(Unborn)
Lucifer
Narodil jsem se nejméně dvakrát. Podruhé se tak stalo již téměř před pěti lety v nemocnici na Vinohradech. Ve skutečnosti to ale muselo být vícekrát, alespoň někdy mám takový pocit. Jindy mě však přepadá pocit, že jsem se ještě vůbec nenarodil. Že mě to stále ještě čeká.
Pořád ještě spočívám v lůně své Matky, všude kolem naprostá tma… Tma tmoucí, ale láskyplné teplo a bezpečí… Pořád ještě nenacházím sílu, odhodlání, potřebu… prodrat se ke světlu, abych se mohl konečně narodit. Ten zvláštní pocit mi říká, že vše, co jsem dosud prožil, jsou pouze holografické obrazy a filmy toho, co mě tam venku, po narození, čeká, promítané do mé mysli, do mysli nenarozeného.
Víc vám k tomu neřeknu, a rovněž ani to, proč jsem do podtitulku vetknul anglicky znějící slovo Unborn. Nemusíte vědět všechno. Někdy mám totiž ještě jiný pocit: že nevím vůbec nic. Ale jenom na chvilku. Pocit, že vím všechno, jsem však ještě nikdy neměl, což je bezpochyby dobře. A proto ani vám tu cestu k vědění všeho neulehčím. Natožpak právě proto, že jsem stále ještě nenarozený.
Nenarozený
Jiří Orten
Pod krajem zurčení, pod vodou, kde je doma
se šijí skloněnou, kde šije a kde tká,
kde často počítá, co nebude a co má,
vlhkem a zimnicí se dívá na kvítka.
Protéká dálkami, spí a pak nespí zase,
snad se mu cosi zdá, v neklidu procitne
a sáhne po světle hvězdy, jež usmívá se
za noci nezřené, za noci blankytné.
Jak sladce povívá nekonečnými lány!
V těch hájích milostných, milencům na dosah
široce otevřen jak dopis rozepsaný,
kde slovo miluji rozhoupá misky vah,
jak sladce choulí se do sebe, do klubíčka!
Čeká (a neví to), kdo že jej rozmotá,
kdo že jej vyruší a dá mu lehká víčka
na chvíli kratičkou, na chvíli života.
A potom bude žít a potom umře zase
a vpředu, daleko, po druhé procitne
a sáhne po světle matky, jež usmívá se
za lásky nezřené, za lásky blankytné.
… někde v bleděmodrém oparu
má malá víla
usmívá se
a já se prodírám ke světlu
Přicházím…
29.03.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2