tom komentáři, prvotní nutkání nebylo naplněno, jelikož mi ty verše po mnoha letech skoro nic neříkaly – nerezonovaly s mým aktuálním stavem toužícím po jisté formě poetičnosti. Včera jsem do té knížky znovu nahlédl a král Agogh mě přece jenom začal opět oslovovat. Jeho trůnní řeč je příliš dlouhá, jsou v ní velmi citlivé podněty, vize, asociace, metafory atd., ale tu a tam ta přílišná výřečnost tak trochu škobrtá, takže jsem dospěl k závěru, že s tím vás oblažovat nebudu. V dávných dobách mě ta báseň velmi zaujala, inspirovala a nabila zvláštní energií. Ani dnes ji nezavrhuji, ale dnes už přece jenom není včera.

 

Jenže pak pojednou přišel ten pravý nutkavý podnět. Narazil jsem na Mikuláškovy Nekrology a do oka mi zcela automaticky padla Nedokončená. Je to děsivě krásná báseň a do oka mi padla zřejmě proto, že den předtím jsem po několika předchozích pozdně nočních pokusech konečně dospěl až ke konci filmu Fontána od Darrena Aronofského. O čem ten film je, se můžete dočíst v oficiálním textu distributora, jenž naleznete v odkazu uloženém pod předchozím názvem filmu.

 

Film Fontána mě dostal tak strašným způsobem, že právě proto jsem jeho sledování dokončil až na několikerý pokus. Smrtelně nemocná žena Izzi řekla krátce před svým skonem svému muži Tommymu, jenž právě v zájmu její nemoci (rakovina) jako vědec úpěnlivě pracoval na nalezení léku nejen proti tomu, aby dopsal poslední kapitolu knížky, kterou rozepsala. Tommy nevěděl jak, ale ona mu řekla, že to dokáže. Že dokáže to podstatné, co jejich životy spojovalo, dokončit…

 

 

Nedokončená

 

Oldřich Mikulášek

 

Tu truchlivou píseň nedokončím.

Ta píseň nikdy neskončí se.

Tu píseň ani nezačínám

v tom pozdním čase popůlnočním. –

Vkrádá se k nám však, i když spíce

máme své duše na petlice…

Od nepaměti v krvi zní nám.

 

A nic ji nevyplaví z krve –

pláč ani nářek, slzy žádné,

jen samá krev – až ztuhne s námi

pro radost oné holobrvé,

co mlčením a strachem vládne,

úzkostí, hrůzou, děsem, tmami.

 

A bude ticho nad vodami.

A bude ticho pod horami.

Polehne ticho dolinami.

Zalkne se ticho bažinami,

samota všemi pustotami,

však – sama vždy – jen dosamí,

chřtán s chřtánem v chřtánu všemi chřtány

zalkne se chřtánem požíraný

sám kamsi za chřtán do zachřtání

nekončícího umírání…

 

---

 

A kdo bude plakat?

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
10
Lucifer * 18.07.2014, 20:23:26
Jak vypadá duchovně narušený stav?

To se nedá popsat. Křičící

Stella
9
Stella 18.07.2014, 20:21:58
Já jsem PAF.
Astro, jak to, že se nám v této podobě tajíš? To je od Tebe přímo bestiální!! Prosím šéfredaktora, aby požádal básnířku o celý text.

Krásně jste se oba rozezpívali. I s těmi staršími kolegy, kteří vám básničky půjčili.

Stella nikoho neoblaží, protože napsala lehce pubertální povídání o tom, co -no, zítra.
Ale díky, Lucifere, za uvedení.
Jak vypadá duchovně narušený stav?

Lucifer
8
Lucifer * 18.07.2014, 19:03:37
Tak dobře. Vzhledem k mému momentálně duchovně narušenému stavu předávám víkend již podruhé za sebou Stelle, která vás oblaží roztomilou úvahou na jisté téma, jež vám neprozradím. Prozradím vám pouze to, že jsem ji zakončil (ne Stellu, ale její úvahu) ještě roztomilejší písničkou, kterou vám, ani Stelle, neprozradím. Úžasný

Astra
7
Astra 18.07.2014, 19:03:32
Vlezte si ke mně do postele, hvězdy,
jste jiskřivá noc.
A líp vám nebe neustele.
Vím, je vás moc,
netlačte se tolik,
chci jednu pod hlavu a druhou snad na přikrytí -
a ty, které zbývají,
ať svítí....

