Neviditelný čert

(Snad slzy?)

Lucifer

Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

Když usínám

S tichoučkou písní

na rtech

o které ani nevím

kde se zde vzala

s tou snůškou

letmých melodií

smíšených

ze zbytků

vzpomínek

bláhových

poslíků ticha

já

když spokojena jsem

usínám

Ta neodbytná

krásná

tesklivá

i rozjásaná

plazí se jako

stružka dýmu

z úst

blahým úsměvem

roztažených

vzpomínkami

na lásky

na střípky štěstí

shrábnuté

do futrálku

fantazií

které se probouzejí

až když já usínám…

Ranní strach

I velkoměsto může být jak kostel liduprázdný.

Když úsvit se mi krčí za oknem

a jen křik ptáků mezi dvory zazní,

tu ptám se často, kterak na tom jsem

s mým zbědovaným lidským já.

A kolikrát se mi tak zdá,

že začínám se bát, tak jako dítě zas,

co mámu volá, když ho děsí tma

a věci mají najednou zlou tvář a cizí hlas.

Neboť za každou chladnou, tvrdou zdí,

která mě dělí od nebes a země,

žije si někdo cizí, neznámý,

jenž nemá zdání, co se děje ve mně,

někdo, jenž hlavu pootočí stěží,

když vedle něj můj život běží.

Znovu v Praze

To město stále vyráží mi dech.

Ne pro pohlednicové siluety chrámů,

ne pro místa, kde z autokarů v zástupech

se hrnou turisté. Ne, já si vybírám

tiché uličky křivolaké, kde obvykle zabloudím,

ač jejich omítka někdy opadává,

ač rány na zdech mokvají jak při sněti,

ač zlato z erbů omšelo. Přesto mi město dává

pocit štěstí, když se dívám

na slunce, jež se vlní po hřebenech střech,

omývá ornamenty štukatur a splývá

z vlnovek štítů barokních, na nichž si drzí holubi

pyšně vykračují po žlabech.

Co se mi teď dere do očí? Snad slzy?

19.05.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3