Zatímco první část pojednání o klonování lidí měla víceméně vědecký základ, druhá část bude spíše spekulativní. Lucifer
V roce 2002 došlo ke dvěma zvláštním událostem, při nichž byla veřejnosti odepřena informace o výsledku genetického testu. Prvního října 2002 našel malý chlapec jménem Julio Carreño v blízkosti městečka Concepción na jihu Chile něco, co vypadalo jako plod humanoidní bytosti. Fetus byl asi 7.2 cm dlouhý, měl poměrně velkou hlavu, dvě ruce zakončené dlouhými prsty a dvě nohy. Chlapec tvorečka opatrně zvedl, zabalil do kusu papíru a odnesl domů. Juliovi rodiče tvrdí, že tvor byl naživu ještě nejméně osm dní a během té doby několikrát otevřel oči. Zpráva o podivném nálezu zalarmovala vědce i novináře. Tajemné stvoření dostalo jméno TOY. Vědci k případu zaujali naprosto rozdílná stanoviska. Jeden z nich, že jde pouze o exemplář myši opossum (Dromiciops gliroides), druhu z čeledi jihoamerických vačnatců, který je v Chile velmi rozšířený; jiný zase upozornil na to, že ani tvar hlavy, ani proporce končetin neodpovídají normálním mírám myši opossum. Plod měl navíc i jinak tvarované zuby. Kromě toho má Dromiciops gliroides dlouhý ocas, avšak TOY neměl ocas žádný a nevykazoval sebemenší známky ochlupení. Během první předběžné expertizy prohlásil doktor Dussuel: "Je to tvor velmi zvláštní, velmi malý, velmi lehký. Moji pozornost však zaujaly především jeho šikmé oči. Co toho tvora nejvýrazněji odlišuje od ostatních živočichů žijících v této oblasti, jsou - když pomineme jeho celkově neobvyklý fyzický zjev - abnormálně dlouhé prsty a tenký krk." Výzkum tohoto prapodivného tvora se však z nějakých zvláštních příčin zadrhl. Autoři tohoto zdroje dostali v listopadu 2002 kopii oficiálního stanoviska prezidenta CIO (Corporación pra la Investigación OVNI) Enriqueho Sepulvedy Sariega, v němž stojí: "... Pátého listopadu bylo na poradě ředitelů rozhodnuto, že se už dál nebudeme věnovat výzkumu případu TOY, fenoménu, o němž velmi obšírně informovala média. Důvodem tohoto rozhodnutí je enormní tlak, jemuž byli vystaveni členové našich rodin a nakonec i náš generální ředitel osobně. Za takto nepříznivých okolností není možné pokračovat v nezbytných rešerších..." Podobný případ se odehrál i v Rusku. Selka Tamara Prosifirina našla poblíž svého statku, který leží nedaleko města Čeljabinsk, tvora, jenž se velmi podobal TOYovi. I ona ho měla po určitou dobu u sebe doma. Vyšetřováním případu byl pověřen kapitán Vladimir Bentlin. nalezená bytůstka vykazovala celou řadu rysů shodných s plodem nalezeným v Chile, počínaje profilem lebky a konče tvarem tělíčka. V tomto případě však nalezenec po několika dnech beze stopy zmizel. Jako jediný důkaz zůstal kapitánu Bentlinovi dříve pořízený krátký videozáznam. Od té doby se nad případem uzavřely vody, nic dalšího se (oficiálně) nezjistilo. Stále znovu se vynořují zprávy o tom, že na řadě míst - mimo jiné právě v Rusku a Jižní Americe - probíhají tajné experimenty s lidskými klony. Nebyli nakonec i TOY a jeho ruský protějšek výsledkem některého z "nezdařených pokusů"? Nepocházejí rovněž oni z "galerie hrůzy", o níž se zmiňoval Gerald Schatten? Vůdce sekty Raël zdůrazňuje při každé příležitosti, že jeho organizace se v budoucnosti zaměří výhradně na klonování prováděné "metodou bohů". Touto cestou chce dotáhnout nesmrtelnosti. Při klonování současnou metodou vzniká sice identická kopie dárce, ale nově vzniklé individuum má své vlastní vědomí a osobnost, podobně jako je tomu u jednovaječných dvojčat. Naproti tomu "bohové" údajně klonovali lidi jiným způsobem. Používali prý metodu, kterou Raël nazývá AGP (Accelerated Growth Process čili urychlený proces růstu). Touto technologií má vyrůst během několika málo hodin z jedné jediné klonované buňky dospělý jedinec. Raël tvrdí, že "metoda bohů" umožňuje přenášet z dárce na kopii také osobní rysy a vzpomínky. Jinými slovy - dárce se po operaci probudí v novém těle. Tento proces se dá libovolně často opakovat, takže dotyčný jedinec může žít prakticky věčně. Zda bude moci někdy v budoucnosti "vypěstovat" z jediné buňky během několika hodin dospělé tělo, je zatím ve hvězdách, jisté však je, že pomocí běžných biologických procesů se to nepodaří nikdy. Naproti tomu se přenášení vzpomínek jeví jako méně utopická představa. Prožitky a emoce lze reprodukovat již v současnosti - pomocí vhodných elektromagnetických frekvencí. Přenášení informací tohoto typu už také nepředstavuje nepřekonatelnou překážku. Ruští badatelé zjistili, že lidská DNA působí jako elektromagnetická anténa, která dokáže přijímat a ukládat informační vzorce. To již souvisí s nově vznikajícími vědními obory - vlnovou genetikou a hyperkomunikací. A mohlo by to představovat klíč ke "genové technice bohů". Pokud vědci jednoho dne zvládnou technologii přenášení vědomí do jiného těla, nikdo nám nezaručí, že tělo příjemce bude i po fyzické stránce věrnou kopií originálu. To by ale znamenalo, že například svržení diktátoři, váleční zločinci nebo šéfové gangsterských band by se mohli při plném vědomí "přestěhovat" do nového a jinak vyhlížejícího těla, v němž by je už nikdy nikdo nenašel... I když tato technologie zatím působí velice futuristickým dojmem, měli bychom se připravit na to, že se jednoho dne stane skutečností. To je téměř jisté. Lze dokonce předpokládat, že se touto problematikou už delší dobu zabývá oficiální věda. Sekta raëliánů pravděpodobně slouží jako zástěrka, která funguje docela dobře, jelikož průměrnému občanovi se jeví téma přenosu vědomí do jiného těla ještě stále příliš bizarně. Ovšem bez této technologie ztrácí reprodukční klonování lidí smysl. K čemu by bylo dobré? Zdroj: Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Chyby v matrix
05.03.2013, 00:01:57 Publikoval Luciferkomentářů: 4