S vyplazeným jazykem Já - začátek rozsáhlé Balady o ženách Smějící se Ahoj

Astra
6
Astra 18.07.2014, 18:59:54
Jestliže luna, ta chladná poutnice,
má ještě tolik sil, že může vyvábit
své náměsíčné spáče do oken,
kde potácejí se jen bez vůle,

proč by tu sílu míti nemohla
i lidská láska, která vychází
jak menší slunce našich životů?

Jaroslav Seifert

Lucifer
5
Lucifer * 18.07.2014, 18:03:44
Ještě tady mám jednu Mikuláškovu báseň ze sbírky Meandry:

Samovznícení

Ticho jako po chorálu o mši
spí o polednách v tůni.
A jak své boky ryby obrací
ke slunci, k té skvoucí monstranci,
rozezní se zlatě i stín olší…
A všechno u sebe je:
růže u růže v své vůni,
nebesa v své blankytnosti,
kamej matná u kameje,
třpytem vysílená v lesku,
žal v slze, slza na výsluní,
briliant hoře v suchém třesku,
poušť každým zrnkem písku v poušti,
blesk ve své sečné dráze blesku,
když mračnům hustým žilou pouští
a dech můj zprahlý v dechu tvém
v své horké nenasycenosti
být s dechem tvým v tom jediném
jak tento každý verš v své básni
a báseň v jediném zas gestu,
když ve mně zapomene se
a zasní
jak v lese strom, strom ve svém lese
a jenom les, les nepohne se,
na chvilku všemi stromy šťastný
v svém nevymytitelném stesku.

Stella
4
Stella 18.07.2014, 15:13:33
Samé ochlazující verše. Kdysi jsem dostala dopis s Mikuláškovou básní. Byly v ní verše: Bože, jak jste krásná/ A vy mi říkáte, proč jste takový...

A něco o kašně a měsíci. Hodně se mi ta báseň líbila, a nikde jsem ji nenašla.

Astra
3
Astra 18.07.2014, 11:59:48
Hledala jsem, nenašla jsem! Optimismus. Takže..
Oldřich Mikulášek: Drama

V pokoji, kam odešli ti dva,
je slyšet kvésti bez,
který tak zakrývá své trapné rozpaky,
je slyšet hodinky -
příjemné šílenství muří nohy vteřin
v posledním tažení -
a vzduch je rychlen
v tichém chvatu těl,
v hroužení neustálém,
ve zhášení víček,
a v drobném, krutém tamburášení
krve hnané k utonutí v ničem.

A potom pokoj,
kam odešli ti dva,
se zakymácel zpit,

Jak vím, co nesmrtelnosti je v tom
- třebas i v zoufalství -
na chvilku aspoň strašně být!

Já vím, co je to pára,
která píská,
vříc v bílé hřívě,
blesk, žluté oko lví,
i spár,
mrak mrakem drásaný,
až jako kočky hřbet
zasrší jiskrami -
ó bože, hromů tři sta
do tebe,
když není proč se chvět,
když kotle dovřely
a naše duše, které přešel var,
jsou zase k snědku, jako byly dříve,
tak trochu kližka,
drazí zemřelí,
tak trochu kližka...



Astra
2
Astra 18.07.2014, 11:20:20
Tyto a podobné verše já číst nemůžu!!!! Zkusím najít někde optimismus...


Stella
1
Stella 18.07.2014, 09:16:12
Lucifere, je to krásná báseň. Ale čiší z ní studená hloubka. Utěšení žádné. Jen z ní je slyšet to lepší z Moravy. Ale je opravdu velmi smutná.

Recitovat poslední čtyřverší bych nechtěla.

«     1     »