Jednota a Mikuláš Koperník

rubrika: Populárně naučný koutek


V den své smrti 24. května 1543 konečně spatřil napůl ochrnutý a na lůžko upoutaný Mikuláš Koperník čerstvý výtisk svého díla De revolutionibus orbium coelestium (O obězích nebeských sfér), opus magnum, které shrnuje jeho celoživotní astronomické dílo. Avšak to, co mělo přivodit jeho nejšťastnější den, se mu tragicky zhroutilo. Proč? Odpověď naleznete na konci druhé části o Jednotě.

Lucifer


Čtyřicet let byl Koperník přesvědčen, že všichni Babylóňané i Aristoteles, velký Ptolemaios i skvělí arabští astronomové, kteří třímali pochodeň řecké vzdělanosti v dobách temného středověku, mudrci i nevzdělaní lidé, úplně všichni se mýlili v představě uspořádání nebes. Jejich zbožňovaný kosmos, skládající se jako cibule z řady slupek, po nichž Slunce, Měsíc, planety i hvězdy obíhají kolem Země v soustředných orbitách, je hrubým překroucením skutečnosti. Koperník si uvědomil, že Země nespočívá nehybně uprostřed vesmíru a není centrem Stvoření. Zeměkoule jen jenom dalším kosmickým poutníkem, jenž spolu s ostatními planetami oddaně obíhá kolem Slunce, jež je zdrojem veškerého světla. Čtyři tisíciletí žilo lidstvo ve lži.

Koperník znal pár udatných Řeků, mezi nimiž byl Herakleides z Pontu a Aristarchos ze Samu, kteří ke geocentrickému systému navrhli alternativy. Věděl také, že tyto názory nedokázaly ve své době odolat Aristotelově kritice a že jejich postavení se stalo daleko svízelnější, protože křesťanská teologie na dlouhých patnáct století přikovala Zemi do nehybného středu Stvoření. Není divu, že Koperník tak dlouho sbíral odvahu, aby takový pohled na svět veřejně označil za nesmyslný. V sázce bylo opravdu hodně. Přijít s novou kosmologií znamenalo změnit pohled na svět. A změnit pohled na svět znamenalo přisoudit člověku úplně odlišné místo v uspořádání kosmu a také jiný názor na to, kdo jsme a jaký je smysl našeho života. Nežijeme-li v centru Stvoření, jsme stále ještě Bohem vyvolení? Je-li Země jen jednou z planet, kosmických poutníků, mohou na jiných planetách existovat nepozemští lidé? Budou také oni spaseni? Naším Ježíšem anebo jejich vlastním? Je naše nebe stejné jako jejich?

Koperník si dobře uvědomoval, že jeho model není dokonalý. Zaprvé jeho předpovědi poloh planet nebyly o nic přesnější než ty, s nimiž přišel o třináct století dříve Ptolemaios, když vymyslel důmyslnou choreografii epicyklů. Ani Koperník se epicyklů nezbavil, V jeho modelu byly stále přítomny, protože i on musel usmířit pohyby po kruhových drahách s reálnými astronomickými pozorováními. Stejně jako jiní byl nucen simulovat občasné smyčkovité pohyby planet po obloze jen pomocí kružnic. Epicyklus je obyčejná fiktivní kružnice připojená k další větší kružnici. Když se epicyklus otáčí, unáší sebou planetu, podobně jako je unášen člověk v kabince ruského kola. Dodatečný kruhový pohyb je způsoben volným otáčením kabinky (epicyklus). Skládáním kruhových pohybů velké kružnice (otáčejícího se kola) a epicyklu (sedačky v kabince) vznikají z pohledu pozorovatele na zemi složité smyčky.

Druhým aspektem věci bylo, že Koperník nepředložil žádnou alternativu k Aristotelově intuitivní fyzice, kterou by svůj heliocentrický model odůvodnil. Jestliže Země není uprostřed vesmíru, proč všechny věci padají směrem k jejímu povrchu? Proč by měl Měsíc obíhat kolem Země, a nikoli kolem Slunce či ostatních planet? Také zemská rotace působila potíže: proč na otáčející se Zemi nezůstávají mraky a ptáci pozadu? A do třetice, pozorování té doby naznačovala, že oproti neustálému vzájemnému míchání země, vody, vzduchu a ohně, které doprovází materiální proměny našeho pozemského světa, se nebeské objekty jeví stále stejné a neměnné. Zdálo se také, že svítí svým vlastním světlem, což Aristoteles vcelku přirozeně vysvětlil tím, že se musejí skládat z odlišného druhu hmotné substance, ze zářivé a věčné kvintesence, kterou na Zemi nenacházíme. Ve spise O obězích nebeských sfér Koperník sice uvedl některé kritické poznámky na adresu aristotelovské fyziky, ale s novým fyzikálním konceptem nepřišel. Svůj nový model uspořádání vesmíru opíral především o čistě estetické argumenty.

