Neviditelný čert

Přehrabával jsem se knihami, které nashromáždila Jiřina. Narazil jsem na výběr z básnických sbírek Lawrence Ferlinghettiho pod názvem „Čtu báseň která nekončí". Vyšlo to v roce1984 v Československém spisovateli v rámci Klubu přátel poezie. Dílo Lawrence Ferlinghettiho bývá často řazeno do beat generation. Není to tak úplně pravda. S některými členy tohoto volnomyšlenkářského „ubitého“ hnutí se znal, ale jeho tvorba směřovala poněkud jinam. Předkládám první báseň z této knihy, která pochází ze sbírky Obrazy zmizelého světa.

Lucifer

Přesně jak jsem to vždycky říkal

Přesně jak jsem to vždycky říkal

k lidem v létech nepřichází láska už tak snadno

poněvadž se hnali

po vyježděných kolejích příliš dlouho

a když pak přijde ta záludná výhybka

zmeškají poslední šanci

a zajedou na nesprávnou trať zatímco

veselý vagón s brzdařem v budce letí dál

a strojvůdce parní lokomotivy nic nedá

na tyhle nové elektrické píšťaly

a lidé v létech vjedou na zarezlou vedlejší kolej

která končí

v suché trávě

kde se válejí

rezavé plechovky drátěnky z postelí

staré žiletky a plesnivé matrace

a právě tam

kolej nadobro přestává

třebaže pražce ještě chvíli běží dál

a lidé v létech

si říkají

Aha

to asi bude to místo

kam jsme si měli jít lehnout

A tak si také lehnou

zatímco zářivý salónní vůz odplouvá kolem nich

po vysokém

náspu

s okny plnými modrého nebe a milenců

s kyticemi

dlouhé vlasy jim vlají

a všichni se smějí

a mávají a

šeptají si mezi sebou

a koukají ven a

dohadují se co je to za hřbitov tam

kde koleje

končí

22.11.2022, 14:30:53   Publikoval Luciferkomentářů: 0