Jako někdy o slavnostech

rubrika: Poetický koutek


Domnívám se, že v těchto vedrech není možné nic než básnit. Nejlépe v ledovém bazénu, ale kdo ho má. Upřímně se přiznám, že nemám bazén, natožpak ledový a nemám ani jakýkoli momentální sklon k básnění, jelikož moje neurony se smaží na pekáči. Takže přenechám slovo někomu jinému. Někomu, kdo své básně smažil, když jeho neurony prskaly jako škvarky v ledničce. Přenechávám slovo nejen tomu básníkovi, jemuž se klaním až úplně hluboko do země, ale i Stelle, která po prvním výběru „V sadě mezi jabloněmi“ připravila s razantním ženským předstihem i tento druhý, slavnostní.
(Perex sepsal bez vědomí autorky tohoto poetického příspěvku, jakož i bez vědomí autora básní Ivana Wernische Lucifer v letním bezvědomí.)
 
Stella

Ivan Wernisch

 

Nechval dne před večerem

 

Odpoledne, kolem páté,

začali se všichni sbíhat

na náměstí Vrchlického,

kde hoří dům č. p. 7,

hoří celé první patro,

ale požár zachvacuje

koloniál pod podloubím.

Je třeba vynášet zboží!

Muži odkládají saka,

vyvalují z krámu bečky,

vynášejí pytle mouky,

pytle krup a pytle čočky,

vynášejí těžké bedny,

židle, stůl a almaru.

Kdekdo volá: Kde je Klimša?!

Za chvíli to na náměstí

vypadá jak na výstavě,

jako dobročinný bazar.

Konečně je tady Klimša,

nemůže však najít klíče

od požární zbrojnice.

Je třeba vyrazit dveře!

Zbrojnice je otevřena,

stříkačka však uvnitř není,

protože ji Klimša půjčil

ku stříkání zeleniny.

Pohoršený dav se tedy

vrhá na opilce Klimšu,

ten však skočil do zahrady

a zahradou skočil k lesu.

Pendlovky opřené o strom

ukazují 9 hodin,

č. p. 7 dohořívá,

ve městě je hluk a záře,

jako někdy o slavnostech.

 

(Z básní Václava Rozehnala)

 

Vedřiny

 

Nikde nikdo nikde nikdo jen velkopopovický

Kozel kráčí podél zdi.

Teď vyšel kdosi zpoza rohu. Taky jen nikdo.

Jako já.

Otevřely se domovní dveře zavřely se nikdo

nevstoupil ani nevyšel.

Nikde nikdo. Jen velkopopovický Kozel kráčí

podél zdi.

O trafiku se lámou stíny

kolemjdoucích stínů. Je něco po páté.

Den u konce. Ještě je něco na dně sklenice.

Podél zdi kráčí kozel.

 

…..............................

 

Já už jsem ti jednou řikal,

řikal jsem ti už mě neser!

Matička popadla valchu,

praštila mě s ní přes hlavu:

stará kopla do kolíbky,

kolíbka se rozsypala.

Dyš to viděl muj synáček,

šáhnul pod skříň pro sekeru.

Dyby tu sekeru uzved,

byl by mámě přesek hnátu.

Má stará se rozeřvala,

že to probudilo dědka,

dědek vylít, začal všecky

mlátit prknem vod postele.

Matička se rozbrečela:

že se nestydíš, ty prase,

běhat tady bez kalhot!

 

 

Poučení o perspektivě

 

Půjdu-li tam - - - anebo tam - - -

každým krokem povyrostu… záhy mi budou

ty nejvyšší stromy do pasu. Vida, pan

profesor kreslení měl pravdu, hoj!

Spatřím jakousi chaloupku a jen tak

z obří rozvernosti si na ni dřepnu.

   Křáp! Nikdo ani nekvikne. Půjdu dál,

třeba potkám někoho, s kým bude legrace.

A taky potkávám - - - pokaždé menšího –

vždycky naň pořádně zahřímám –

hoj! hoj! hoj!

      Zanedlouho však potkávám postavičky

tak malé, že nerozeznávám zděšení na jejich tváři.

Nejvyšší stromy do půli lýtek. Čáp

do rybníka! Překračuji ves. Ale až půjdu

zpátky! Hoj!

 Až půjdu zpátky - - -

     a jejda, pane profesore, vaše zákony

platí i na zpáteční cestě? - - - Obrátím

se a vidím za sebou rovinu - - - holou

pláň - - - maloučko zvlněnou...

hoj...

 

Tancovaly cibuličky

 

Tancovaly cibuličky

a papričky tancovaly

točily se dokolečka

tancovaly s fazolemi

ve velikananánském hrnci

Ach to byl překrásný večer!

Ohýnek mlaskal

mlsal šišky

mlaskal a chroupal polena

Měsíček na mě

koukal z výšky

ohříval jsem si kolena

 

…..............................

 

stále se nemohu zbavit pocitu

že kamsi kráčím

 

když mluvím s lidmi

mám nepříjemný dojem

že cosi říkám

 

cosi čemu bych měl nějak rozumět

Kdybych              kdybych

 

ale to nic

to přejde

 

Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989

 


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

4 A nakonec:
Zuzana (neregistrovaný) 28.07.2018, 21:11:05
https://www.youtube.com/watch?v=pnYfIos4CqY

3 nazareth
Zuzana (neregistrovaný) 28.07.2018, 20:16:46
maji dobré texty, předávám:

https://www.youtube.com/watch?v=3DknIT4yYaw

Expect No Mercy

Nazareth

If you're ready for the street
You want to mix it in some fight
Let me tell you somethin'
Now I don't want to get you uptight
But if you're in a corner
And you can't find no way out
Don't look around for no help
No, no there won't be any around

Expect no mercy, expect no mercy
Expect no mercy, expect no mercy

So you think you got a case
And you think you know the score
No you don't want to listen
You can't be told no more
But wait'll you get out there
You better do it right
'Cause the streets are lined with things that kill
And they're hidin' in the night

Expect no mercy, expect no mercy
Expect no mercy, expect no mercy
Expect no mercy, expect no mercy
Expect no mercy, expect no mercy

Feel that you can cut it
You think…

Stella
2
Stella 25.07.2018, 08:49:49
Jak se každý z nás mění a mění se náš pohled na kdeco, také Wernisch už nemá rád některé své básně z mladší doby.
Ale to nám může být jedno!

1
Tahiti (neregistrovaný) 25.07.2018, 06:33:30

O Wernischovi vím, ale nečetla jsem. Až teď hledím, jaká je to senzace. Velice uspokojivé téma v horku ! Výborný výběr. A připomenul mi Velkopopovického kozla. Napít se tohoto vychlazeného černého piva, otevírají se chlemstavé buňky těla a žádostivě se dožadují dalších loků!

PS Stroj mi nebere přihlášení na Astru, budu muset zůstat na Tahiti, kde tedy zvedám vychlazenou sklenici.
Tahiti tititi ty to budeš platiti (to se nevztahuje na čertovo prohlášení. Samozřejmě se přidám)..... S vyplazeným jazykem

«     1     »