Jednota

rubrika: Populárně naučný koutek


Nedávno jsem tady přetlumočil tři ukázky z knížky Trhlina ve stvoření světa - Nová vize života v nedokonalém vesmíru od brazilského fyzika a astronoma Marcelo Gleisera, jenž nyní působí ve Spojených státech jako profesor na Dartmouth College ve státě New Hampshire. Nejdříve jsem vybral něco z předmluvy (Trhlina ve stvoření světa), potom jsem se přesunul k úvaze o Frankensteinovi (Bayerisch Eisenstein a Frankenstein) a ve třetí ukázce jsem zamířil až k poslední kapitole, odkud jsem vybral jednu pasáž, v níž Gleiser sumarizuje svůj názor na poslání vědy zbavené mýty o symetrii a sjednocování (Věda po symetrii a sjednocování). Knížka však obsahuje celou řadu dalších zajímavých úvah, postřehů a informací nejen z fyziky či astronomie, ale třeba i z biologie či filosofie. Při její četbě jsem nabyl pocitu, že Marcelo Gleiser je vskutku renesanční člověk. Pokusím se tedy z ní ještě něco přetlumočit a dnes se vrátím k první kapitole, která se nazývá Jednota.

Lucifer


Ideu Jednoty neboli myšlenku, že hluboko pod ohromnou rozmanitostí světa se skrývá jednodušší všeobjímající realita, lze vysledovat až k počátkům monoteistických náboženství: je pouze jeden Bůh a tento Bůh stvořil vše, co existuje. Uvěříme-li, že všechno pochází od Boha a Jeho/Její transcendentální podstaty, vyplyne z toho, že vše je jedno. Že všechno, co již existuje či teprve bude existovat, povstává z jediného zdroje a k němu se také navrací. Stvoření v celé své nádheře i bídě, v kráse i ošklivosti bezpočtu forem je způsob, jímž Bůh demonstruje svou přítomnost v čase.

První zaznamenaná podoba monoteismu pochází z doby vlády faraona Achnatona, zhruba 1350 př.n.l., který osobně složil velký Hymnus na Slunce (Atona), ve kterém píše:

Ó jediný bože, jemuž není rovného!
Ty, kdož jsi stvořil svět dle svého přání...


a další chvalozpěvy na jediného slunečního boha Atona. Achnaton se prohlásil za výhradního prostředníka mezi lidmi a Bohem, přikázal zničit obrazy a sochy předchozích bohů a odsoudil víru svých předků jako pohanskou. Netolerantnost k jiným náboženstvím byla přítomna již v těchto raných stadiích vzniku monoteistických věrouk: přijetím jediného Boha jsou zavrženi všichni ostatní. Sigmund Freud ve své knize Mojžíš a monoteismus přišel s pozoruhodnou myšlenkou. Freud prohlásil, že Mojžíš byl ve skutečnosti Atonův kněz přinucený spolu se svými věrnými opustit po Achnatonově smrti Egypt. Podle této myšlenky monoteistický faraon neuspěl, zato jeho kněz velkolepě uspěl, i když k tomu bylo zapotřebí něco Boží pomoci, jak nás učí Písmo svaté.

Dokonce i v polyteistických věroukách obvykle najdeme alfa boha. Pro antické Řeky byl pánem Olympu Zeus, všemocný vládce bohů. Brahma je pro hinduisty všeprostupující esencí věcí, božským základem času, hmoty a prostoru, tvůrcem i ničitelem vší existence. V určitých směrech buddhismu, což navenek je náboženství bez Boha, má postava samotného Buddhy nadlidskou a transcendentní povahu, která dokázala přežít smrt svého zakladatele Siddhárathy Gautamy. Ústředním pojmem mahájánského buddhismu dharmakája představuje věčný aspekt všech věcí, pravou podstatu vesmíru. Pomineme-li odchylky, setkáváme se tu s pojmem ústředního Boha, jenž je tím či oním způsobem zosobněn ve všech hlavních světových náboženstvích.

