Osobitý, hravý, u Čerta jako doma. Přivítejme první dny roku ještě jedním ohlédnutím za rokem minulým a neříkejme, že o žádné bilanční verše nejde! Tak myslíme, tak mluvíme, tak žijeme… Nebo se mi to jen zdá?
Mlýny mlely vítr,/ vítr mlely mlýny,/ mlýny vítr mlely,/ mlely mlýny vítr,/ mlely mlýny vítr,/ vítr mlýny mlely.// Mlýny mlýny mlely,/ mlely mlely vítr,/ Vítr vítr mlely,// mlýny mlýny vítr,/ vítr vítr mlýny,/ mlely mlely mlely.
Stella
Zpívání o hrnci
V den svatého Vincence, Inocence nebo snad Fulgence vypadl hrnec z kredence, válel se po kuchyni, kuchařkám překážel, nohy jim podrážel a koukal, co mají pod sukněmi,
nikdo ho neznal, mládence, sháněli o něm reference, ptali se vachmistra, ptali se tancmistra, ptali se sklepmistra i drnomistra, koho kde potkali, toho se zeptali, odpověď řádnou však nedostali,
a hrnec, ó zalkej, lyrníku, řádil jak liška v kurníku, namaloval si fousky, daremné tropil kousky, šmejdil jak užovka po rybníku, jen se někde jedlo, pilo, zpívalo se a tak dále, už se k tomu přikutálel, a jakmile se rozjařil, nebylo ženské, již by nezmařil:
i vyškubli mamá Alině z klobouku pero, zavřeli se na radnici, sedli si tam na zadnici, sedli a psali žádost o dobrou radu, a když ji docela sepsali, přemýšleli, kam by ji poslali, a někdo si vzpomněl, že má v Praze starou tetu, tak ten dal dopis vandrákovi, který šel zrovna tím směrem,
vandrák šel a šel, až do té Prahy však nedošel, sedí v šatlavě v Cerhovicích, zašívá si díry v nohavicích a skládá tuhletu veselou písničku, která je taky smutná trošičku,
neboť letošek celý zkažen byl, klasy daly málo zrna, ořechy vyschly a sýr zhovnivěl, kuřátka se poškaredila, poctivé dcery chodí s outěžkem, blíží se zima, noci se dlouží, lidé se bezduše po ulicích plouží, je v městě mnoho pláče a kvílení kvůlivá všelijakému zmýlení
(kostelnice se opila, velký randál ztropila, na náměstí se v neřádu válela, celá se blátem zkálela a zavřeli ji do chlíva, leč o tom už se nezpívá).
Á
Á, mladej pán se uráčil
a přišel nás navštívit
To se tedy podívejme
Tak my teď všeho necháme
a poslechneme si, co nám poví
Ale kdepak, co by se s náma bavil,
za to mu nestojíme,
že jo
Pocem!
Kdes byl!?
Já tě přerazím, spratku!
Byl deštivý a pěkný den
Byl deštivý a pěkný den,
dvě kaloše si vyšly ven,
kdejakou louži zbrouzdaly,
domů se vrátily ublácené a šťastné
a rozvalují se u dveří
Zpod kanape
zlým okem kouká bačkora
Tak nějak…
Zdroj: Wernisch, Ivan: Pernambuco, Druhé město – Martin Reiner, Brno 2018
04.01.2020, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10