Romance bez potlesku

rubrika: Poetický koutek


Upadl jsem do neskonale hlubokého romanticky depresivního stavu paranormálního sentimentu a netuším kudy, jak a proč se z jeho dna, jež klesá stále toporněji a bezpříkladně níže a níže, vytáhnout alespoň do suterénu, pak bych už na vrchol mrakodrapu vyběhl i bez tkaniček u botiček. Možná mi pomůže bláznivá holka, která se točí do klubíčka na mramorovém podkladě pusté pusty, anebo to zkusím ústy přivařenými měděnými dráty k čertí díře. A když mi nepomůže, jak jistě může, když v noci skládá verše z valníku na konci cestovní růže, vytočím levým ukazováčkem na pravé dlani číslo první pomoci, abych ty na druhém konci měděného drátu ubezpečil, že už mi není pomoci, jelikož…

 

Lucifer


Romance

(Blues pro bláznivou holku)

 

Václav Hrabě

 

 Zelená zářivkami

vybledlá noční obloha

Kymácí se jako opilý kazatel

A hvězdy

i na tu dálku jsou cítit

okurkovým lákem

 

Krasavec bílý měsíc

si strčil dva prsty do krku

Takový fešák A zvrací!

Úsměvy rady do života vyčichlé

pivo

smutek špiritus a saze z řas

 

Až skončí dotáhnu ho do postele

Vždyť celé noci nespí

A potom přijde

můj zlatý hřeb programu

žongluji s láhvemi

V každé z nich trochu vody písku a slepeného peří

a v jedné ještě srdcová dáma

napůl rozmočená

 

Musím to dělat rychle

aby se to aspoň trochu podobalo

ohňostroji

závrati z milování

bílému úsměvu klaunů

něžným piruetám kormoránů a divokých hus

blýskavému a vratkému kruhu

života

 

Musím to dělat tak rychle

aby to nešlo napodobit

Aby slušný oholený pán z první řady nemohl vstát

poklepat mi otcovsky na rameno

a říci: „Příteli omlouváme vaši ztřeštěnost

ale víme že to všechno je jen namáhavá práce

dovedných rukou

Tak příteli nač potom ty iluze nač ty iluze?“

 

Musím to dělat tak rychle aby nikdo nepoznal

jak se mi třesou ruce

a s opatrností tak velkou

jako je velký můj strach

že by se tyto jinak obyčejné láhve

letící vzduchem v touze napodobit

lásku ohňostroje lidi a ptáky

mohly rozbít

Jen tak

Vinou roztřesených rukou

a zemské gravitace

 

Končím bez potlesku

ráno mne uvidíte

jak krmím racky nad řekou svým povídáním

a plivaje na oblohu dělám obláčky

neboť božský měsíc

má kocovinu

a je potřeba aby to někdo udělal

než pojedou lidé do práce

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
10
Stella 25.08.2016, 21:58:39
No ano, zase řádí! Synchronicita.
(A po delší době hodně nehod na železnici.)


Stella
8
Stella 24.08.2016, 19:37:22
4 - tu desku mám s Krylovým podpisem odtenkrát.
G, máš pěkný vzpomínky,zajímavé detaily.

Lucifer
7
Lucifer * 24.08.2016, 17:03:07
Ospalé něžnosti
(Blues pro bláznivou holku)

Václav Hrabě

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

Lucifer
6
Lucifer * 24.08.2016, 16:54:34
Variace na renesanční téma (vinyl Supraphon)
Hudba: Vladimír Mišík
Text: Václav Hrabě

https://www.youtube.com/watch?v=hRXhCdlsorU


4
G (neregistrovaný) 24.08.2016, 12:36:46
Fňuk.
Tak mi to nedalo, juknul jsem na tetku wiki, a ejhle...
Mi to jako tomu náctiletíkovi přišlo v tej vitríně coby zlato, a von to jen bronc.
Tokio 64 né 20.
A poté jsem juk též na tetce na toho spolustolovníka a zas ejhle...
Bylo to ochlup dřívávjejc, už v půlce 65.
Vzpomínám jen na ten sníh na střechách a jakousi děsně pikantní směs, až se mi huba od palu křivila...
Rok sem rok tam, nám už je to stejně jedno, když jsme od následujíciho jara pod drnem, že, Václave...
Bylo to nejspíš mé první setkání s opravdovým hipákem, a možná i setkání osudové pro další život, nevím jistě, ale nějaká jiskra tam asi musela přeskočit...
Tož tak, agentůra na uvádění faktů na pravou míru zas v akci, a dík za realizaci antiparkinsna přecedo, možná teď bude muset inspektor kluskej zasahovat častěji, ale mír se fakt zatím snažím udržet...

https://youtube.com/watch?v=7szXmyqA9Y4

GA

3
G (neregistrovaný) 24.08.2016, 11:30:36
Stařeckej třes-sry.
P.S. Až teď se mi vysvítil ten Myšík, takže vidno, jak vidím. Nevrm. Nebyl to jen Vlado...

2
G (neregistrovaný) 24.08.2016, 11:26:28
Jen perlička k autorovi, nikoliv k tomuto dílu.
S tímto povedeným poetou to nějaký čas táhla, po rozvodu s bývalým vyšehradským zlatým olympionikem v osmiveslicích, má nuselská sestřenka, a já měl tu čest, coby náctiletý, se s ním, u ní doma, krátce, na konci 60', setkat u prostřeného stolu.
Dobrej borec...
Jeho poezie je i zhudebněna, hledejte šmudl/i/y...
A to dost známňe...
Jenže to moc nevědno...
Do teť, ale je mi to jedno...
Setkali se stiskem stehen,
rozešli stiskem rukou...
GHN

1
G (neregistrovaný) 24.08.2016, 11:26:27
Jen perlička k autorovi, nikoliv k tomuto dílu.
S tímto povedeným poetou to nějaký čas táhla, po rozvodu s bývalým vyšehradským zlatým olympionikem v osmiveslicích, má nuselská sestřenka, a já měl tu čest, coby náctiletý, se s ním, u ní doma, krátce, na konci 60', setkat u prostřeného stolu.
Dobrej borec...
Jeho poezie je i zhudebněna, hledejte šmudl/i/y...
A to dost známňe...
Jenže to moc nevědno...
Do teť, ale je mi to jedno...
Setkali se stiskem stehen,
rozešli stiskem rukou...
GHN

«     1     »