Monoteistické představy se šířili nejen na východ, ale přes Středozemní moře také na západ. Přibližně v 6. století př.n.l. začaly v Řecku kromě náboženství ovlivňovat i filosofii, a právě tehdy a tam se Jednota zakořenila v západním intelektuálním světě. Thales z Milétu je pokládán za otce západní filosofie. Ústní tradice a texty zapsané staletí po jeho smrti, především Aristotelem a řeckým historikem Diogenem Laertiem, pokládají Thaleta za autora prvního vědeckého výroku o světě: "Všechny věci jsou vytvořeny z jediné substance". Thales věřil v existenci základního materiálního principu, jenž sjednocuje veškerou existenci. V přírodní choreografii věčného vzniku a zániku vše povstává z tohoto materiálu a v něj se posléze opět navrací. Od samého svého počátku je tedy řecká filosofie přírody svázána s Jednotou.

Pro Thaleta byla onou materiální esencí světa voda. Bezpochyby kvůli schopnosti neustále se přeměňovat a transformovat při zachování své identity. U kořenů Thaletovy filosofie stojí víra v to, že za všemi změnami materiálního světa se skrývá jistá neměnnost a stálost. Jeho následovníci, známí jak Jónové, se drželi klíčové představy jednotícího principu svého mistra a učitele, přestože příslušnou materiální substanci chápali odlišně. Například pro Anaximena jí byl vzduch.

Pojem Jednoty coby unifikujícího principu přírody, zrozený v této filosofické tradici, na sebe v následujících staletích vzal mnoho podob a byl prezentován v bezpočtu variací. "Jónské okouzlení" (výraz historika Geralda Holtona pro zmíněné úsilí nalézt vědeckou jednotu světa) je v moderním vědeckém myšlení přítomno stejně silně, jako kdysi. Ještě specifičtěji hodnotí snahu najít jednotný popis materiálního světa Isaiah Berlin ve svém eseji Logický překlad. Pokládá ji za "jónský omyl" a píše: "Věty typu 'Všechno se skládá z...' nebo 'Všechno je...' nebo 'Nic je...' neříkají zhola nic, neopírají-li se o empirická pozorování, neboť výrok, který nemůže být ve své podstatě popřen či zpochybněn, nám neposkytuje vůbec žádnou informaci."

Několik desetiletí po Thaletovi spojil Pythagoras určitou formu matematického mysticismu s jónskou představou Jednoty a vytvořil světonázor, který se ukázal jako velmi inspirativní. Právě v kontextu Pythagorova dědictví je nám tak blízká myšlenka, že podstata přírody je matematicky symetrická, a tudíž dokonalá. Představa, jež stojí u kořenů každého snu o sjednocení. Rozluštit tajemství přírody znamenalo pro pythagorejce odhalit symetrie skryté v hlubších úrovních reality pod chaotickou rozmanitostí vnějšího světa. Platón, sám hluboce ovlivněný pythagorejskými představami, prohlásil, že svět, který vidíme a slyšíme, je jen pokřiveným obrazem skutečnosti. Jen pomocí myšlenek a idejí můžeme najít samu podstatu reality. Tato esence je zapsána v jazyce matematických pojmů a vztahů mezi nimi.

