Již několikrát jsem zde zabrousil za hranice oficiální vědy, někdy možná až na hranici pavědy. V předchozí sérii o UFO a mimozemšťanech jsem se k tomuto tématu vyjádřil poněkud skepticky, i když jsem si nechal otevřená vrátka, jimiž jsem za hranice oficiální vědy vypustil svou aktuální hypotézu. V zájmu udržení rovnováhy zde dnes vypouštím, jak se na to obecně dívá jeden z největších teoretických fyziků Richard P. Feynman. Lucifer
Ve středověku existovaly nejrůznější nesmyslné představy, jako že kus nosorožcova rohu zvyšuje potenci. Pak byla vyvinuta metoda, jak představy třídit - a sice každou ověřit, zjistit, jestli je správná, a když není, tak ji vyloučit. Tato metoda se začala používat organizovaně, a vznikla - samozřejmě - věda. A rozvinula se velice pěkně, protože nyní žijeme ve vědecké době. Avšak i dnes existuje spousta lidí, kteří dříve nebo později zapředou rozhovor na UFO nebo astrologii nebo nějakou formu mysticismu, na rozšířené vědomí, nové druhy vědomí, mimosmyslové vnímání a tak dále. Nezbývá tedy než předchozí výrok o vědecké době nahradit výrokem, že náš svět vědecký není. Proč většina lidí i nadále věří tolika podivným věcem? Feynman se rozhodl, že se ten jev pokusí prozkoumat. Nejdříve začal zkoumat různé představy o mystice a mystických zážitcích, pročež se odebral do izolačních komor a řadu hodin strávil v halucinacích. Pak se odebral do Esalenu, což je líheň těchto učení. V Esalenu je na terase, asi deset metrů nad mořem, několik velkých van napájených horkými prameny. Jednou si přisedl do vany, v níž sedělo krásné děvče a nějaký chlapík, který je zřejmě neznal. Hned začal uvažovat, jak by se dal s touhle krásnou nahou kočkou do řeči: Snažím se přijít na to, co říct, když jí ten chlapík povídá: "Učím se, ehm, masírovat. Mohl bych to na vás zkusit?" "Jistě," povídá. Vylezou z vany a ona si lehne na masírovací stůl poblíž. Pomyslel jsem si: Ten to udělal šikovně! Já na nic takového nikdy nepřijdu. Začíná jí třít palec u nohy. "Myslím si, že jsem to nahmatal", povídá. "Cítím jakousi prohlubeň - je to hypofýza?" Vyhrknul jsem: "Člověče, od hypofýzy jste zatraceně daleko!" Podívali se na mě vyděšeně - odhalil jsem se - a řekli: "To je reflexní projekce!" Rychle jsem zavřel oči, abych vypadal, že medituji. Feynman se také zabýval mimosmyslovým vnímáním a paranormálními jevy a v té době nejnovější cvokařinou Uri Gellera, který prý dokáže ohýbat klíče tím, že je tře prstem. Na pozvání Uri Gellera zašel do jeho hotelového pokoje, aby mu předvedl jednak čtení mysli, jednak ohýbání klíčů: Žádné úspěšné čtení klíčů nepředvedl; řekl bych, že v mé mysli nedovede číst nikdo. A můj kluk držel klíč, Geller ho třel prstem, a nic se nestalo. Pak nám řekl, že to funguje líp pod vodou. Takže si můžete představit tento obrázek: všichni stojíme v koupelně, voda je puštěná, v ní klíč, a Geller ho tře prstem. Nic se zase nestalo, takže tenhle jev jsem prozkoumat nemohl. Po těchto zážitcích Feynman začal přemýšlet, čemu dalšímu věříme. Napadly ho věci, ve které věří dokonce ještě víc lidí - jako třeba že víme něco o tom, jak máme vyučovat. Existují velké školy na metodiku čtení a matematiky a podobně. Ale když to sledujete, vidíte, že výsledky ve čtení jsou stále horší - nebo alespoň se nemění -, přestože dál používáme služeb týchž lidí, aby tyto metody vylepšily. Jak vědí, že by ty jejich metody měly fungovat? Jiným příkladem je zacházení se zločinci. Zjevně jsem nedosáhli žádného pokroku - spousta teorie, a žádný pokrok - při snižování zločinnosti těmi metodami, které při zacházení se zločinci používáme. A přece se těmhle věcem říká vědecké. Studujeme je. Obyčejní lidé se zdravým selským rozumem jsou touto pseudovědou někdy zastrašováni. Učitelka, která má dobrou představu, jak naučit děti číst, je školním systémem nucena dělat to nějak jinak - nebo ji dokonce školní systém klamně přesvědčuje, že její metodika musí být špatná. Nebo matka zlobivých kluků. Když je tak či onak potrestá, cítí se provinile po zbytek života, protože podle expertů udělala "nesprávnou věc". Zmíněné teorie