Neviditelný čert

Vánočněnka nebyla nijak zvlášť hezká princezna, a navíc byla ještě velmi churavá.

Lucifer

Její churavost byla tak vážná, že ji v královské nemocnici, poblíž královského vinohradu, po celý rok udržovali v umělém spánku. Výjimkou byl pouze jediný den v roce, který se nazývá dnem Štědrým a odehrává se dvacátého čtvrtého prosince, což je prakticky už na sklonku roku.

Vánočněnka byla někdy po šesté hodině večerní tohoto dne probuzena, kolem její nemocniční postýlky se shromáždili nejrůznější členové královské rodiny, komoří, rádcové, pokladníci, generálové, biřicové a houfec vybraných poddaných. Vánočněnka jim vyprávěla, co všechno nejroztodivnějšího se jí zdálo v umělém spánku. Všichni se tvářili, že starostlivě poslouchají, ačkoli se v duchu modlili, aby už mohli zase na rok vypadnout, což se týkalo i jejího královského tatínka a královské matinky, kteří se už těšili na zítřejší hostinu u příležitosti prvního vánočního svátku.

Vánočněnka si však ničeho takového nevšímala, radostně klevetila a svým štědrovečerním hostům předkládala jeden svůj sen za druhým. Bylo jich mnoho a jeden úžasnější než druhý. Ve svých snech se toulala po nádherných a fantastických krajinách, potkávala velmi zajímavé a moudré lidi, hrála si s roztomilými zvířátky atd., zkrátka bylo toho fakt mnoho. Její posluchači velmi trpěli, ale snažili se, seč jim síly stačily, tvářit, jak je to neobyčejně zajímavé, jak ty krásné sny a příběhy s Vánočněnkou hluboce citově prožívají. Hodiny na nedaleké věži se zatím posouvaly krok sun krok, až dorazily k půlnoci a Vánočněnka byla opět uvržena do umělého spánku.

Její návštěvníci si oddechli, někteří si utřeli z čela pot, a všichni se v duchu tetelili blahem, že od toho nepříjemného okamžiku budou mít zase celý rok pokoj.

Jen Ježíšek se v nedalekém chlévě probudil a proplakal celý zbytek noci.

Milé děti, ať už jakéhokoli věku, pokud si myslíte, že pohádka skončila příliš smutně, pokusím se to napravit. Vraťme tedy hodiny na nedaleké věži zpět k půlnoci a zopakujme si to ještě jednou, ovšem za přítomnosti nedávno zaměstnaného královského šaška:

Když štědrovečerní návštěva Vánočněnky odešla a světla v jejím nemocničním pokojíčku byla ztlumena, do nemocnice se nenápadně vloudil královský šašek. Všechen přítomný nemocniční personál dokonale obalamutil, dorazil k postýlce Vánočněnky, odpojil všechny hadičky a šaškovským polibkem jí vdechl životodárnou sílu. Stačilo maličko a ve Vánočněnce se obnovila ta její, která v ní po mnoho let dřímala v umělém spánku. Vánočněnka se konečně a definitivně probudila. A spatřila šaška ...

Vánočněnka a šašek lehce propluli kolem stále obalamuceného nemocničního personálu a zamířili k nedalekému chlévu. Když spatřili plačícího Ježíška, šašek začal hrát na loutnu, kterou vyloudil čert ví odkud, a Vánočněnka začala zpívat Ježíškovi ukolébavku, přičemž do ní zakomponovala veršík od Kurta Vonneguta z knížky Jatka č. 5:

Hovada ve chlívě bučí,
probouzí malého spáče,
avšak božské jezulátko
ani málo nezapláče.

No a Ježíšek usnul, šašek znovu políbil Vánočněnku, řekl jí, že je princ z nedaleké galaxie, který se za šaška jenom převlékl, aby ji poznal, řekl jí, že je nesmírně krásná a ať s ním odletí někam úplně jinam, kde lidi nemusí ty nádherné sny prožívat v umělém spánku.

KONEC

24.12.2012, 00:00:26   Publikoval Luciferkomentářů: 23