Jak se dá očekávat, už od starověku živil pythagorejský mýtus naděje všech, kteří snili o nalezení skrytého kódu Přírody. Na rozdíl od Jónů, kteří v jádru vší reality viděli specifický druh hmotné substance, pythagorejci věřili, že klíčovou esencí přírody jsou čísla. Věříte-li, že Stvoření je dílem racionálního Boha, stává se matematika klíčem k odhalení jeho tajemství a poskytuje i možnou cestu, jak vejít se Stvořitelem v kontakt a snad s ním i splynout. Mytický Pythagoras dokázal slyšet harmonii sfér, libozvučné hučení způsobené planetami při jejich pohybu kolem Země po správně uzpůsobených kruhových nebeských orbitách. Pythagoras (nebo jeho žáci) přišli s představou, že tytéž matematické poměry malých přirozených čísel, jež určují harmonické hudební souzvuky, určují rovněž velikost nebeských oběžných drah. Například dvě kytarové struny, jejichž délky jsou v poměru 2 : 1, vytvářejí libý souzvuk oktávy. Podobně je poměr vzdálenosti Saturnu ke vzdálenosti Jupitera od Slunce, takže by jejich hudba měla být harmonická.

Mýtus má ohromnou moc, jež nespočívá v tom, zda je správný či špatný, ale v tom, že mu lidé věří. Proto nás tolik nezajímá, co opravdu Pythagoras udělal a co nikoli, ale spíše jaké je dědictví pythagorejského mýtu. V kolektivních představách se pythagorejská matematická mystika stala mostem mezi lidským rozumem a božskou inteligencí. V pozdně renesanční době se stala inspirací jedincům, kteří převrátili vesmír vzhůru nohama.

Zdroj: Marcelo Gleiser, Trhlina ve stvoření světa - Nová vize života v nedokonalém vesmíru


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
11
Lucifer * 06.10.2012, 17:50:27
Čas je jedenáctý rozměr, ale to není důležité. O deseti prostorových rozměrech jsem se tu už několikrát zmiňoval a o teorii supestrun si leccos přečetl. Dneska jsem to zkrátka blbě spočítal. Musím si na chvíli vzdálit.

honza
10
honza * 06.10.2012, 17:39:01
já tu teorii nezkoumal, zřejmě si tam přidali čas (ten desátý či sedmý rozměr)... matematika žádné fikce nemá a z principu mít nemůže .... bavíme se stále o mírné odlišnosti fysiky (tedy praktické a experimentální vědy (lovení živých motýlů do síťky a jejich následné ničení a napichování na špendlíky a do prosklených krabic)) od matematiky, což je čirá filosofie a abstrakce, založená na logice .... fikce je ve fysice část modelu, která umožní rozlétnout se myšlenkami do neznámých prostor a vytvořit teze, které se pak potvrdí či nepotvrdí, každopádně urychlí poznání neb nasměrují snažení překvapivým směrem ... ale ve fysice jsou možné různé modely, které si navzájem odporují i axiomy i tezemi .... z principu jsou v experimentální vědě všechny modely nekonsistentní ... a mohou tudíž existovat paralelně ... plně funkční není ani jeden ... v matematice či filosofii to není možné .... matematické modely světa si neodporují nikdy!!! ... právě proto je spousta fysiků teoretickými fysiky ... vyhovuje to lépe jejich touze po dokonalosti, symetrii, kráse, eleganci ....

Lucifer
9
Lucifer * 06.10.2012, 17:29:10
Tady se k superstrunám dost skepticky vyjadřuje Wikipedie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_superstrun

Lucifer
8 Oprava
Lucifer * 06.10.2012, 17:25:04
Už neumím ani napočítat do deseti. Těch dalších svinutých prostorových rozměrů je sedm, takže s těmi násobky tří to teď, Honzo, jaksi nevychází. S tím zakřivováním ve smrštěných rozměrech... no, nevím, nevím... já bych i tohle viděl spíš jako matematickou fikci.

