Morgenstern (Jitřní hvězda)

rubrika: Poetický koutek


V neděli bylo tak krásné počasí, že jsem se rozhodl k potulce Českým krasem, o níž jsem již předem zasněně přemýšlel. A stejně tak jsem zde nastínil, že pokud se k tomu přes veškerou mnou otřásající lenivost skutečně odhodlám, předložím potulnou zprávu. Ano! Odhodlal jsem se. Ne! Zatím nic předkládat nebudu. Musí to ve mně dozrát. A pokud nedozraje, tak… Nic! Den poté však ve mně zcela nečekaně (anebo v důsledku jakési surrealistické či dadaistické příchutě potulky čekaně?) vykrystalizoval Christian Morgenstern (ne poprvé, viz Skřítkové či Letní (kontra)punkce– a jeho poněkud „švihlé“ básně. Morgenstern znamená v němčině Jitřenka, Světlonoš, a tím pádem i Lucifer. Jak úžasně se ty dvě rovnoběžky náhle sešly. Potřebovaly k tomu jen tyčkový plot bez mezer a půlnoční myš.

Morgenstern je považován za zakladatele takzvané „nesmyslné poezie“. Ona je ve skutečnosti smyslná – tedy ta pravá, ne její mechanické napodobeniny – jen je třeba její smyslnost hledat někde úplně jinde než u „smyslné poezie“. Ne každý je toho schopen. Jen opravdoví „šílenci“.

Na konci čtyř kousků z Morgensternova poetického repertoáru si můžete vychutnat jeho samotný zjev. Šílenost v jeho očích je nepřehlédnutelná – stejně jako i (její) nesmírně ukotvená soustředěnost.

 

Lucifer


Dvě rovnoběžky

 

Dvě přímky, společnice,

šly v nekonečný bod.

Duše rovné jak svíce

a prvotřídní rod.

 

Rozdělit nechtěly se

k blažené smrti až:

Tím obě pyšnily se,

toť opora i stráž!

 

Když putovaly celých

světelných deset let,

přestal pár osamělý

pozemsky vnímat svět.

 

Veta je po potuše,

zda rovnoběžky jsou.

Pluly jen jak dvě duše

zářivou samotou.

 

Věčná zář se v ně vlila,

sešly se, zmizely –

Věčnost je pohltila

jako dva anděly.

 

 

Tyčkový plot

 

Byl jeden plot, stál opuštěn,

skrz tyčky bylo vidět ven.

Architekt, který odhad měl,

když v podvečer tu osaměl,

mezery tyčkám vzal a šel

a velký dům z nich vystavěl.

 

Plot přitom stál jak hloupý strýc,

kolem tyček už neměl nic.

Prázdným vzhledem se sprostý zdál.

Proto jej senát zrušit dal.

Architekt tomu bylo hej,

plách v Es Es Er či Jú Es Ej.

 

 

Ne!

 

Bouře vzdych?

Červa smích?

Víří

výři

na věžích?

 

Ne!

 

Je to jen od oprátky

vratký

konec, který vzlyká,

jak když v cval

štvaná v dál

herka, kterou žáha pálí,

po nejbližší studni syká

(jež je možná ještě v dáli).

 

 

Půlnoční myš

 

Když k půlnoci dům nebes jest

bez měsíce i beze hvězd,

dvanáctkrát běží jím v svou skrýš

půlnoční myš.

 

Píská si malou tlamičkou –

ve snách pekelné herky řvou…

Svůj úkol však tím spíš

půlnoční myš.

 

Její pán, velký bílý duch,

právě té noci změnil vzduch.

Je mu hej! Dům střeží, jak víš,

půlnoční myš.

 


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

h
3
h * 08.04.2016, 22:29:40
Jelikož mám zase matematickofyzikální nálady, jen podotýkám, že mimo mimoběžek je na světě rovnoběžné všechno. Myslím to tak, že mezi kružnicemi a rovnoběžnými přímkami není kvalitativní rozdíl a jedno jsou. Číslo jedna představuje právě třída všech rovnoběžek (kterých jesti poněkud mnoho - víc, než obyčejní smrtelníci berou sobě do makovice).
Na výrazivo typu "dvě rovnoběžky se někde střetly, v nějakém bodě" jsem poněkud alergický od 13 let. Matematici nejsou železničáři a trampové, kteří stírají rosu na kolejích a myslí si, hledíce do dáli, že svět je jako ty koleje.

Haaross
2
Haaross 06.04.2016, 13:32:38
Dvě rovnoběžky - docela matematická básnička Usmívající se

Lucifer
1
Lucifer * 05.04.2016, 00:32:13
Cream - White Room

https://www.youtube.com/watch?v=pkae0-TgrRU

«     1     »