o vzdělávání a psychologii jsou příkladem toho, co Feynman nazval kargokultické vědy: V Tichomoří žijí kmeny, které vyznávají kargokult. Během války tu vídali přistávat letadla se spoustou prima věcí a chtějí, aby se to samé dělo i nyní. Takže postavili cosi, co vypadá jako rozjezdové dráhy, a po jejich stranách rozdělávají ohně. Mají dřevěnou boudu pro muže, který v ní sedí se dvěma kusy dřeva na hlavě jako se sluchátky a s bambusovým prutem trčícím jako anténa - to je dispečer - a čekají, až letadla přistanou. Všechno dělají dobře. Formálně je to dokonalé. Vypadá to přesně, jako to vypadalo tenkrát. Ale nefunguje to. Žádná letadla nepřistávají. Proto všechny podobné postupy nazývám kargokultickou vědou. Navenek se řídí všemi předpisy a formami vědeckého bádání, ale něco podstatného jim uniká, protože letadla nepřistávají. Tou podstatnou věcí, která obecně v kargokultických vědách chybí, je vlastnost, která by měla být všem studentům přírodních věd vpečetěna. Jde o určitý druh vědecké čestnosti, o princip vědecké práce spočívající v jisté ryzí poctivosti, zacházející až do krajních mezí. Když například uděláte experiment, měli byste publikovat všechno, co by ho podle vašeho názoru mohlo zpochybnit - nejen to, co si myslíte, že mluví v jeho prospěch. Měli byste publikovat i jiné příčiny, které by třeba mohly vaše výsledky vysvětlit; zmínit se o efektech, které jsou podle vás vyloučeny jinými experimenty, a do jaké míry - to abyste zjistili, že jiní lidé budou moci posoudit, zda vyloučeny jsou. Jste-li si jich vědomi, musíte uvést i maličkosti, které by mohly zpochybnit vaší interpretaci. Jak nejlépe dokážete, musíte vysvětlit to, o čem víte, že snad je špatně nebo špatně může být. Když třeba vypracujete teorii, musíte spolu s fakty, která s ní souhlasí, uveřejnit i všechna fakta, která s ní nesouhlasí. A je tu ještě jeden jemnější problém: Když dáte dohromady spoustu informací, vytvoříte složitou teorii a vysvětlujete s čím vším souhlasí, musíte se ujistit, že to nejsou právě ty věci, z nichž teorie vznikla, že konečná teorie dokáže správně předpovědět i jiné skutečnosti: Nejjednodušší způsob, jak vysvětlit, co mám na mysli, je uvést reklamu, jako opačný příklad. Včera večer jsem slyšel, že olej značky Wesson se nevsakuje do jídla. Dobře, to je pravda. Není to nepoctivé; ale to, o čem mluvím, není jen záležitost poctivosti, je to záležitost vědecké bezúhonnosti, což je jiná úroveň. Reklamu je totiž třeba doplnit tím, že žádný olej se nevsakuje do jídla, je-li ohřát na určitou teplotu. Při jiné teplotě se vsakují všechny - včetně oleje Wesson. Takže tady se musíme vypořádat s rozdílem mezi vyvozeným závěrem a výchozím faktem, který je pravdivý. Zkušenost nás učí, že pravda vyjde najevo. Jiní experimentátoři váš experiment zopakují a zjistí, jestli máte pravdu nebo ne. Fyzikální efekty s vaší teorií budou buď souhlasit, nebo nesouhlasit. I kdybyste mohli dočasně prožívat vzrušující pocity slávy, nezískáte pověst dobrého vědce, jestliže se nebudete snažit být v těchhle věcech velice opatrní. A právě tenhle druh poctivosti, tahle snaha neklamat sebe sama, z velké části chybí většině výzkumů kargokultických věd. Hodně jejich potíží ovšem pramení z předmětu jejich bádání a toho, že se tu vědecké metody (alespoň zatím) nedají použít. Tahle potíž je však o tom, proč letadla nepřistávají. Zdroj: Richard P. Feynman, To snad nemyslíte vážně! Poznámka: Prakticky všechny teorie - včetně těch, které se zabývají paranormálními jevy, mysticismem, šamanismem a kdoví ještě jakými okultními či věroučnými naukami -, jež nelze vysvětlit současnou vědou, se dají zařadit do Feynmanových kargokultických věd. Je však třeba rozlišovat mezi těmi, které jsou plozeny podvodníky či blázny v nejrůznější podobě, a těmi, které stavějí na něčem, co bylo zcela poctivě pozorováno, ale dosud se tou současnou vědou vysvětlit nedá. Z těch druhých se časem může vyklubat součást poctivě myšlené vědy, jak už se nesčetněkrát stalo, součást našeho poznání reálného světa.
24.09.2012, 00:00:44 Publikoval Luciferkomentářů: 0