honza
7
honza * 06.10.2012, 17:12:37
teorie superstrun, pokud užívá devítirozměrný prostor, není vlastně nic nového ... násobky tří se používaly běžně, Einstein pracoval i v 27 - rozměrech ... ono je to fuk ... v podstatě každý násobek tří ti dá do toho rozměru, na který to nabaluješ dynamiku ... tedy ti může vypovídat o změnách ... a jistě je možné a i třeba milé mít i informaci o změně změny ... tedy nikoliv tři, anobrž tři na druhou či na třetí ... to, že tebou zmíněný model superstrun považuje ty přidané rozměry za smrštitelné či nekonečně smrštěné je velmi výhodné ... v podstatě to totiž dává nekonečné možnosti ... nekonečně malé věci jsou z principu nekonečně velké ... takže tento model pak může být konsistentní ... což statický třírozměrný s pravoúhlými souřadnicemi nikdy nebyl a nebude .... právě v těch nekonečně smrštěných, ale naprosto reálných, více rozměrech ten prostor jde zakřivovat, tedy být loajální k Einsteinově představě (a zatím plně funkční) o záměnnosti pojmů a termínů hmota, čas, rozměry, zrychlení, energie, vlnění, přitažlivost (hrubě řečeno) .... a zároveň k běžně potvrzované fikci kvantové fysiky o záměnnosti a nedělitelnosti, tedy nemožnosti rozlišení rychlosti a umístění objektu v prostoru ... tedy o nemožnosti objekt identifikovat v běžném slova smyslu ...

Lucifer
6
Lucifer * 06.10.2012, 16:38:37
Máš recht. Teď mě ale napadla taková zvláštní úvaha:

Obecná teorie relativity tvrdí, že ten náš třírozměrný prostor je zakřivený. Otázka teš zní: v čem je ten prostor zakřivený? Pokud chceš zakřivit plochu (tedy něco jako dvojrozměrný prostor), jako třeba povrch zemský, tak k tomu potřebuješ třírozměrný prostor. Pro třírozměrnou zakřivenou „plochu“ potřebuješ čtyřrozměrný prostor. Tady ale OTR naráží na teorii superstran, která těch dalších prostorových rozměrů má ještě šest, ovšem všechny jsou svinuté prakticky k neviditelnosti. Jak v těch neviditelných dalších rozměrech zakřivit třírozměrný prostor?

A nejsou tři prostorové rozměry našeho viditelného vesmíru vlastně jenom takovou abstrakcí. Nejen čtyř a vícerozměrný prostor, ale i dvojrozměrný prostor je našimi třírozměrnými prostředky nedetekovatelný, a když vyloučíme superstrany, které jsou zřejmě také nedetekovatelné, pak neexistuje žádný dosud známý hmotný objekt, včetně elementárních částic, který by se mohl vejít do dvojrozměrného prostoru. Takže dvojrozměrný prostor, plocha, je vlastně jenom taková matematická abstrakce, i když bezpochyby velmi užitečná. Do čtyřrozměrného prostoru by se zřejmě náš hmotný objekt může vejít, akorát že by si to vůbec „neuvědomoval“. Jediné, co by si „uvědomoval“, by bylo zakřivení jeho třírozměrného prostoru v tom čtyřrozměrném.

A není nakonec i to zakřivení našeho třírozměrného prostoru (přesněji řečeno časoprostoru) také jenom matematickou abstrakcí?

Doufám, že ta úvaha byla dostatečně pragmaticky materiální. Úžasný

honza
4
honza 06.10.2012, 16:06:52
svět je opravdu placka na hřbetech slonů, kteří stojí na hřbetě želvy .... kdysi jsem na toto téma napsal fejetonek či úvahu ... důležité je si uvědomit (a respektovat) to, že ta placka (plackou samozřejmě nemyslím rovinu v běžném slova smyslu v přiblblém 3dé prostoru, spíše plochu)je nekonečně tenká a nekonečně \"rozlehlá\" .... přesto má okraj .... ale nemá vršek a spodek ... jest jedinou plochou .... tedy nekonečně velká placka s okrajem a jen jednou stranou .... tím okrajem či hranicí myslíme samozřejmě část prostoru, kam dopadá hranice stínu vrženého filosofickou otázkou o nezaměnitelnosti příčin a následků .... tou nekonečností myslím přirozenou tenkost jakékoliv abstrakce a zároveň přirozenou nekonečnost čehokoliv velkého či malého ... svět stvořený ze singularity musí být nekonečně velký ze samého svého principu .... to, že je svět jedinou plochou, tedy bez leva a prava, vršku a spodku, vnitřku a vnějšku, jest dáno tím, že prostor, tedy svět, jest spojitě vyplněn touto plochou ... i to je IMHO trivialita ... ale s dalekosáhlými důsledky ...
a pak že nejsme praktičtí (jak si onehdá Eva stěžovala) ... TOTO je materiální uvažování!!!