Nejspíš právě neschopnost poskytnout přesnější předpovědi poloh planet než Ptolemaios a absence fyzikálního odůvodnění byly příčinou, proč Koperník hodně váhal předložit svůj heliocentrický model veřejnosti. A když se konečně rozhodl tak učinit, nebyly přesnější předpovědi ani nová fyzika jeho hlavní motivací. Koperník se rozhodl žít dál v platónském snu: představoval si ideální kosmos, ve kterém planety až do soudného dne putují po dokonale kruhových drahách stále stejnou rychlostí. Byl to model božské jednoduchosti a krásy. Jaký jiný než dokonale symetrický kruhový tvar orbit by božský stvořitel mohl při stvoření světa použít? Platónovo božstvo, kosmický architekt občas nazývaný Demiurg, se Koperníkovi převtělil v křesťanského Boha. Vesmír byl pro něj vtělením božské mysli, a tudíž musel odrážet její dokonalost. Od antických dob se nikdo nepokusil postavit silnější most mezi estetickým cítěním a náboženskými touhami člověka. Po desetiletích trýznivého úsilí a pod neustálým tlakem několika blízkých přátel se Koperník konečně rozhodl, že své představy zveřejní, přestože je stále pokládal za nedokonalé.

Kniha vypadala nádherně. Byl to objemný a krásně ilustrovaný svazek. Skrýval však v sobě ošklivé překvapení. Kdosi doplnil novou předmluvu. Text, který Koperník nenapsal, byl připojen hned za jeho srdečné věnování nikomu menšímu než papeži Pavlu III., kde odvážně vyjádřil svůj názor, že Písmo svaté by nemělo být užíváno k odůvodnění kosmického řádu. Ke Koperníkově hrůze dodatečný text prohlašoval, že heliocentrický model nemusí a neměl by odpovídat reálnému světu. To bylo naprosté popření jeho celoživotního díla. Vytištěná slova nestydatě hlásala, že všechny klíčové myšlenky v knize obsažené jsou pouhé hypotézy, které "nemusejí být správné a dokonce ani prokazatelné". Text nebyl podepsán, čímž vznikal dojem, že ho napsal sám Koperník. Až v roce 1609 Kepler demaskoval jeho skutečného autora. Byl jím luteránský teolog Andreas Osiander, jenž díky souhře nešťastných okolností, které Koperník nemohl ovlivnit, dohlížel na konečnou podobu knihy. I přes nehoráznou Osianderovu předmluvu však dílo O obězích nebeských sfér okouzlilo řadu vlivných evropských myslitelů té doby. Mezi nimi byl i Michael Mästlin, Keplerův učitel astronomie na luteránské univerzitě v německém Tübingenu.

Zdroj: Marcelo Gleiser, Trhlina ve stvoření světa - Nová vize života v nedokonalém vesmíru


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

3
Anna Kopecký (neregistrovaný) 08.10.2012, 00:20:30
Ono je to takové tajemné a provokující... jak to všechno vzniklo a proč to tak na světě a \"ve hvězdách\" funguje... a patřilo ke kotvám každé kultury mít pro \"to\" určité vysvětlení, dogma, na které sahat bylo o krk a pár jich krkem zaplatilo. Tahle vesmírná resp. Stvořitelská dogmata už naštěstí neplatí, platí zase jiná, pro něž jsou lidé schopni se pobít. Jsem totální laik, jenom vzdáleně tuším vědecký vývoj a zaplaťpánbu;) za něj... Anaxagoras, Newton, Epikúros, Aristoteles, Koperník, Tycho, Descartes, řečtí atomisté... a mnoho dalších... mu postavili základy. Nebýt jich a dalších v jiných oblastech vědy, možná bysme ještě s pusou otevřenou poslouchali vyprávění pana faráře, jak to všechno pánbu během týdne sfoukl a v neděli si dal nohy na stůl, anžto bylo hotovo.

Lucifer
2
Lucifer * 07.10.2012, 19:19:11
Zajímavé a k věci. Tu příhodu o Thaletovi jsem znal, na Wikipedii píší, že spadl do studny, ale to není vůbec důležité. A o tom, jak získal bohatství zakoupením lisoven oleje, prý Aristoteles napsal: "Tak vydělal mnoho peněz a prokázal, že nebyl chudý z neschopnosti, ale protože o peníze nestál."

1
Anna Kopecký (neregistrovaný) 07.10.2012, 01:05:17
Je-li cizinec ve vesmíru ten, kdo nechápe, co v něm jest, pak neméně je cizincem i ten, kdo nechápe, co se v něm děje... Kdo neví, co je vesmír, ten neví, kdo jest. A kdo neví, k čemu je tady, pak neví, ani co je vesmír, ani kdo je sám. A kdo některou z těchto věcí nedomyslel, nemůže ani říct, k čemu je sám přírodou určen. (Marcus Aurelius Antonius)

Vědcové a všichni, kdo se rádi díváte do hvězd a přemítáte, jak je to s vesmírem, připomenu šestadvacet století starý příběh vyprávěný Diogenem o muži, jenž byl zprvu politicky činný a pak se věnoval zkoumání přírody. Tento muž podle některých první určil velikost Slunce jako 720. díl kruhu slunečního. Geometrii se naučil u Egypťanů a první vepsav do půlkruhu pravoúhlý trojúhelník obětoval za to býka, byť to jiní přičítají Pythagorovi.
Byl to chytrý i praktický muž, neboť chtěje ukázat, jak je snadné být bohatým, najal si lisovny oleje, protože předvídal, že bude hojná úroda oliv, a získal nesmírné bohatství peněz. Určil prý též roční období a rozdělil rok na 365 dní. Na otázku, co je nesnadné, odpovědě: "Poznat sama sebe."
Vypravuje se, že když ho vyvedla stařena z domu, aby pozoroval hvězdy, spadl do jámy. Na jeho pokřik prý mu řekla: "To si myslíš, Thaléte, že poznáš, co je na nebi, když nejsi s to, abys viděl, co je před tvýma nohama?"
(Z Koukolíka)

«     1     »