Lucifer
3
Lucifer * 06.10.2012, 14:20:45
Z archivu jsem vyhrabal jeden zajímavý postřeh

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/272-same-zelvy.html

Lucifer
2
Lucifer * 06.10.2012, 13:57:38
Honzo, říkáš v podstatě totéž co Isaiah Berlin, a co koneckonců tvrdí i Gleiser, včetně mé maličkosti, jež to tady už několikrát rozpitvávala. Jónové a pythagorejci své matematické modely považovali za přesný obraz, matematický otisk reality. V tomto pohledu pokračují i jejich následovníci, obzvláště pak vyznavači Teorie všeho se superstrunovým modelem.

Teorii superstran se dlouho nedařilo, skoro nic reálně pozorovatelného či změřitelného z ní nevypadávalo. Modýlek to ale byl velmi hezký, takže jeho vyznavači se stále pokoušeli vyzdobit ho něčím matematicky hutnějším, až se jim to konečně podařilo. Přidali do něj další prostorové rozměry. Nyní se tímto modelem dá odvodit spousta věcí, které se dají experimentálně ověřit. Má to jenom jeden háček: zatím ze superstrunové teorie nevypadlo nic, co už vypadlo z předchozích teorií.

Vlastně něco nového z ní přece jenom vypadlo, a to ta část matematické konstrukce, něco jako podpůrné lešení, která představuje dodatečné prostorové rozměry. Superstrunoví teoretici po vzoru pythagorejců svůj matematický model do puntíku ztotožnili s realitou, a aby si zajistili alibi, všechny ty dodatečné rozměry smotali tak, že se nedají žádnou měřící metodou detekovat.

h
1
h 06.10.2012, 10:24:30
Ještě specifičtěji hodnotí snahu najít jednotný popis materiálního světa Isaiah Berlin ve svém eseji Logický překlad. Pokládá ji za \"jónský omyl\" a píše: \"Věty typu \'Všechno se skládá z...\' nebo \'Všechno je...\' nebo \'Nic je...\' neříkají zhola nic, neopírají-li se o empirická pozorování, neboť výrok, který nemůže být ve své podstatě popřen či zpochybněn, nám neposkytuje vůbec žádnou informaci.\"

námitka se zamítá, tvrzení o omylu je směšné .... jde o to, obecné kvantifikátory se používají pro axiomy, tedy pro základní stavební kameny modelů světa, existenční pak pro teze, které předpovídají důsledky takovéhoto modelu, jež mohou pak být pozorovány, měřeny či jinak ověřovány ... obecný kvantifikátor tedy nemá za úkol sdělit informaci, jak by mohl ... ostatně, věda a především filosofie tady není od toho, aby sdělovala informace ... věda má formovat modely a hypotézy .... to, zda se nějaký model jeví v souladu s pozorováním, ještě o přírodě jako takové nevypovídá zhola nic ... pouze o interakci člověka s přírodou ....dostat informace je principiálně nemožné a jde o přírodní zákon, jenž je dávno ovjeven a respektován, jak jinak .... věty typu \"Všechno je tak a ne jinak\" jsou v modelech logické a jediné možné .... a blafy o jejich informační hodnotě nejsou na místě ... chtít po základních kamenech modelů informační hodnotu úplně odporuje logice ....

«     1     »